NEI: Mně přijde těžké to hodnotit, ta tvoje rodinná situace a anamnéza je poměrně komplikovaná a složitá. Nicméně v obecné rovině asi není uplně vhodné to tlačit nějak na sílu, protože by to mohlo tu situaci spíš zhoršit. OSPOD nemá smysl, pokud nejde o týrání v pravém slova smyslu, to bys působila jak blázen :) Matce to myslím asi nevysvětlíš, tam jsem pochopila, že nejsou kapacity pro nějaký osobnostní růst.
Pokud bys měla na to sama kapacity, což nevím zda máš vzhledem k vlastním tématům, můžeš se snažit dávat Alence jiný příklad a ukazovat jiné vzorce, než jaké zná z domova. To je myslím asi nejprospěšnější.
Jinak někdy prostě nezbývá než doufat, že lidé nám blízcí mají vlastní cestu a musí si projít nějakým utrpením a poprat se se svým "nákladem" sami.

Jinak mě k tomu napadá jen taková myšlenka... sebeobětování není láska, posilování závislosti není láska, přehnaná péče není láska... Láska dává svobodu a podporuje na cestě k soběstačnosti a nezávislosti...

IOM_NUKSO: to slovo záměrně si klidně škrtni, prostě je to patologická forma výchovy.

VERSONNENHEIT: zda je to zamerne, nevime.

NEI: S tématem dětí to souvisí tak že jeden čas jsem nechtěla těhotnět kvůli extrémnímu strachu z toho že budu jako moje matka během výchovy.

NEI: Ten popelka model chování mi bohužel zůstal, takže stačí nadřízená s křehkým egem nebo neléčenou duševní chorobou a automaticky mě šikanuje. Někdy doufám že i nevědomě aniž by sama chtěla. Nevím.

Celý můj život asi tak od mých sedmi let se mi tak neustále opakuje jako bych byla Prometheus kterému vždycky dorostou játra přes noc aby mu je mohli další den dravci znovu sežrat.

NEI: To se omlouvám, jestli to vyznělo blbě. Mě tahle možnost nějak nedotekla, nebylo to míněno špatně.

NEI: hrozny, deti se maji podporovat v samostatnosti

NEI: To je záměrná infantilizace a řadí se to mezi formy psychického zneužívání. Používají to často narcistické matky (rodiče), aby dítě zneschopňovali a ono bylo na nic závislé a měli nad ním kontrolu, přičemž se snaží závislost v dítěti posilovat ideálně až do pozdního věku...

S tebou to nemá vůbec nic společného, psychicky zdravá matka by se tak nikdy nechovala.

CUKI: Je to právně moje sestra, protože ji matka porodila.
Je z jiného vajíčka a jiných spermií než já.
I kdyby ji adoptovala, byla by to rovněž moje sestra.

Jestli chceš prudit, je tu na to asi 100 jiných auditek.

ANABEL_LEE: Mám podezření že moje máma emočně poškozuje sestru tím že jí v jejích 13 letech stále sprchuje a myje vlasy a všude ji vozí autem a nedává jí doma za úkol žádné povinnosti.
Jakoby měla trauma z mého útěku po maturitě z domova a z ní chtěla mít navěky dítě.
Alenka disociuje, nic si nepamatuje ani co se stalo před půl rokem a pořád jen hraje nějaké stupidní hry na tabletu.

Jeden druh poruchy osobnosti máme navíc už teď dle její diagnostiky totožný ačkoliv nejsme jakkoliv geneticky propojené.

CUKI: Mně je třeba úplně ukradený, jestli okolí ty děti má, a svým známým, jako třeba právě Alonsy, klidně zprostředkovávám tu stránku, která není růžová a kvůli který do toho radši nejít, když si nejsou jistý a mají co dělat samy se sebou. A mě do toho taky nikdo nenatlačil, chtěla jsem je sama, už od dětství. A ne proto, že bych byla pečující typ a ráda si hrála s panenkama a oslovovaly mě mimina obecně. Chtěla jsem to, protože mi to přišlo jako přirozený pokračování běhu světa, a chtěla jsem to zažít a podílet se na tom.

VERSONNENHEIT: Smysl života je přeceňovanej :)
Ale tím teda neříkám, že občas krize nepřijde. Ale ani za mlada jsem neměla tolik energie, kolik rodičovství vyžaduje. Natož teď. Absolutně si to nedovedu představit, trpěli by asi všichni zúčastnění.
Ale jo, občas si člověk představí, že by to (třeba ještě?) mohlo být jinak. Ale ta realita by fakt nebyla dobrá.

NEI: Jo, je to luxus, obzvlášť pro někoho, kdo má z jakéhokoliv důvodu nějak sníženou toleranci zátěže. Podepisuju
Akorát zas za tenhle luxus taky něčím platíme, ať už to je hledání smyslu života jinde než v rodičovství, anebo větší příliv existenciální úzkosti, protože prostě chybí ta zkratka Já - dítě - pokračování mého života skrze to dítě, což je dobrá ochrana před strachem ze smrti.

Já jsem si ke čtyřicátým druhým narozeninám pořídila na Kočku kočárek, tak si říkám, že je to ta symbolická tečka za životním obdobím, kdy by mi přišlo ještě normální stát se matkou :)

Myslím si že moct být sám/sama sebou a neničit se v práci a nebo během práce v domácnosti a péče o děti je v dnešní době strašnej luxus.