Nikdy jsem neměla ráda vonné svíčky. Smrděly mi, nepřinášely mi relax, protože jsem je často nervózně kontrolovala, jestli nevyhořím, a měla jsem pocit, že mi nějak moc spotřebovávaj kyslík. Jenže lidi rádi dávají svíčky jako dárek. Citlivě a metodicky jsem tedy dlouhá léta pracovala na tom, aby se můj postoj stal v mém okolí všeobecně známý a postupně jsem docílila toho, že mi nikdo žádný svíčky nedával. Jenže jsem jednou náhodou zjistila, že když vařím něco hodně aromatickýho a nemůžu naplno kvůli zimě otevřít okno, tak účinek digestoře velmi významně podpořím právě zapálením svíčky. Takže jsem konečně mohla začít zpracovávat ty zásoby, co jsem měla z minulých let. No a teď přes Vánoce jsem spálila jakousi champagne yankee candle při smažení kapra a najednou zjišťuju, že už nemám žádnou další! To si mám jako koupit sama vonnou svíčku, nebo co? Co moje hrdost :-D