NUFINKA, VERUSHKA098, VELADA: Moc Vám děkuji za odvahu při sdílení osobních příběhů.

Tohle téma mnou rezonuje a tak trochu mne provází i neprovází po celý život.

Pocházím z široké rodiny a mám 8 žijících různě vlastních sourozenců z nichž jsem značně nejstarší. Aktuální věk se nejlépe dá popsat jako pomalu se přesouvající od 40 k 50. Osamostatnila jsem se počátkem devadesátek, tedy z domu jsem šla brzy a ne úplně poklidně, většinu života se táčím a tak se nemám zle, ale zadarmo to není. Postupně jsem se starala o mnohé ze svých sourozenců, dve nejmladší jsem vychovávala několik roků, když naše společná matka měla řekněme neřešitelný problém. V předchozím manželství jsem měla dnes již dospělou dceru (vyvdanou), stávající muž má 2 syny ve věku pokročilé puberty z předchozího vztahu ve střídavé péči.

Vždy jsem rodinu chtěla, ale záhy přišly zdravotní potíže a tak jsem byla vždy přesvědčena, že to nepůjde. Jen 2x za život svitla naděje a jednou přišlo nečekané a dlouho nevědomé těhotenství, leč zaniklo v 25T. Druhá naděje se naskytla koncem covidu, ale uzavřela jí opakovaná onko diagnoza s níž se stále peru, čas plyne a je vlastně už jisté, že se to nestane. Co je zvláštní, poslední týdny to začala sabotovat hlava - nechápu, co nechápe. Nevím co s tím... Tak si tu visnu, budu číst a uvidíme.

Ahoj holky, díky za založení auditka právě v době, kdy tohle téma nějakým způsobem ne/řeším...
Moje situace je taková, je mi 36 a vlastní děti nemám. Loni jsem se dozvěděla, že mám AMH 1.02 ze 7 (jestli se nepletu), tedy hodně nízkou. Takže je dost pravděpodobné, že je s přibývajícím věkem dost možná už ani nebudu moct mít, a tak jsem podstoupila zmražení vajíček. Celý ten proces stimulace mě upřímně neskutečně odradil, nehledě na cenu! Bohužel mě provázely bolesti a pak hyperstimulace, nakonec dvoje antibiotika a psychika úplně v ... Nicméně mám teď zamražených šest potenciálně plodných vajíček, které ale nevím, jestli vůbec někdy využiju... Důvod je prostý, furt jsem se nebyla schopná rozhodnout, jestli to vůbec chci.
Mám o deset let mladší sestru, o kterou jsem se byla nucená od mala intenzivně starat. Známým jsem x let hlídala šestiletého syna někdy i víckrát v týdnu. A mám partnera, který má "nechtěného" syna z předchozího vztahu, o kterého se spolu od malička staráme, když ho máme u sebe. Prostě mám pocit, jako bych to už měla za sebou jak kdyby. Přítel byl taky na testech, spermiogramu, a taky na tom není kdo ví jak v tuhle chvíli, ale... Oba jsme dost pracovně vytížení a zároveň hrozně rádi cestujeme a vůbec užíváme života jak to jen jde. Je jasný, že by tohle všechno bylo při nejmenším zpočátku s dítětem omezený, o to ale nejde tolik jako o to, že zkrátka nevím, jestli to tak chci. Věk, konvence a rodina samozřejmě jasně ví, jak "by" to mělo být, ale, je to jen a jen na mě/nás, pokud by to vůbec šlo...
A tak furt čekám, kdy mě něco přesvědčí o tom či onom, dokud je čas dejme tomu a pak věřím, že to bude jak má, jako ostatně všechno!

Ahoj,
tak já jsem jedna z těch, co je šťastná a spokojená s tím, že nemá děti. Mám pro to celou hromádku důvodů, o kterých se tady můžem pobavit. Dost dlouho jsem to teď s nikým neřešila. Když pominu to, že se sem tam někdo zeptá a já jednoduše odpovim. Ne, nemám děti. V mojem věku už se moc nikdo neptá, jestli "plánuju". Když je ti skoro čtyřicet a taky na to vypadáš, lidi se na ty plány přestanou ptát a omezí se to na otázku, jestli děti už máš nebo ne. Ze zvědavosti, asi jako dotaz kde bydlíš, kde pracuješ a tak.

Dřív se mateřství, ženství, úloha ženy ve světě, hledání vlastní cesty a to vše okolo ze spirituálního hlediska řešilo v auditku "Ženy, které běhají s vlky". A pak je tu dost auditek o mateřství a potažmo rodičovství. Takže založení tohoto auditka vítám. Ačkoliv nemám sama nějaké nezodpovězené otázky, na něž bych hledala odpověď, ráda se zapojim do diskuze už jen proto, že téma se mě týká a může mě třeba i nějak obohatit.

Kvůli kombinaci zdravotních okolností nemohu otěhotnět ani donosit dítě.
Moje vajíčka jsou v pořádku, ale těhotenství by pro mě nebylo bezpečné, protože užívám léky, které jsou s těhotenstvím neslučitelné a přerušit jejich užívání by pro mě znamenalo velké zdravotní riziko.
Není to pro mě jednoduché téma, ale mluvím o tom otevřeně, protože věřím, že sdílení pomáhá porozumění a může přinést podporu i inspiraci pro další lidi v podobné situaci.