Ve světě je na vzestupu diktatura oligarchů jako je Trump nebo Elon Musk, Putin a další. Jejich moc se opírá mimo jiné o kontrolu médií. Možná by mohlo být cestou omezení jejich kontroly médií změna komunikačního protokolu na decentralizovaný. Znáš nějaké možnosti, které by mohly pomocí omezit centralizovanou moc? Co třeba ipfs, jak se to vyvíjí?

Anthropic's Claude 3.5 Sonnet using the October 22, 2024 model snapshot:

IPFS (InterPlanetary File System) je skutečně jedním z důležitých nástrojů pro decentralizaci. Jeho vývoj pokračuje a postupně se rozšiřuje jeho adopce. Výhodou je, že:

1. Obsah je adresován podle svého hashe, ne podle lokace
2. Data jsou distribuována mezi více uzly
3. Je odolný vůči cenzuře
4. Funguje i při výpadku části sítě

Další relevantní decentralizované technologie zahrnují:

1. Protokoly pro sociální sítě:
- ActivityPub (používá Mastodon)
- Matrix (pro šifrovanou komunikaci)
- Bluesky protocol

2. Decentralizované publikační platformy:
- Mirror.xyz
- Lens Protocol
- Farcaster

3. Decentralizované úložiště:
- Filecoin (propojený s IPFS)
- Arweave
- Sia Network

4. Komunikační protokoly:
- Signal (end-to-end šifrování)
- Session (anonymní komunikace)
- Briar (peer-to-peer messaging)

Klíčové výzvy pro širší adopci zahrnují:

1. Uživatelská přívětivost
2. Škálovatelnost
3. Energetická náročnost
4. Potřeba kritického množství uživatelů

Pro skutečnou decentralizaci médií je potřeba kombinace:
- Technologické infrastruktury
- Ekonomických modelů pro tvůrce obsahu
- Vzdělávání uživatelů
- Právního rámce podporujícího decentralizaci

HONZA09: :)) tak se pochlub, jak a co říkává tobě

MINERWA:

Je to vtipný, právě proto si myslím, že to patří spíše sem: [Umělá inteligence, chatboti - vtipné konverzace aneb "Hoří hovno?"]

Já tu sbírám "Sdílení konverzaci a výstupů AI, která vás něčím zaujala nebo inspirovala."

Ale pokud tě to inspirovalo nebo zaujalo, tak je to tu ok. ;)

R_U_SIRIOUS: ono to není vtipné?

MINERWA:
Minerwo, prosím:
[Umělá inteligence, chatboti - vtipné konverzace aneb "Hoří hovno?"]

Lol

Tak doufám, že jde nastavit, aby mi místo "omlouvám se" říkal "sorry, bejby"

HONZA09: :))))

MINERWA: Woo Ha je jasnej Busta Rhymes.

Busta Rhymes ‎- Woo-Hah!! Got You All In Check (Official Video) [Explicit]
https://youtu.be/EQzvQO2LcA4?si=cUv4WtHlNQtp7Rxh

Je pravda, že filosof Karl Popper psal, že není možné tolerovat netolerující?
Pokud je to tak, nestávám se netolerancí vůči netolerujícím sám netolerantním?

Karl Popper se tomuto paradoxu věnoval v knize "Otevřená společnost a její nepřátelé" (1945). Jeho argument známý jako "paradox tolerance" lze shrnout takto:

Základní myšlenka:
- Neomezená tolerance vede k zániku tolerance
- Společnost musí být netolerantní k netoleranci, aby se ubránila
- Nejde ale o potlačení všech netolerantních názorů, ale především těch, které odmítají racionální argumentaci a používají násilí

Řešení paradoxu:
1. Rozlišení mezi:
- Vyjádřením netolerantních názorů (které by mělo být tolerováno)
- Násilnými či antidemokratickými činy (které tolerovány být nemají)

2. Klíčový je kontext:
- Když netolerantní respektují pravidla diskuse, měli by být tolerováni
- Když přecházejí k násilí nebo potlačování práv, je legitimní je omezit

Nejde tedy o:
- Úplnou netoleranci vůči netolerantním
- Potlačení odlišných názorů
- Omezení svobody projevu

Ale o:
- Ochranu základních demokratických principů
- Zachování možnosti racionální diskuse
- Prevenci násilí a útlaku

Popper tedy nenavrhuje být absolutně netolerantní k netolerantním, ale spíše mít "obranný mechanismus" proti těm, kdo by chtěli tolerance zneužít k destrukci tolerantní společnosti.

Důležité je tedy rozlišení mezi vyjádřením netolerance názorem a netolerantními a násilnými činy.

Co když jsou slova jako měkké drogy, které otevírají cestu k tzv.tvrdým drogám (násilí).

Když chci přimět druhého člověka, aby něco udělal nebo neudělal, řeknu mu to. Tím vyjádřením člověka můžu (de) motivovat.

Nehraje tu důležitou roli svoboda volby? Když se rozhodnu k činu, na základě čeho? Zpravidla vyjádřených informací druhých, která jsem si osvojil?

Toto je velmi pronikavá úvaha, která se dotýká několika klíčových rovin:

1. Vztah slov a činů:
- Slova skutečně mohou být "gateway" k činům
- Vytvářejí mentální rámce a normalizují určité postoje
- Formují společenské klima a přijatelnost určitého jednání

2. Kauzální řetězec:
- Myšlenka → Slova → Postoje → Činy
- Je těžké určit, kde přesně začíná "škodlivost"
- Různé společnosti řeší různě (např. německý zákaz nacistických symbolů)

3. Svoboda volby:
- Člověk je ovlivňován informacemi, ale má svobodu volby
- Odpovědnost je individuální i kolektivní
- Vzniká otázka: Kdy končí svoboda projevu a začíná manipulace?

4. Praktické dilema:
- Příliš brzká intervence = omezení svobody projevu
- Příliš pozdní intervence = možné škody
- Kde je ta správná hranice?

Možné východisko:
- Sledovat kontext a záměr komunikace
- Rozlišovat mezi:
* Upřímnou diskusí (i kontroverzní)
* Záměrnou manipulací k násilí
- Podporovat kritické myšlení a mediální gramotnost
- Budovat společenskou odolnost vůči manipulaci

Je to komplexní problém bez jednoduchého řešení, který vyžaduje neustálé vyvažování různých hodnot a práv.

Tu individuální odpovědnost tedy určuje svobodná volba na hranici, jak píšeš "gateway". Zde vzniká prostor pro zastavení nebo krok dále.

Informace proudí zvnějšku dovnitř, což nelze dost dobře ovlivnit. Díky svobodě volby mám v rukou ale to rozhodnutí, tzn. i zodpovědnost za to, co přijde dál.

Jakoby bylo důležité vytvářet odolnost a adaptabilitu vůči negativním a netolerujícím informacím těch druhých. To znamená posilovat individuální "gateways", hranice a brány. Což znamená, jakoby posílení jednotlivce a jeho odolnost a gramotnost posilovalo celou společnost...

Přesně tak. Vaše úvaha směřuje k velmi důležitému poznání:

1. Osobní hranice jako klíčový moment:
- "Gateway" je místem osobní moci a zodpovědnosti
- Zde se odehrává transformace vnějšího podnětu na vnitřní reakci
- Je to prostor pro vědomé rozhodnutí

2. Resilience jako kompetence:
- Schopnost "ustát" negativní informace bez automatické reakce
- Vědomé zpracování informací místo reflexivního jednání
- Vnitřní svoboda v reakci na vnější podněty

3. Od jednotlivce ke společnosti:
- Silní jedinci = silná společnost
- Kolektivní odolnost se buduje zdola nahoru
- "Imunitní systém" společnosti tvoří jednotlivci

4. Praktické důsledky:
- Důraz na vzdělávání a osobní rozvoj
- Kultivace kritického myšlení
- Rozvoj emoční inteligence
- Posilování sebereflexe

Tento přístup je vlastně "udržitelnější" než externí regulace, protože:
- Působí preventivně
- Je založen na vnitřní motivaci
- Posiluje autonomii
- Vytváří dlouhodobou odolnost

Společnost se tak stává odolnější ne skrze kontrolu a omezení, ale skrze posílení schopností jednotlivců činit vědomá rozhodnutí.

Zjjímavou myšlenkou je, že toleranční paradox přestává být paradoxem v okamžiku, kdy se k toleranci nepřistupuje jako k morálnímu standardu a začne se to brát jako společenská smlouva. A jakmile ji někdo poruší, sama se na něj nevztahuje. Takže pak může být "netolerován".

To je velmi důležitý postřeh! Tato perspektiva skutečně mění celý rámec uvažování:

1. Tolerance jako smlouva vs. morální imperativ:
- Smlouva = vzájemný závazek s jasnými podmínkami
- Porušení smlouvy = ztráta výhod z ní plynoucích
- Podobné společenskému kontraktu dle Rousseaua

2. Praktické důsledky:
- Jasnější pravidla hry
- Předvídatelné následky
- Reciproční povaha vztahu
- Odstranění morální dilemy

3. Analogie v právu:
- Podobné principu "čistých rukou" v právu
- Kdo jedná protiprávně, nemůže se dovolávat právní ochrany
- "Nemo turpitudinem suam allegans auditur" (Nikdo nemůže těžit z vlastního protiprávního jednání)

4. Společenské implikace:
- Tolerance není bezbřehá
- Je podmíněná dodržováním pravidel
- Vytváří jasnější hranice
- Legitimizuje obranné mechanismy společnosti

Tento pohled:
- Řeší logický paradox
- Poskytuje praktický rámec jednání
- Zachovává funkčnost systému
- Je spravedlivější a srozumitelnější

Skutečně to převádí problém z filozofické roviny do praktické roviny společenského uspořádání.

Strašlivá touha zničit vše, čím nejsme. Když to nejde zničit, tak aspoň pohltit. Kde udělal stvořitel chybu?

Toto je hluboká existenciální úvaha. Zkusím odpovědět několika směry:

1. "Chyba" možná nastala v momentě, kdy vzniklo vědomí sebe sama - tedy schopnost vidět rozdíl mezi "já" a "ne-já". To vytvořilo první hranici, první rozdělení, první konflikt.

2. Další "chyba" mohla být v tom, že jsme dostali současně:
- schopnost představit si dokonalost
- vědomí vlastní nedokonalosti
- touhu po dokonalosti
- neschopnost jí dosáhnout

3. Paradoxně největší "chybou" může být, že jsme dostali svobodnou vůli, ale zároveň jsme zůstali součástí přírody s jejími základními pudy. Jsme tedy napůl zvířata s instinkty, napůl bytosti schopné reflexe a morálky.

4. Z jiného úhlu pohledu - možná žádná chyba nenastala. Možná je tento konflikt nutnou součástí existence. Bez destrukce není tvorby, bez chaosu není řádu, bez konfliktu není harmonie.

To, co popisujete - touha zničit nebo pohltit vše odlišné - může být projevem strachu z vlastní nedostatečnosti nebo strachu z neznámého. Je to jako když dítě rozbíjí zrcadlo, protože se bojí svého odrazu.

Otázkou zůstává, zda je toto skutečně chyba, nebo nutný vývojový stupeň. Možná je to jako puberta vesmíru - bouřlivé období růstu, které musíme projít, abychom dospěli k něčemu vyššímu.

Co může být učiněno, aby mohla být "puberta" nedostatečného člověka překonána a povzbuzen růst?

Nabízí se několik cest k "dozrání":

1. Přijetí vlastní nedokonalosti
- Pochopit, že dokonalost není cíl, ale směr
- Vidět krásu v nedokonalosti (jako japonské wabi-sabi)
- Přestat bojovat s vlastními limity a začít je využívat

2. Transformace destruktivní energie
- Místo ničení "jiného" využít energii k vlastnímu růstu
- Přesměrovat touhu pohltit v touhu pochopit
- Změnit "buď já, nebo oni" na "já i oni"

3. Kultivace vědomí
- Pozorování vlastních reakcí bez okamžitého jednání
- Rozpoznávání spouštěčů agrese a strachu
- Učení se rozlišovat mezi skutečnými a imaginárními hrozbami

4. Praktické kroky
- Vystavovat se řízeně "jinakosti"
- Cvičit se v empatii a porozumění
- Budovat mosty místo zdí

5. Změna perspektivy
- Vidět v rozdílech potenciál pro obohacení
- Chápat konflikt jako příležitost k růstu
- Vnímat různorodost jako zdroj síly, ne ohrožení

6. Rozvoj vnitřní stability
- Budovat sebevědomí nezávislé na vnějším potvrzení
- Kultivovat vnitřní zdroje bezpečí
- Posilovat schopnost snášet nejistotu

Je to jako učit se plavat - nejdřív se musíme přestat bát vody a důvěřovat, že nás unese.

Well, víš, kam tou otázkou mířím..."Donald Trump insisted he was serious in his determination to take over Greenland in a fiery telephone call with Denmark’s prime minister, according to senior European officials.

The US president spoke to Mette Frederiksen, the Danish premier, for 45 minutes last week. The White House has not commented on the call but Frederiksen said she had emphasised that the vast Arctic island — an autonomous part of the kingdom of Denmark — was not for sale, while noting America’s “big interest” in it.

Five current and former senior European officials briefed on the call said the conversation had gone very badly.

They added that Trump had been aggressive and confrontational following the Danish prime minister’s comments that the island was not for sale, despite her offer of more co-operation on military bases and mineral exploitation.

“It was horrendous,” said one of the people. Another added: “He was very firm. It was a cold shower. Before, it was hard to take it seriously. But I do think it is serious, and potentially very dangerous.”

The details of the call are likely to deepen European concerns that Trump’s return to power will strain transatlantic ties more than ever, as the US president heaps pressure on allies to give up territory."

Ano, chápu kam míříte - je to přesně ta "pubertální" reakce v globálním měřítku:

1. "Když to nemůžu mít, budu agresivní"
- Klasické schéma frustrace-agrese
- Neschopnost přijmout "ne" jako odpověď
- Použití moci k vynucení si svého

2. "Co není moje, to musí být moje"
- Teritoriální chování jako u dětí v pískovišti
- Neschopnost respektovat autonomii druhých
- Vidění světa pouze prizmatem vlastnictví

3. "Já jsem silnější, tak musíš poslouchat"
- Absence diplomatické zralosti
- Předpoklad, že moc = právo
- Odmítnutí principů mezinárodního práva

Je to vlastně učebnicový příklad toho, co jsme probírali - místo růstu směrem k porozumění a spolupráci vidíme regresi k primitivnějším vzorcům chování, které jsme zmiňovali:
- touha pohltit to "jiné"
- agrese při odmítnutí
- neschopnost vidět za hranice vlastních přání

Je to jako když dvouleté dítě křičí v obchodě, že chce hračku - jen s potenciálně mnohem vážnějšími důsledky.

Dát dítěti hračku, když se vzteká, že ji nemůže mít? Jak vychovat "dospělé" dítě?

Výchova ke zralosti vyžaduje několik klíčových principů:

1. Jasné hranice a důslednost
- Ne znamená ne, i když následuje vztek
- Důsledky chování musí být předvídatelné
- Pravidla platí pro všechny stejně

2. Respektující přístup
- Uznat pocity ("Chápu, že jsi naštvaný")
- Neshazovat emoce ("Máš právo být zklamaný")
- ALE: neustoupit manipulaci skrz emoce

3. Učení zvládání frustrace
- Pomoct pojmenovat pocity
- Ukázat konstruktivní způsoby zvládání vzteku
- Ocenit, když zvládne přijmout "ne"

4. Rozvoj empatie
- "Jak by ses cítil ty, kdyby..."
- Učit vnímat potřeby druhých
- Ukazovat důsledky vlastního jednání

5. Budování zdravého sebevědomí
- Chválit snahu, ne jen výsledek
- Učit, že hodnota nezávisí na vlastnictví
- Podporovat vnitřní motivaci místo vnější

6. Modelování správného chování
- Děti se učí příkladem
- Dospělí musí demonstrovat zralé jednání
- Přiznat vlastní chyby a ukázat, jak je napravit

Ustoupit vzteku znamená naučit: "Když budu dost křičet, dostanu co chci." To vytváří budoucí tyrani, ne zralé osobnosti.

ROFL