vsuvka:
Kvůli tomuto jsem nenastoupil do asi nejlepšího jobu,co bych mohl mít. Z mé rodiny jsem jedinej, kdo by tuto péči zvládl dělat, takže to je na mně.
Babička se už třetí týden nějak vylazuje v rámci medikace, aby to bylo pro obě strany shůdný. To je princip paliativní medicíny, nepočítáš, že budeš člověka léčit, ani ho už nikdy nepovezeš do nemocnice, ale už jen udržuješ nějak co v nejlepším spojení on / ty. Aktuálně ji nasadili antipsychotika, protože babička se ráda celá v noci vysleče a rozbaluje pleny a ráno tvrdí, že přebalovala celou noc děti a šila. toto nechce nikdo. Nuže tu máme novej stav, kdy babička neřeže hlavy, ale ani ve světlých chvilkách neděkuje nebo nereaguje na to, že je doma. O tom, že to je prolbém svědčí to, že ji netriguje pravnučka, kvůli které se asi dožívá 97 let. Ale Ví, že už to končí a dlouho vůbec nevěřila, že je tam kde chtěla. (Funguje to i naopak, člověk se třeba 4 dny adaptuje na to, že je v nemocnici. )
Zřejmě zkusím zas poprosit o upravení medikace, protože mít v posteli stále kadícího robota, taky není fajn. Ono to teda nejsou bobky, ale spíš takovej mazut.
Ale taky jsme měli stav, kdy jsme poprvé dávali fentanyl náplast a zrovna ten večer byla bába ale totálně v bloudné pasti, takže nadávání a jakoby agrese, když jste ji vysvětlovali, že už 5 týdnů nevstala z postele a tudíž nemůže být na dřevě, řezaly se krky. SOS linka poradila pár kapek morfinu, výsledek byl happy bába, ale tři dny skoro nevzbuditelná.
Rád bych se dostal do nějakého super medianu, aby byla možnost aspoň hodinu dvě denně se napojit na jednu vlnu. Pak totiž človeka napadá, proč ve svých nejlepších letech dotyčného nedá do (nedomácího) hospicu a tohleto dělá.
(sorry, syntax a projev může být lepší, ale,, to bych se k ničemu nedostal.