Já těsně po 40. narozeninách odeslala manžela doprdele (k rodičům). Nebylo to jednoduché, nastěhoval se před lety ke mně do družstevního 1+1, ten jsem poté směnila za státní 2+1, od města ho koupili už jako manželé a ano, měl tím pádem nárok na jeho půlku.
Takže prodej onoho bytu, fin. vyrovnání s ním, hypotéka na nové bydlení. Nějak mě to všechno nakoplo, neměla jsem ani moc času dumat nad sebou. Po krátké době přišel o dost mladší partner, ten mi teda sebevědomí čechral docela dlouho a bylo to s ním moc fajn, pak přišlo klimakterium a já si uvědomila, že už chci hlavně klid. Takže já vlastně asi žádnou krizi středního věku nestačila zaznamenat, měla jsem dost jiných věcí k řešení.

IOM_NUKSO: Právě mě překvapuje ten úpadek už kolem té 40 (myslím třeba právě rysy v obličeji), to jsem prostě takhle brzo nečekala. Na druhou stranu, mám pocit, že pojem perimenopauza a její průběh a dopady nebyly ještě před pár lety nikde moc zmiňovaný, nebo se pletu?

Jinak pozoruju i pozitiva, který střední věk přináší, spousta věcí, kvůli které jsem se dřív trápila mi začíná být trochu víc jedno. Typicky pracovní záležitosti, je to jak z toho vtipu "Pane doktore, vidím, že máte všechno v hlavě? - Ne, mladíku, u prdele." a díky bohu za to.

DOUCE: to nehorsi prijde pro nas zeny s menopauzou, toho se teda desim. Do te doby to asi tak nejak drzi nebo jde pomalu, ale pak behem roku dvou strasne moc zestarnem, to bude asi dost hrozny. Videla jsem to na mame a tchyni, u obou stejny efekt. Jediny pozitivni, co na nich pozoruji, je, ze prakticky se sesuply tak o 10 let tehdy, ale pak se to zas hodne zpomalilo.

DOUCE: Ono hrozne zalezi na momentalnim stavu - mnohem vic nez driv. Kdyz jsem vycerpana, nevyspala apod, najednou vypadam jak duchodkyne.

Co se týká té atraktivity: je mi 48 a vlastně nevím, pro koho bych potřebovala být atraktivní vyjma partnera - a i tam si myslím, že tu aktraktivitu po dlouhých letech z velké části tvoří jiné věci než vzhled. Za důležitější považuju, aby se člověk cítil ve svém těle dobře. Což je dost jiná disciplína (a s přibývajícími neduhy taky stále obtížnější).

Pro mě byl trochu šok, když jsem si pořád říkala, že je to v tomhle věku kolem 40 je to ještě v pohodě a pak jsem si najednou začala všímat toho, jak v uplynulých několika málo letech vzhledově sešly některé moje kolegyně a známé, které jsou jen o něco málo starší než já. Jako pořád hezký ženský, ale ty povolující rysy obličeje a hlavně menší jiskra celkově jsou strašně znát.

A pak jsem se jednou zahlídla v zrcadle v takovým tom momentu, kdy si člověk uvědomí, že kouká sám na sebe až po pár vteřinách a teda jako trochu jsem se lekla. Nikdy jsem nebyla kráska, o postavě ani nemluvě, ale vždycky na mě poměrně dost lidí reagovalo jako na atraktivní osobu. A najednou vlastně skoro ne.

Na jednu stranu mě štve, že řeším něco takhle povrchního, ale na druhou jsem nějak doufala, že to přijde až o něco později nebo co. To důstojný stárnutí fakt není snadná záležitost teda.

DOUCE: pro mne zmeny vzhledu s vekem byl vzdycky jedinej duvod, proc jsem uvazovala o sebevrazde, akorat ze to zaclo uz v 25 letech a asi to nebude uplne normalni :) Nedovedu se s tim smirit a nic tomu nemuze pomoct, protoze mne se hnusi hlavne to, co se neda zmenit ani cvicenim ani nicim. Na druhe strane sama na sobe pozoruji, ze vzhled u druhych mi po velmi kratkem case vzdycky u tech osob zanikne a vnimam cloveka ciste dle chovani a povahy. Nikdy by me samozrejme u druhych nenapadlo, ze ty se prosim te radsi zab, neda se na tebe koukat ;) Takze timhle se nejak snazim hlavu presvedcit, ze kdyz mne to je jedno u druhych, tak asi by to melo byt jedno i u mne.

ECLECTICA: Ja bych svemu mladsimu ja rekl, at s budovanim svalove hmoty bud nezacina, nebo neprestava. Ona se kostra prizpusobi nejakemu provozu a pak prekazi sama sobe.

PAKOBYLKA_: svému mladšímu já bych určitě řekla, ať s budováním svalové hmoty začne mnohem dřív.
Jinak krizi středního věku jsem pojala mj. jako přípravu na možné stáří. Chci si zachovat soběstačnost, co to půjde.

DOUCE: Kdyz mi bylo kolem 19-20, nejak jsem se srovnala s tim, jaka jsem a rekla si, ze je fajn, ze nejsem kraska. Ze se jim bude hur starnout. :) Vrasky jsem neresila nikdy skoro vubec, sediny chvili jo (protoze to resili lidi kolem me a me to stvalo, samotna bych to resila mnohem min) a docela me nastvalo, kdyz jsem zaznamenala nejaky to vadnuti ve smyslu poklesle/povisle casti tela. Nikdo mi ale nehada 40+, cvicim, dlouho jsem byla vegetarian a nekourim ani nepiju. Co me ale velmi desi je ztrata sily, mrstnosti, rychlosti, tak se snazim tomu nejak predchazet tim cvicenim. Tam se asi moje krize projevuje nejvic.

DOUCE: Já rozhodně ano. Fyzicky si připadám jako (kdysi) zralý plod, který začíná hnít. Lidé v mém věku (a starší) mi nepřipadají ani vzdáleně tak atraktivní, jako mladí lidé. Bohužel.

DOUCE: tohle jsem už naprosto vzdala a mentálně jsem se v tomhle ohledu zařadila mezi seniory, i když vypadám o dost mladší, než jsem.
Nepotřebuju, aby mě balili mladí kluci ani vrstevníci, i když občas někdo ten zájem projeví. Mnohem víc pro mě znamená partner, který mě doprovodí na mamograf.

DOUCE: ne.. je mi už delší dobu přes čtyřicet a čím jsem starší, tím mě balí mladší kluci...(momentálně ten poslední měl 27...))) což mi lichotí, ale já na takový zajíčky nejsem...

ale je fakt, že mi ten věk netypují.. krom toho že od 13 nejím maso, jsem asi od nějakých 36 na sobě začala víc makat (pravidelná joga, sauna, face joga, mirkojehličky) a vypadám lépe, než když mi bylo třicet.

Jak prožíváte změny v oblasti vzhledu? Připadáte si s postupujícím věkem míň atraktivní?

EKG: Ja se to snazim balancovat, abych se sam neuvrhnul do spolecenskeho exilu.
Ale treba ted, v patek v osm vecer, jsem bez vahani nasadil sveho vnitrniho starce - na tu dnesni parbu do Ankali nejdu, to by mohlo dopadnout vselijak :D

audio = auditko, samozřejmě ;)
Grammar nazi ostrozrak mě už taky opustil ;)

Ooo, díky moc za nové audio! Taky na to ještě úplně nemám věk, ale příznaky perimenopauzy už přišly, takže by mě zajímaly tipy, co čekat. :)

Jinak já spíš trpím krizí středního věku ostatních. ;) Jak už jste to tady někdo psal, moji kamarádi zpáprdovatěli (ne všichni, čest výjimkám) a sejít se na pivo/kafe je strašně těžký. Dokonce i když vymyslím aktivitu, která by stoprocentně bavila jejich děti, tak pro většinu z nich je prostě jednodušší zůstat doma/na chatě.
Zatímco já si připadám pořád mladá - ráda cestuju, muzicíruju, chodím na cony, hraju hry, stavím Lego, atd. atd. pařila bych s kamarádama, až by se hory zelenaly... prostě to, co jsem dělala jako mladá, jenom teď na to mám prachy.
A čím dál víc vidím, že nejcennější jsou ty věci, co si člověk za prachy nekoupí - kamarádi a zdraví. A to jsou taky věci, co mi, jak stárnu, nejvíc chybí.