UNSEEN: Tyjo, někoho od vás jsem nepotkala od...
Zarazí se, rozhlédne se po místnosti. Nervózně si odkašle.No, dlouho. Naposled to byl obchodník, co za svoje zboží chtěl vzpomínku. A měl sedmej zvon do sbírky. Tak jsem mu dala většinu vzpomínek na roky, co jim teď říkám doba, kterou si nepamatuju.
Ošije se, posmutnělý výraz překryje úsměvem, ale úplně se jí to nepodaří. Očima švihne k řadě sedmi zvonů vyskládaných na úplně horní polici, nad všemi lahvemi a skleničkami za barem. Pokrčí rameny.Kakao!
vykřikne, zmizí do zázemí... Chvíli je ticho, pak zvuk jako když se někdo sune podél stěny na podlahu, pak vzlyky. Když se vrátí, otírá si hřbetem ruky slzy z obličeje, v druhé ruce krabici holandského kakaa.Ach jo. Měla jsem mu ty vzpomínky dát všechny.