• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    LWEEKSyndrom vyhoření - když už nechceme nebo nemůžeme
    LWEEK
    LWEEK --- ---
    TBC: Na psychoterapie docházím roky. Samotná terapie ale není řešení. Je to spíš hledání nějaké cesty. Já jsem na začátku ani nevěděl co mi vlastně je. Jestli to je trauma, deprese nebo co. Až teprve postupným zkoumáním jsem došel k názoru, že mám syndrom vyhoření. Docela hezky ho popsali na ČT v seriálu "what the fact". Má to několik různých fází. Do té absolutní fáze jsem se nedostal, to bych asi věděl hned. Ale přiblížil jsem se tomu párkrát.

    Problém je, že když už je toho fakt hodně, tak na chvilku couvnu. Odpočinu si a pak zase se vrhnu zpět na kopání. Z toho co jsem ale zjistil, je syndrom vyhoření mnohem komplexnější problém. Páchat v těle škody může i když to člověk necítí a má pocit, že je všechno skvělé. Je to z velké části styl života, ze kterého se špatně vystupuje někam pryč, protože člověk se rozhodl tak žít z nějakého důvodu.

    U mě ten spouštěč byla traumatizující událost před 15ti lety. Kdy jsem dostal pocit, že mě lidi vnímají jako neschopného loosera a tak jsem postupným způsobem propadl workaholismu a snaze co nejrychleji kariérně růst. Fungoval jsem tak, že jsem celý rok pracoval a neměl jsem žádné dovolené. Ani jsem nechtěl. Víkendy jsem nesnášel protože jsem byl sám se svými myšlenkami a neměl jsem do čeho "vrtnout". Takže jsem si nabral hromadu různých bočních aktivit (třeba organizování dobročinných akcí), kterýma jsem zaplácával čas když jsem zrovna nedělal pracovní věci.

    Podepisovalo se to na mě už tehdá. Sem tam jsem couvl a ubral. Nějak jsem balancoval. Pak přišla rodina a nečekané stresující události a najednou bum... mám hromadu psychosomatických zdravotních potíží a navíc mám periodicky problém vykonávat svou práci. Prostě se třeba za celý den neodhodlám udělat něco do práce. Prostě jako by mě nějaká neviditelná ruka nedovolila začít pracovat. Nejprve jsem myslel, že to je důsledek toho stresu a deprese, ale ono to je obráceně. Stres a deprese je důsledkem toho, že mám problém udržet pracovní tempo, který jsem si naordinoval.

    Jak se vyhnout vyhoření? | What the Fact?
    https://www.youtube.com/watch?v=bDWkXTtX4nQ
    EKG
    EKG --- ---
    TILIO: Zasadni problem terapie je v tom, ze si musi pacient s terapeutem sednout. Tedy nejen sednout ke stolu, ale museji byt kompatibilni v rovine, kterou nelze nazvat jinak nez duchovni. S duchovnim rozmerem zivota ma Cesko problem jak svina.
    TILIO
    TILIO --- ---
    Ja vim ze terapie neni blba rada a rozhodne je to vhodnej prvni krok, ale moje zkusenost teda je, ze to moc k nicemu neni. Jakoby, jak mi mluveni s nekym pomuze na to, ze (nadsazka) "nesnasim svoji praci, jenze ekonomicka realita je takova, ze tam musim dochazet; jinou praci (mysleno v jinym oboru) nesezenu, protoze duvody, zkousela jsem, nedopadlo; nemam cas na nic smysluplnyho, protoze sedim cely dny na prdeli pred PC; kazdej nade mnou se po mne vozi; unavuje me to tak, ze mam pokazdy celej vikend migreny; neziju, prezivam, ale hypoteka se sama nezaplati"? Ti pak nekdo rekne, ze to musis cely vnimat jinak nebo podobnej kec, a ty ho chces spis necim pretahnout.
    VOY
    VOY --- ---
    JARDABEREZA: Z moji zkusenosti spis u starsich lidi. Ve svoji skupine (kolem 40) vidim spoustu lidi co svoje terapeuty maji a nic neobvykleho na rozhovorech s nimi nevidi. Prijde mi to super, mozna by bylo na svete lip kdyby lidi o generaci starsi taktez obcas vyuzili sluzeb profesionala namisto obvykle samolecby za pomoci alkoholu. K tomu doporuceni se pochopitelne pridavam, promluvit si s terapeutem by byla asi prvni vec co bych udelal.
    JARDABEREZA
    JARDABEREZA --- ---
    Já mám pocit, že tahle forma profesionální pomoci je nějak z minulosti stigmatizovaná. A přitom k té stigmatizaci není důvod. Říkám si, jestli tomu pak někteří lidi, co to tak vidí zbytečně nevyhýbají.
    DRAGON
    DRAGON --- ---
    TBC: první, co mě napadlo, profesionální pomoc.
    TBC
    TBC --- ---
    LWEEK: a co u psychologa, psychoterapeuta? popovídat sis byl? pokud ne,. zajdi
    LWEEK
    LWEEK --- ---
    Ahoj všem! Myslím, že trpím chronickou formou a že už roky balancuju na nějakém předposledním stupni vyhoření. Tzn, ještě jsem se nezhroutil, ale chronický stres se pěkně podepisuje na mém zdraví. Musím říct, že cítím co potřebuju ale nemohu si to dovolit. Mám náročnější rodinu, cítím závazky v práci která mě v posledních letech moc nebaví. Vím co bych chtěl, co bych chtěl dělat ale nedovedu si představit že bych si za tím šel. Respektive udělat to postupně, na to nemám sílu. A udělat to nárazově vypadá jako skočit z letadla bez padáku a doufat že se trefím do záchytné sítě.

    Na úvod bych nalinkoval tenhle čerstvý článek z Akutálně.
    Syndrom vyhoření není radno podceňovat, trpí jím každý pátý Čech - Aktuálně.cz
    https://magazin.aktualne.cz/syndrom-vyhoreni-nemoc-moderni-doby-kterou-neni-radno-podcen/r~5a538752165711f080bfac1f6b220ee8/
    TORI
    TORI --- ---
    Vítejte a ať se vám tu líbí.

    Můžete pozvat své přátele.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam