A jinej kluk (ale to už jsme se předem znali offline) měl velmi propracovanou balicí strategii, která spočívala ve zvaní na kafe a do čajoven, kde poutavě mlčel. Když se pak konečně rozjel, vyprávěl veselý historky o Skypu a TedTalks a jako zábavu mi pouštěl na YouTube fraktály. Nějak jsem nechápala, jestli jsme teda kamarádi nebo se o něco snaží, protože si vždycky nechal ujet x vlaků a očividně se mu pryč nechtělo, ale zase nikdy neudělal ani žádnej jasnej krok k něčemu víc... Tak jsem to jeden večer už chtěla rozštípnout, velmi nápadně jsem se k němu přitulila... a on si rychlostí blesku odsednul. Tím jsem to považovala za vyřešený.
No. Tak úplně vyřešený to nebylo a má to malou dohru - aktuálně desátý rok manželství, třináctý spolu a dvě děti navrch.
(Vtipnej bonus pak je, že když mě viděl poprvý, zrovna jsem po kolegovi pálila nějaký sarkastický šlehy, takže si umínil, že na tuhle si teda musí dát bacha. No, nedal.)