Jdu kolem rybníka a tu vidím, ják se ke mně ženě hejno labutí, asi dvě dospělé a pět miminek. Omlouvám se jim, že jsou sice roztomilé, ale nic pro ně bohužel nemám. To už ke mně míří i kachny, tak se radši dekuju.
Kolem mě projíždí pán na elektrokole, kouká na stranu, zastavuje a povídá "ale ťuťu, ale já pro vás bohužel nic nemám".