Kdybyste potřebovali manuál:)

XARGH: mohlo by klidne byt... nebo je prostě zvyklý, ze se svět točí kolem něj

Vsuvka mimo tema - malo kdo vi, ze narcis je stejne tak člověk, ktery o sobe prehnane pochybuje a tvrdí o sobě, že je nula

MICHELLEDANIELS: narcis?

rika se, ze cloveka nejlepe poznas po delsi dobe stravene v kruhu jeho pratel, protoze tam je zvyklej nepredstirat.

Nekdy jsem premyslel nad resenim se stopkama. je to extrem, takze spis jako dusevni cviceni :)
1. sedis nekde, protejsek mluvi a mluv
2. sere me to, zapinam stopky
3. uz nemuzu a tak se ptam "uz jsi zkoncil"?
4. pokud neni uplnej lidojed rekne ze jo
5. vytahuju stopky, rikam: "tvuj monolog trval 4m35s" v ramci reciprocity te prosim, abys stejny cas venoval ty me a neprerusoval :DD

XARGH: někdo to ma z nervozity, ale tohle mi nepřišlo. Spis mi to přišlo, jak kdyby si trenoval nejaky proslov a vubec ho vlastně nezajimalo, komu to říká. Opravdu to bylo zvláštní. Ja sama jsem ukecana, ale vím to o sobe, tak se obcas snažím držet. Ale tady jsem se spis snažila zapojit, abych aspon lehce rozvinula trochu zajímavou cast... no a pak to uplne vzdala, když nebyla šance se projevit. Cely rande byl monolog a nejvíc jsem si pokecala s číšníkem, kteremu jsem rekla "dobry den, děkuji a nashledanou"

Celkově byl prostě neohrabanej. Kamarádka ma zasadu, že kdyz chlapa pozna, tak ho bere do společnosti, aby se ukazal, jak se umí chovat. Vubec to neni spatna taktika, protože mně to take umí imponovat, když chlap ví, co se sluší.

MICHELLEDANIELS: mela jsi pocit ze ho fyzicky pritahujes nebo se k tobe choval napr spis jako ke kamaradce?

tuhlectu potrebu zvanit a zvanit o jen sobe znam a je to hrozny! nemusi to bejt jen pri randeni.

E. Fromm: "mluveni se stava navykem, pokud mluvim, vim, ze existuji, ze nejsem NIKDO, ze mam praci, rodinu. A mluvenim se v tom sebepotvrzuji. Potrebuji ovsem nekoho, kdo by mi naslouchal. Kdybych mluvil jen sam se sebou, zblaznil bych se" :D
Umeni byt, str. 26

Myslim, ze tohle uz bude asi poslední z aktualni sbírky.

Cca pred rokem jsem mela tendence učit se řemeslu (proste makat rukama), tak jsem si domluvila brigadu v květinářství. Takove rodinne, kde byli ochotni mě vse naučit, že pry je to lepsi, než kdyz jim tam chodí holky, ktere se uz naucily prasit kytky v řetězcích.
Na podzim, po poslední dvanactce v týdnu, jsem se rozhodla jít na rande a klukem. Uz od msg bylo znat, ze je upovidany. Domluvili jsme se, ze se sejdeme na Újezdu a skočíme do jedne hospody nedaleko. Lokal prazdny, takze jsme si mohli opravdu vybirat, kam si sedneme. Necham ho vybrat stul - vybral stůl u dveří, což bych i nejak pominula, ale rovnou si první hrcnul a ja byla nucena si tak sednout naproti nemu, úplně ke dveřím (první velké mínus). Takže nejen, ze na me silne táhlo, také jsem sebou cukla pokazde, když nekdo vzal za kliku.
No nic... na to pivo to prece přežiju.
Pokračovalo to tim, ze mi zacal vyprávět cely svůj život. Děsně nadšeně, tak nadšeně, že jediné co jsem k tomu stihla říct, bylo "hm" nebo "aha". Opravdu jsem se snazila na nejakou cast zeptat, rozvinout, ale proste jsem neměla šanci. Jak kdyby mel naucenou básničku a nikdo mu to nesměl přerušit.
Takže jsem tam unavena, promrzla sedela na pruvanu, usrkavala studený pivo, poslouchala opravdu nezajímavý zivotopis a u toho kyvala.
Když me pak doprovázel na tramvaj, tak mi vypravel jak rad foti, ale netradiční veci. Jako lidi účastnící se stavek nebo, ze ma nadšení pro novou budovu národního divadla či muzea, že pry je to mnohem hezčí, nez původní budovy... No a to už byla nejposlednejsi z posledních kapek...
Třeba by nebyl pro nekoho, tak hrozny, jen jsme si treba nesesli, ale za me porušil všechno, co se na rande porušit dá... Nekdy je az děsivé, jak si člověk může rozumět prea zpravy a v realitě je to úplně jinak.

CADDY: Heleť to se prostě nedalo. To byla přesná kopie mě a via versa. Když jsem se zasekli u toho, že už jse ani nic neříkali a věděli, co ten druhej chce říct/si myslí, tak to bylo freaking.

LOVE_DALI: Jsem si oddechl, očekával jsem na konci že jste se dozvěděli že jste příbuzný :))))

Asi největší mindfuck rande jsem měl s jednou slečnou, kdy jsme si už nějakou dobu psali, nějak jsme to nehrotili a ona jednoho dne přijela do Prahy.
Už po netu bylo jasný, že jsme si v lecčem podobni.
Nicméně, co následovalo potom, co přijela, mi vyrazilo dech.
Sešli jsme se na Hlaváku, kde jsme se hnedka vykousli. Několikrát.
Pohoda, na to že se vidíme prvně, to celkem šlo.
Vzal jsem ji do Prokopáku a tam už "zábava" začala. Pokud jsme se zrovna nelíbali, tak jsme se bavili. Ale ukázalo se, že jsme naprosto stejní.
Stejené chování, stejné reakce, stejný sakra všechno.
Skončilo to u toho, že jsme vlastně už ani nic neříkali, protože to nebylo potřeba.
Bylo to jako jeden duch ve 2 tělech.
Odd as hell!
Slečna zůstala přes noc, a pak už jsem se nikdy neviděli.

Kamaradka mela rande naslepo s chlapkem a aby si dodala odvahy tak si dala predtim par panaku vodky, druhej den se probudila v naroci nekoho uplne jineho. ;o)

Jsem měl kdysi rande s jendou slečnou a sraz jsme měli na Andělu.
Už si nepamatuju, jestli tam byla o chlup dřív a nebo já pozdějc, ale stalo se to, že když jsem se vyřítil z eskalátorů, tak ona debatila s nějakým nalitým, ale v náladě pobudou s tím, že si myslela, že jsem to já :D.
Jakožto správný hrdina jsem přispěchal zachránit situaci :)

No, když došlo na drsnější historku, dám tematicky k lepšímu bizár, o kterým mi řeklo jedno zdejší klasický ID, který se už léta pohybuje v prostředí osob s různejma libůstkama (hlavně BDSM):

Šlo o to, že nějaký hoch se seznámil a pozval borku na schůzku. Na rande jí vyjevil, že má tak trochu úchylku na sádru a že by se mu líbilo, kdyby ji mohl zasádrovat různý končetiny a pak teprve že by se bodalo. No ženská že oukej, tak se šlo k němu. Borka si odskočila na hajzl a solidně se před výkonem napálila pikem, aby byla podpořena ta správná vášeň.

Pak ji borec zasádroval, chvilku se počkalo, až to ztuhne, a když už se nemohla hejbat, tak ji povalil na postel, roztáhl sádronohy, vzepjal se k minutovýmu výkonu, odvalil se, a protože předtím na rande něco vypil, spokojeně usnul.

Ne tak do krajnosti nastřelená borka. Ta do rána jen bezmocně koulela očima do stropu v záseku :)

Počítám, že kámoš má historku od tý slečny, ale na to jsem se už neptal...

Já si za covidu poprvé nainstaloval aplikace seznamovacího typu, záhy se seznámil s jednou náramně sexy veterinární lékařkou a po 9 měsících jsme se vzali :) Bizár na tom je asi jen to, že to bylo na Badoo a oba jsme si tam šli hledat vážnou známost, což je v prostředí šukací appky docela odvaha.

Ale málo platný, když Tinder stojí za houby, holt člověk člověk dá šanci alternativám :)

SSTTAANNAA: to mi připomnělo jedno (probůh fakt nepokračující) tindr rande, kde jsem udělala strategickou chybu a ve snaze překlenout úvodní rozpaky jsem se zeptala, co rád dělá ve volném čase. Následně mi tři hodiny popisoval, jaký všechny sporty dělá (všechny, včetně šachu), co radši koná v šest ráno před prací a že ale hokej se hodí víc na večer, zatímco běh spíš o víkendu, a tadleta značka vybavení má tyto výhody, zatímco.... První hodinu jsem zkoušela zdvořile říkat, že ano, já sice cvičim, ale víš, já se o hokej/basket/floorbal/xx zas tak moc nezajímám, nebo odklánět ve stylu "a jestli jste tedy s týmem byli na turnaji v Benátkách, jaký jsi měl z toho města pocit?" (dali jsme tolik gólů/košů/, Italové jen tolik...). Pak jsem se rozhodla užít si tu estetiku trapnosti a do maratonského monologu o transcendentním pocitu skupinového běhu lesem vkládala náhodné poznámky o tom, že moje kočka se ráno třikrát vysrala (-my jsme běželi tou přírodou, a narazili na náhodné trampy, a oni se na nás a na tu chvíli nacítili, a tleskali nám, ale potichu, respektovali náš výkon i posvátnost toho místa...), "byla jsem v divadle na strašně vtipný komedii o Hitlerovi" - ale rozumíš, ten hokej, tam je ta skupinová synergie úplně jiná než u basketu... Aby mi pak psal, že si už dlouho s nikym tak krásně nepopovídal.

A uplně bych na něj zapomněla, kdyby mi teď před vánoci nevyskočil v rámci pracovních úkolů, takže jsem byla nucená po letech "obnovit kontakt" telefonátem s upomínkou dlužné částky jedenácti korun firmě xy. Vlastně se docela těšim, kde na něj kolem roku 2030 náhodně narazim znova:))

Ty vole! Tohle "to je ale sračka, co?" "to je moje oblíbenej člověk!" situace mi připomněly zážitek který jsem konečně vytěsnil protože jsem si po něm chvíli připadal jako idiot. Sorry za wall of text, tl;dr dole.

-----

Holce bylo asi 24. První rande proběhlo dobře, říkala že má vztahový issues z minulosti, je trochu nesmělá a tak, ale byla pěkná a docela sympatická, se smyslem pro humor. Issues jsem neřešil protože jsem trochu trpěl na samaritánský komplex. Na závěr jsme si dali pusu, všechno dobrý.

Druhý rande byla veřejná akce Mendelovy univerzity v arboretu. Začala být trochu odtažitá, nechápal jsem proč, ale arboretum je krásné místo kde jsem byl poprvé, tak jsem si všímal jiných věcí. V jednu chvíli z ničeho nic řekla něco jako "asi sis všiml že se od tebe odtahuju, to proto že se za tebe stydim", na což jsem řekl "haha, jasně", protože k tomu aby něco takovýho myslela vážně nebyl absolutně žádnej důvod - první rande proběhlo dobře, oblečenej a upravenej jsem byl úplně normálně, neměl jsem ani příležitost se chovat nevhodně protože jsme jen chodili po arboretu a s nikým se nebavili, a navíc kdo by proboha něco takovýho jen tak bez kontextu vážně říkal. Jediný logický vysvětlení bylo, že si dělá trochu drsným způsobem srandu z vlastní asociálnosti - k jejím issues a smyslu pro humor to sedělo.

Chvíli na to se konala studentská módní přehlídka. Trička s potiskama nebyly moc dobrý a modelky který je prezentovaly vypadaly jako někdo, s kým nemám absolutně nic společnýho.

Tak říkám: "Teda, ty holky vypadaj dost nesympaticky, co?"
Ona: "To je moje nejlepší kámoška."
Já: mlčím, ale ani mi to není trapný protože se té absurditě už v duchu směju jak blbeček

Bylo to divný, ale domluvili jsme si další rande, které sama navrhla, tak asi jen neměla den.

Šli jsme na krátký výlet, během kterého jsem postupně zjistil, že její drsně-suché vtípky nejsou vtípky, ale že o mne někdy v minulosti ztratila zájem, a rozhodla se to řešit nikoliv tím, že mi to jakýmkoliv způsobem přímo řekne nebo tím že se rozhodne ani ne zrušit ale jen nenavrhnout další rande, ale tím, že se mnou na to rande půjde a bude na mě čím dál tím hnusnější dokud mi to nedojde.

Omlouvám se za to že si nedokážu vybavit žádnou citaci, ale byly to hlášky bez přehánění na úrovni devátý třídy základní školy, říkat něco takovýho člověku jinak než ironicky bylo jen těžko představitelný i v jalovejch čtyřiadvaceti, a protože nevypadala jako že má nějakou vývojovou vadu, zhodnotil jsem nejprve, že jde na 90% o humor, který ve skutečnosti není mířený na mě (plus já se s vtipy na kámoše taky často neseru). Ta druhá varianta mi přišla úplně absurdní.

Když mi to došlo, připadal jsem si jako debil a litoval zabitého času, na druhou stranu dneska znám i pár chlapů, co to se ženami které je uráží a ponižují dotáhli i na svatbu a děti (a na rozdíl ode mě jim to dochází a jen to neřeší), takže vlastně dobrý.

Jako bonus jsem pak na sdíleném bytě asi dva měsíce spolubydlel také s přítelem té její výše zmíněné nejlepší kamarádky, což byl nepřekvapivě kretén.

-----

tl;dr: Dívka si myslela že o mne má zájem, pak už si to nemyslela, ale uměla to komunikovat jen infantilními urážkami pronášenými na rande. Trvalo mi dvě rande zjistit, že nejde o vtipy. Omylem jsem pomluvil její nejlepší kámošku, a přítel té kámošky mi pak vyhodil do koše těstoviny s omáčkou.