Takové přízemní, ale… Potěšilo mě, že po dvou měsících koleček s tátou po špitálech jsme zvládli nohu zahojit a obstojně rozhýbat. Když už u našich straším co víkend, tak jsem postupně uklidila ten neskutečný bordel tady, čímž jsem nám zajistila o trochu méně prudné Vánoce, během kterých se standardně zhádáme právě kvůli bordelu a hromadění zbytečných věcí. Vzala jsem je na výlet, objeli jsme i hřbitovy, takže příští víkend se nikam nemusí trmácet vlakem. V troubě se pečou tátovy oblíbené buřty na pivu s kotlem chilli a ja mám klid v duši a ani mě neštve, ze jsem nebyla týden plavat, ani nic jiného. Někdy úplně běžně veci udělají největší službu.