IOM_NUKSO: Znám dost lidí, kteří se že zcela racionalnich důvodů děti vzdali, aby nedopadli jako příklady od martinky

IOM_NUKSO: tak dnes mame moznost ako zeny zit spokojeny zivot i bez manzela a deti. prvykrat v historii.

Jenze intelektualizovat instinkt nejde, ty deti proste chceme. Ze je to blbost, lze jen racionalizovat, ale to je prirode dost jedno. Kdysi meli lidi mnohem nizsi sanci na stastnej zivot, vysoka umrtnost deti a novorozencu, vysoka umrtnost zen u porodu. Co je proti tomu nejaka poporodni deprese.

VERSONNENHEIT: mam okolo seba momentalne 3 matky batolat, vsetky tri pred otehotnenim medikovane na uzkosti a 1 z nich skoncila v ustavnej liecbe na poporodnu depresiu (napadalo ju to dieta udusit ked plakalo), o druhu sa v podobnom stave staral manzel a tretej chlapa som teraz videla v sobotu a vravel, ze zena je v takom hyperstresovom stave, ze povazuje za ohrozenie i jeho, takze ho od seba i dietata odhana uz druhym rokom.
stvrtej nemedikovanej sa po porode rozjeli uzkosti, ze mala problemy vyjst z domu. vsetky maju velmi starostlivych muzov, ktori vlastne prirodzene preberu starostlivost o deti v pripade, ze ona vypadne. u cloveka s nejakou historiou je ta moznost, ze porod rozjede cokolvek, i to najhorsie. osobne obcas premyslam nad tym, jak moc nas to nuti sa rozmnozovat, ze niekto, kto sam pomocou praskov a terapii tak nejak drzi po hromade a moze chodit do prace, zacne tuzit po miminku. na dedicnost sa nemysli. na riziko, ze sa o dieta nebudem moct starat tiez nie. a nejde len o psychicke veci, ale rozne autoimunity, za 2 tyzdne ma rodit ina kamaratka s roztrusenou sklerozou, ktora ma symptomy, ked sa nevyspi. a je presvecena, ze prave to jej dieta bude v noci spinkat.

videla som nedavno statistiku, ze v pripade dlhodobej nemoci opusti manzela 9% zien a 21% chlapov. dost.

LUCYA: Ne, to nebyl utok na tebe, uz jen z toho principu, ze o tobe nevim vubec nic. Jen jsem vysvetlovala, ze usek zrozeni-vyletnuti z hnizda ma 20-30let a to mi neprijde malo.

LUCYA: Osobně teda nevidím pozitiva ani po prvních třech letech.
Shánění školky, komplikace v práci... První srandy s šikanou, škola... A čím je dítě starší, tak mám pocit, že jsou průsery sice míň časté, ale za to výživnější.

LUCYA: 20let je docela hodne, v kontextu dospeleho zivota.
Zemi zdejsi probehla zprava, ze chlap sedel v kriminale 38let za vrazdu, kterou nespachal, a ted kdyz ho pustili, tak je uplne ztracenej.
A vidim na okoli, ze to u zen, ktere nemaji kvalitniho partnera, neni vzdalena paralela. Jsou na to samy, do prace muzou malo/do nevyhdne prace protoze skolka, skola a krouzky, nasledne domacnost a hladovy pan manzel a za tech 20-30 jsou najednou stare, bez slusne praxe a manzel si opatril mladsi model, protoze tahle “doslouzila”. Nebo nedej boze onemocnela (ano, nekteri lide jsou *** a neni jich malo).
A kdo nechodi do prace, ten to nema jednodussi, kontakt se svetem se mu omezuje na dudliky. Jine podnety nema, neni na ne cas ani sila.
A priznej si, ze to mozna nebyl uplne dobrej napad, kdyz uz se s tim neda nic delat. Tedy legalne :))

IOM_NUKSO: v návaznosti na tvůj příspěvek ne jako odpověď.

Spousta z vás mi přijde, že na to "mít děti" koukáte z hrozně krátkého časového horizontu, ano tři roky jsou asi krizový, ale z dlouhodobější perspektivy (pokud se bavíme o úseku třeba 15 let), tak ty pravidla, která jste vypozorovali ve svém okolí, přece vůbec neplatí. To je všechno hrozně pomíjivý (tj nemá na nic čas, je ztrhaná, sežrala všechnu moudrost, nemá žádný koníčky atd atd). Tím nechci nijak znevažovat postoj děti nemít, je naprosto legitimní, ale většina argumentů, co tu zazněla a kterými se někteří chtějí asi v postoji utvrdit, je hrozně efemerních v kontextu délky lidského života.

IOM_NUKSO: Tohle je bohužel běžnej jev, těhotenství a děcko se stanou stredobodem vesmíru a nedá se bavit o ničem jiným a odklon tématu na deset vteřin vyžaduje neumerny úsilí

ANABEL_LEE: No to samozrejme. To snad vsichni vime, ze pro-life je agresivni, nebezpecna ideologie. O tom nekdo pochybuje?