Jinak já se s muminy setkal taky v dětství, měli jsme jenom Čarodějův klobouk a pak Tatínek píše paměti, ale přečetl jsem je mnohokrát. Pak trochu překvapení ve formě Zimy. Zbytek jsem četl až v dospělosti, ale líbily se mi všechny. Můj oblíbený moment, krom asi tisíce dalších je, když muminek přiletí na obláčku k oknu do kuchyně v patře a maminka místo toho, aby se zděsila nebo mu vynadala řekne: "Muminečku, hraj si hezky!".
A ještě přidám něco méně známeho - v Helsinkách jsem narazil v jednom muzeu na Tove nástěnou malbu pro nemocnici. Myšlenka byla, aby děti zapomněly na strach a běžely po schodech zjistit, jak celá malba dopadne. To mě okouzlilo ...