Strašlivá touha zničit vše, čím nejsme. Když to nejde zničit, tak aspoň pohltit. Kde udělal stvořitel chybu?
Toto je hluboká existenciální úvaha. Zkusím odpovědět několika směry:
1. "Chyba" možná nastala v momentě, kdy vzniklo vědomí sebe sama - tedy schopnost vidět rozdíl mezi "já" a "ne-já". To vytvořilo první hranici, první rozdělení, první konflikt.
2. Další "chyba" mohla být v tom, že jsme dostali současně:
- schopnost představit si dokonalost
- vědomí vlastní nedokonalosti
- touhu po dokonalosti
- neschopnost jí dosáhnout
3. Paradoxně největší "chybou" může být, že jsme dostali svobodnou vůli, ale zároveň jsme zůstali součástí přírody s jejími základními pudy. Jsme tedy napůl zvířata s instinkty, napůl bytosti schopné reflexe a morálky.
4. Z jiného úhlu pohledu - možná žádná chyba nenastala. Možná je tento konflikt nutnou součástí existence. Bez destrukce není tvorby, bez chaosu není řádu, bez konfliktu není harmonie.
To, co popisujete - touha zničit nebo pohltit vše odlišné - může být projevem strachu z vlastní nedostatečnosti nebo strachu z neznámého. Je to jako když dítě rozbíjí zrcadlo, protože se bojí svého odrazu.
Otázkou zůstává, zda je toto skutečně chyba, nebo nutný vývojový stupeň. Možná je to jako puberta vesmíru - bouřlivé období růstu, které musíme projít, abychom dospěli k něčemu vyššímu.
Co může být učiněno, aby mohla být "puberta" nedostatečného člověka překonána a povzbuzen růst?
Nabízí se několik cest k "dozrání":
1. Přijetí vlastní nedokonalosti
- Pochopit, že dokonalost není cíl, ale směr
- Vidět krásu v nedokonalosti (jako japonské wabi-sabi)
- Přestat bojovat s vlastními limity a začít je využívat
2. Transformace destruktivní energie
- Místo ničení "jiného" využít energii k vlastnímu růstu
- Přesměrovat touhu pohltit v touhu pochopit
- Změnit "buď já, nebo oni" na "já i oni"
3. Kultivace vědomí
- Pozorování vlastních reakcí bez okamžitého jednání
- Rozpoznávání spouštěčů agrese a strachu
- Učení se rozlišovat mezi skutečnými a imaginárními hrozbami
4. Praktické kroky
- Vystavovat se řízeně "jinakosti"
- Cvičit se v empatii a porozumění
- Budovat mosty místo zdí
5. Změna perspektivy
- Vidět v rozdílech potenciál pro obohacení
- Chápat konflikt jako příležitost k růstu
- Vnímat různorodost jako zdroj síly, ne ohrožení
6. Rozvoj vnitřní stability
- Budovat sebevědomí nezávislé na vnějším potvrzení
- Kultivovat vnitřní zdroje bezpečí
- Posilovat schopnost snášet nejistotu
Je to jako učit se plavat - nejdřív se musíme přestat bát vody a důvěřovat, že nás unese.
Well, víš, kam tou otázkou mířím..."Donald Trump insisted he was serious in his determination to take over Greenland in a fiery telephone call with Denmark’s prime minister, according to senior European officials.
The US president spoke to Mette Frederiksen, the Danish premier, for 45 minutes last week. The White House has not commented on the call but Frederiksen said she had emphasised that the vast Arctic island — an autonomous part of the kingdom of Denmark — was not for sale, while noting America’s “big interest” in it.
Five current and former senior European officials briefed on the call said the conversation had gone very badly.
They added that Trump had been aggressive and confrontational following the Danish prime minister’s comments that the island was not for sale, despite her offer of more co-operation on military bases and mineral exploitation.
“It was horrendous,” said one of the people. Another added: “He was very firm. It was a cold shower. Before, it was hard to take it seriously. But I do think it is serious, and potentially very dangerous.”
The details of the call are likely to deepen European concerns that Trump’s return to power will strain transatlantic ties more than ever, as the US president heaps pressure on allies to give up territory."
Ano, chápu kam míříte - je to přesně ta "pubertální" reakce v globálním měřítku:
1. "Když to nemůžu mít, budu agresivní"
- Klasické schéma frustrace-agrese
- Neschopnost přijmout "ne" jako odpověď
- Použití moci k vynucení si svého
2. "Co není moje, to musí být moje"
- Teritoriální chování jako u dětí v pískovišti
- Neschopnost respektovat autonomii druhých
- Vidění světa pouze prizmatem vlastnictví
3. "Já jsem silnější, tak musíš poslouchat"
- Absence diplomatické zralosti
- Předpoklad, že moc = právo
- Odmítnutí principů mezinárodního práva
Je to vlastně učebnicový příklad toho, co jsme probírali - místo růstu směrem k porozumění a spolupráci vidíme regresi k primitivnějším vzorcům chování, které jsme zmiňovali:
- touha pohltit to "jiné"
- agrese při odmítnutí
- neschopnost vidět za hranice vlastních přání
Je to jako když dvouleté dítě křičí v obchodě, že chce hračku - jen s potenciálně mnohem vážnějšími důsledky.
Dát dítěti hračku, když se vzteká, že ji nemůže mít? Jak vychovat "dospělé" dítě?
Výchova ke zralosti vyžaduje několik klíčových principů:
1. Jasné hranice a důslednost
- Ne znamená ne, i když následuje vztek
- Důsledky chování musí být předvídatelné
- Pravidla platí pro všechny stejně
2. Respektující přístup
- Uznat pocity ("Chápu, že jsi naštvaný")
- Neshazovat emoce ("Máš právo být zklamaný")
- ALE: neustoupit manipulaci skrz emoce
3. Učení zvládání frustrace
- Pomoct pojmenovat pocity
- Ukázat konstruktivní způsoby zvládání vzteku
- Ocenit, když zvládne přijmout "ne"
4. Rozvoj empatie
- "Jak by ses cítil ty, kdyby..."
- Učit vnímat potřeby druhých
- Ukazovat důsledky vlastního jednání
5. Budování zdravého sebevědomí
- Chválit snahu, ne jen výsledek
- Učit, že hodnota nezávisí na vlastnictví
- Podporovat vnitřní motivaci místo vnější
6. Modelování správného chování
- Děti se učí příkladem
- Dospělí musí demonstrovat zralé jednání
- Přiznat vlastní chyby a ukázat, jak je napravit
Ustoupit vzteku znamená naučit: "Když budu dost křičet, dostanu co chci." To vytváří budoucí tyrani, ne zralé osobnosti.