Na seznamce jsem se obcas mihla před cca 18 - 20 lety a byla to často sranda. Mám teda dost velkej filtr právě na projev, takže jsem to hodně třídila při tom psaní. Jak je s někým sranda a je zajímavej, tak už se mu ze vzhledu atd. odpustí skoro všechno...
No a takhle jsme se sešli s pěkým týpkem, sympatickej, chytrej. No. Přijel nějakým pěkným autem (absolutně se v tom nevyznám, nevím, co to bylo) a hned, co že říkam na jeho auto. Tak říkám, že dobrý. Pak jsem dostala kytku, oranžovou, protože se předem ptal, jakou mám ráda barvu. To bylo úplně extral milý. Přiměřeně nadšeně jsem poděkovala a on za chvíli, že co jako říkám na to, že mi dovezl kytku. A že byla oranžová. A že ji koupil. A tak. To už bylo trochu divný.
Pak se ptal, proč mám na sobě džíny, a jestli nosím taky sukně a podpatky. Že jemu se džíny nelíbí a má rád sukně. Když to opakoval v průběhu odpoledne asi po třetí, tak už jsem mu řekla, že chápu, vždyť ať si je nosí, když se mu líbí, já že na jehlách chodit neumím (plus sehnat lodičky byl vždycky skoro nesplnitelnej quest) a mám ráda džíny a kecky. Tak mě poučil, že to je špatnej přístup, že snad "Já to budu nosit, když se mu to líbí, přece."
Pak se ptal, jestli mě zajímá burza. Tak jsem říkala, že ne. A on se smál, že to mi teda doplní mezery ve vzdělání a bude mi dělat burzovní okénka. A nekecal, co pár minut vyhlásil burzovní okénko a jel.
Pak se ptal, co říkám na jeho hodinky, a jestli se teda jako vůbec nemaluju, nebo jak to se mnou je. A tak se to různě stupňovalo a prostě bylo za chvíli celkem jasný, že hledá ženskou, která se bude hezky usmívat, držet hubu, obdivovat a vypadat dobře. As it should be.
A stejně tak rychle bylo jasný, že naše světy opravdu kompatibilní nejsou. Docela dobře jsem se bavila, byl to docela dobrej bizar, nebyl slizkej ani nijak oplzlej a tyhle střety světů a nastavení mě docela fascinujou.
Nakonec mě doprovodil k metru, tady bod k dobru... a vytáhnul dotazník. Jak prý jsem s naší schůzkou spokojená. Jak bych ji hodnotila. Jsem se vytřeštila, myslela jsem, že si dělá srandu, ale on vytáhnul tužku a začal pálit otázky.
To mi vyrazil dech, tak jsem se smíchem řekla, že už musím jít a ať mi to pošle k zevrubnému prostudování mailem...
No a než jsem došla domů, tak jsem to na mailu měla. A byla tam jak část s dotazníkem, co jsem měla vyplnit, tak moje hodnocení. A v něm klenoty jako:
"Jsi moc hezká dívka, ale měla by ses lépe oblékat a být upravenejší"
"Jsi inteligentní a dobře se s tebou povídá, leč velmi mě zklamalo, že jsi neprojevila dostatek zájmu o moje povolání"
a tak. Řvala jsem nad tím smíchy a místo stejně precizních odpovědí jsem mu jen trapácky napsala, že tohle fungovat nebude.
On nechápal proč a já nechápala, jak mu mohlo přijít, že bychom k sobě jako ladili. Takže jsem pohrdla, a to mi dal tolik velkrysých tipů, na kterých kdybych zapracovala, tak by to se mnou i celkem šlo...
Ale hodnotím to jako velkej úspěch, protože mě to ještě po tolika letech vždycky upřímně rozesměje :D