klika cvakne, dvéře letí a tak dále. tentokrát unseenovi na chodníku nic nevypadne, takže entrée je téměř dokonalé. až teda na to, že se mu po vstupu totálně zamlžily brýle, pročež se ke svému koutu šourá po paměti a cestou vytřepává asi tak půl kila sněhu z vousů.
dva uprchlé králíky pořídí i poslepu na poslední chvíli nezašlápnout, u třetího se raději zastaví, přidřepne a zahájí tichou konverzaci.
po dohodě, která zahrnuje oboustranný zájem na bezúhonném přežití králičího rodu, zdvořilou prosbu a jednu velmi nevšední mrkev, mu králík skočí do dlaně a poskytne svůj vyhřátý kožíšek k vyleštění brýlí. poté, co se hlodavec odebere spokojeně chroupat zaslouženou mzdu, usedá konečně unseen ke svému stolku.
brýtro vespolek. čaj, prosím, zelenej. konev. dík.