LUSINDA: To je taky článek, když se ptají pětadvacetileté holky. Já nikdy nebyl na rodinný život. A dával jsem to myslím jasně najevo. Svůj poslední vztah jsem si začal s ženou která vyloženě tvrdila, že děti nikdy nechce. To byla moje podmínka si s ní vůbec něco začít. Jenže po třicítce se to pomalu měnilo a já už neměl kam uhnout. Chtěl jsem být s ní a tak jsme nakonec hledali cestu jak mít spolu dítě a přes to být šťastní. Jenže po dítěti se vše změnilo. Vlastně nic z toho co jsme měli společného nezůstalo. Dneska jsme ve fázi rozvodu, protože už se z nás stali jen spolubydlící, kteří mají společného potomka.
Kde že jsou ty zástupy žen co nechtějí děti? A kde budou až jim bude 35 nebo dokonce 40?
Podle mě tohle je minoritní problém. Své děti mám rád a nedám na ně dopustit. Ale myslím že hodně mužů má tohle stejně a skončí naprosto ve stejné situaci jako já. Protože když tu ženu milují, tak pro ni udělají všechno.
A pak je to teprve mazec, protože i když budu hledat vyloženě bezdětnou, tak ta žena o ty moje děti taky nebude mít zájem. A já se jich zase nikdy nevzdám. Takže jdu sbírat šafrán, ten je míň vzácnej než takováto žena. :-)