z duvodu unavy se mi do toho krute nechce, ale nez to zazevlim uplne, radsi odflaknu report hned... je to cesta po stary vojensky ceste, porad se jede nad 2000 m n. m., coz je prej celkem unikat.
za par susnu se nam postestilo koupit skromny kamenny domek v kottickych alpach na severo-zapade italie a mne osobne se po opravach baraku podarilo aspon na par dnu urvat od rodiny a vyjet si za barak do kopcu, coz je pohori orsiera-rocciavre. plan jsem moc nemel, ale od dveri na svahu val di susa jsem chtel jet do sedla colle delle finestre (cca 2200 m n. m.), trenink nula, kvuli bource cekam asi 2 hodiny nez vubec na kolo sednu. je 6 vecer, ceka me 20 km a prevyseni 1600 m. mapy rikaj 2:45 hod. stejnou trasou se uz parkrat jela jedna z etap giro d'italia. nic, co by me zaskocilo, ze... i kdyz na kole sem nesedel mozna par mesicu.
duvod, proc to pisu sem a ne do
https://nyx.cz/discussion/5642, je prostej - nechtel jsem tahat nosic a brasny kvuli 1-2 nocem venku. poridil jsem topeak backloader, narval tam naradi, pumpu, bundu, tricko a trencle, trochu jidla, karimatku a asi 20 let starej spacak. je to svinsky maly a rovnou rikam, ze nechapu, co na tom vsichni mate :) nebejt gum na brasne nahore, vubec se do toho nevejdu. predpoved nebyla uplne slunickova, ale v 10 °C clovek prece za 1 noc nezmrzne. v nizine bylo obvykle stupnu spis 30+. pln nadseni, ze konecne jedu jsem se zacal drapat nahoru, snecim tempem, ale nejak to slo, v pulce cesty konci asfalt a zacina poctiva sotolina, misty neprijemne vymleta vodou nebo pocukrovana kamenim, coz pri prumernym stoupani cca 9 % umi neprijemne brzdit. pomalu mi dochazej sily, sem tam klidne tlacim, pac ja uz si nemusim nic dokazovat, k tomu zacne chcat, beru poncho, co uz taky nemaka, takze sem zpocnej jak prase a jeste zmoklej. btw. k debate o botach - vozim jen sandaly - slapu v tom, chodim v tom, kdyz dojedu, chodim bos. pomalu se smraka, za 3 h tam fakt nebudu, sedlo vidim nekde v dali, poradne ani nevim, ktery to je. proti me jedou akorat nejaky motorkari, co pokrikujou, ze to dam. to zrovna tlacim, tak zas zahanben nasedam a jedu dal. zkousim svy novy paradni svetlo, lec po chvili zacina blikat, ze je vybity. co naplat. svitim si ocima, uz je to jen par zatacek, do sedla dorazim v 10 vecer, je tam pitna voda, parking, na nem 2 obytny auta. jedna posadka se me pta, jestli jedu dolu nebo spim. rikam, ze spim, ze sem v poho, ze budu spat v pevnosti. zima neni, diky bohu. jinak mraky, trochu mlha, tam, nic extra. tahnu kolo na zadech par desitek metru k pevnosti, vidim uplny kulovy, zadny vlez nenachazim, striska, nic. nad horama za udolim se z cernejch mraku znova blejska. zdarak jsem nechal v praze, nebylo misto. tabor sem rozbil na plosine vedle pevnosti, uleham na kratky nafukovaci karimatce my zeny, spacak tenkej, pres sebe poncho (merim 190 cm, je mi jasny, ze bud dostane sprchu hlava nebo nohy), celkem utahanej... k veceri sezvejkam ve spacaku jabko, hodim ohryzek vlkum (tech je tu hafo) a snazim se zabrat. to se mi sice dari, ale bourka na sebe nenechava dlouho cekat, pozvolna zacina chcat, krcim nohy, krece do stehen po vykonu utoci, ale natahnout je nemuzu, to bych zmoknul. nafukovacka se prohyba, voda stejka do bazenu pode mnou, spacak pomalu nasakava prebytecnou vodu. nebudu to dlouze popisovat, zima kupodivu nebyla, bourky jsou tu milosrdny a vlastne se jen blejska a chcije, zadny vichry se nekonaj. vzbudil jsem se asi ve 2 a pak uz jen cekal, az bude tak 6-7 a brzo vyjde slunce. (kolo sem nezamykal, i kdyz zamek tahnu). takze muzu s naprostou jistotou konstatovat, ze tohle byla jedna z 5 nejhorsich noci, co sem si dal. ale jak sem se domnival, prezil jsem to celkem v dobry nalade.
rano se skrabu pesky kousek vejs na vyhlidku na vychod slunce, nebe je jasny, vidim, co je kolem a rozmejslim, jestli jet dolu po asfaltu nebo po hrebenu po strada militare, coz jsem puvodne zavrhoval, ze to bude jeste dalsich 600 vejskovejch metru. ale rano kdyz to vidim (a klepu se zimou), hory me premluvily, i kdyz vim, ze to nebude uplne pekna cesta a bude se tlacit do kopcu. rano taky zjistuju, ze do pevnosti se jednou prokoplou zdi vlizt dalo. ale ani tam nejdu. bude to temna komnata mozna s hromadama bordelu. tresnicka na dortu: kdyz sem se vratil k uz tak mokrymu spacaku, cumim, ze na karimatce v dolickach (u hlavy!) je neco zlutyho. nachcano. a spacak to taky schytal. pohoda. tesim se na dalsi noc s vuni zvireci moci u primo u nosu. tak sem to zas nejak sbalil do toho malinkatyho vaku pod sedlem, ovesenej jak vanocni stromek a vyrazim teda na tu vojenskou cestu, o ktery nic nevim. je asi 7.15 a uz me predjizdi mladej typek na elektrokole, chce si povidat, ja italsky umim kulovy a nejsem uplne v nalade na lidi. tak to byl takovej uvod a ted teda ta horska cesta - ona ma dokonce svuj web
https://lestradedeiforti.it/ a jak zjistuju, vede jeste peknej kus na druhou stranu nebo proste po okolnich kopcich. ja valim smer zapad / horsky stredisko sestriere a rikam si, ze to spis nekde ohnu do udoli driv, coz jak pozdeji zjistuju uplne nejde, protoze dolu vedou jen brutalni sjezdovy traily, kde bych musel kolo tlacit i z kopce.
zkratim to, cesta se vine pekne po svazich, stoupani relativne mirny, misty je to na gravela trochu brutal, spis by to chtelo horaka a zadny zavazadla. takze zase vesele tlacim. mijim nekolik starejch pevnosti, dozvidam se, ze se mistni posadky na ruznejch mistech hor dorozumivaly morseovkou svetelnejma signalama.. vyhledy krasny, lidi zadny. slunce sviti, mokry hadry schnou. bude z toho nakonec peknej vejlet. jestli se nepletu, tak jedinym mistem, kde se zrovna tady bojovalo je assietta - tam dostali francouzi roku 1747 cocku a nechali ve srazu 5000 mrtvol, pricemz "domaci" austro-savojska armada, co sedela v pevnosti, prislo o 200 muzu. pevnosti jsou dneska uz jen zdi, nekde ani to ne. postupne se taky zacina vyrojovat vic lidi na kolech, cekal bych, ze hrebenovka bude vyhledavana spis pesaky, ale vubec. tady sama duchna na elektrokole, nekteri vlcaci i na normalnim kole a jeste mi ukazali zada. sem asi v 2500 metrech, vubec nechapu, jak se sem z udoli tak rychle mohli dostat. od sedla colle dell assietta, kde je zavoda, uz je cesta sjizdna i autem, coz je pruser, je prasna a ne moc pekna. nekde kolem horsky boudy rifugio casa assietta uz je tvrdejch starcu a jejich zen plno, turujou svy elektrokola, davaj kaficka, obidky, dzbany vina. ticho hor bohuzel narusuje banda fachamu co tahaj vodu od solaru a jejich jadrovej vrtak. ja sem u boudy aspon ususil pochcanej spacak a zbytek vybavy, koupil housku se salamem a toceny pivo a vypravil se dal. to uz mam v planu nekde z ty hnusny horsky silnice pro jeepy (jsou dny, kdy sem maj povoleno jezdit, coz jsem nastesti neschytal) sjet nekam dolu. v mape se dost blbe poznava, kam vede tahle "silnice" a co jsou nejaky pesiny, resp. mapa neodpovida realite a strada militare me vede az do sestriere. vubec nevim, kolik to bylo kilometru, myslim, ze do civilizace prijizdim nekdy kolem 2.-3. odpoledne. v tu chvili si rikam, ze to vlastne (hlavne k konci, kdyz uz jsi v zone lanovek) neni moc hezky. zpetne bych ale rekl, ze to urcity caro ma. idealne tam nechytit moc lidi a bejt trochu lip odpocatej nez ja po noci prospany v louzi.
dal jsem to napalil z kopce dolu (sestriere lezi v 2000 m n. m.) na zapad, pres cesana torinese smer francie. tam jsem musel chvili trpet na silnici I. tridy a byl jsem odhodlal projet tunelem, kam kola nesmela (a kamiony ano). nastesti byl v provozu i starej tunel, kam naopak nesmej auta. stoupani jak svina, nohy bolej, ale to mam uz od startu. pomalu, ale jedu. nekde kolem hranice na vrcholu v obci jen pokynu jinym cyklo turistovi, na pohled cech nebo polak nebo podobna verbez, balil si cigo a na tvari mel lisackej usmev. pak zas svinskej padak dolu, na skok navsteva briançonu a kus zpatky do vallée de la clarée - klidny udoli s rickou, par kempama a malejma viskama. v jednom kempu maj zrovna pro decka na spani loutkovy divadlo, tak si za 9e davam jedno pivo a nasavam trochu francouzsky kultury. pochcanej spacak jsem si behem dne trochu prepral, takze sem se vyhnul cuchani chcanek pri usinani. kupodivu tady byla v noci vetsi zima nez noc predeslou, nechapu. zima, ale sucho.
treti den projizdim udolim, zjistuju, ze je to tu hrozne proflakly, takze na vychozi misto turistickejch tras smer mistni highlight hora thabor jedine shuttle busem. necekal jsem. a moc se mi to nelibi. davy lidi. dodavky kempujou vsude podel reky, trochu balkan style, jen cistci. taky zajimavost - k rovniku i na severni pol je to odtud 5000 km.
prejizdim dalsi sedlo, uz v celkem pohodovy vejsce nejakejch 1700 m n. m. (tady se mi to fakt libi, uplne dokonaly piknikovy spoty na rovince za sedlem) zpet do italie a brutalnim padakem do bardonecchie. a pak uz je to nuda po silnici pres stary italsky mestecka (ty za videni stoji, stejne tak pevnost v exilles), kolem jezera lago orfu, ktery ale obsadili rybari a nesmi se tam koupat az do tropicky susy (letni diktat nejakejch 36 °C), odmenuju se zmrzlinou, ceka me jeste vyslap k nam do kopce, kterej v tom vedru ale vubec nedavam, tak zas tlacim a tesim se, ze se vykoupu aspon na potoce za meanou di susa, ale jezirko je oblozeny omladinou a ja nemam plavky tak na to serou a jedu si dat sprchu domu.
fotky zde:
https://photos.google.com/album/AF1QipO-h2CCFU3adOFNOjg3upUI8zGECnPoWgKnc8BInijak sem je neprebiral a je to samej vyhled na hory, pac behem divoky noci sem byl rad, ze je telefon nekde v suchu a pak dole uz to byla zas nuda.
mit s sebou zdarak, dal bych i bourkovou noc naprosto bez problemu. takze si pisu za usi: priste nikdy nikam bez zdaraku!
trasa cca takhle (ty dalsi dny uz sem valil jenom silnici):
https://mapy.com/s/jahesozasekdyby chtel nekdo tenhle kout sveta prozkoumat, barak lacino pucime. na kolo je tam jezdeni fura. viska se jmenuje mattie.
a na konec se priznam, ze priste si radsi vezmu normalni brasny a nosic. na to se da proste dycky pridelat jeste neco, at je to mokrej spacak, jidlo na vecerni hostinu nebo prase jak nekde v asii. navic se do toho lip leze nez do pytle pod sedlem, co nedrzi tvar a kdyz ho otevres, vsechno se ti vysype na zem. mir vsem :)