Kapitola první: V Núbiji roste napětí
V hostinci u Šebánků na kraji Meroe se náhle otevřou dveře, až se vývěsní štít s krokodýlem nad nimi rozkývá. Paní hostinská si protře oči, nikoho nevidí. V tom se na pult vyhoupne postavička malého mužíčka.
Hostinská: „Dobrý den, přejete si?“
Olond: „Jmenuji se Olond, Jame Olond. Světlé pivo. Protřepat, nemíchat.“
Z kuchyně do místnosti vstoupí hostinský.
Hostinský: „Pan hrabě Olond, je mi velikou ctí. Dlouho jste se u nás neukázal.“
Olond: „Jen Olond, já si na tituly nepotrpím a u nás jsme šlechtici tak nějak všichni. Jsem teď zavalen prací a trávil jsem nějaký čas v Indii. Jak jde život Ábelesi?“
Hostinský: „Zaplať Hospodin, celkem to jde. Jen se to u mě v pondělí večer dost řeže, ale u nás v Nus El I je to, jak víte, běžné. Bratr musí často opravovat nábytek. Ještě že ten binec ve čtvrtek večer už není tak hrozný.
Olond: „Takže vše při starém.“
Hostinský: „Dáte si hovězí na česneku?“
Olond: „Jasná věc. Máte dobrou paměť. Nebyl jsem tu snad pět let. Děláte je nejlepší ve městě. Ty bifteky u dvora jsou samé koření a já pak můžu na záchodě přelouskat celý Epos o Gilgamešovi i s komentáři.“
Hostinský pokyne hlavou.
Hostinský: „Také jsem jej četl. Máte jej v řečtině?“
Olond: „Ano, ale četl jsem jej i v originále. Našinec má na jazyky hlavu. Za kopcem už se mluví jinak a za močálem zrovna tak. Vyhádat hranice loviště je diplomatické mistrovství.“
Z kuchyně se ozývá zpěv paní hostinské: „Tóčte se pardálové…“
O tři hodiny později v královském paláci.
V sále bylo plno lidí, královnin leopard se líně drbal za uchem a nevěnoval pozornost napětí, které se v hovorech dvořanů silně obráželo.
Ptolemaiovský generál v exilu pohlédne směrem ke královně a otáže se svého hostitele maršála núbijského jezdectva: „Kdo je ten pygmejský hodnostář, co teď tak horečně rozmlouvá s jejím veličenstvem?“
Maršál: „Hrabě Jame Olond, důstojník tajné služby.“
Ptolemaiovský generál: „Ten to ale dotáhl vysoko.“
Maršál: „Není divu. Nejde o žádného protekčního spratka. Má své lidi i v Římě.“
Ptolemaiovský generál: „Jak dlouho je ve funkci?“
Maršál: „Asi rok a půl. Měl být jmenován už před šesti lety, ale měl nějaké sexuální skandály. Ve vesnicích v Horní Núbii ho moc nemusí, tak ho královna poslala služebně do Indie, aby se vybouřil.“
Ptolemaiovský generál: „To z něj musel mít starý Indra radost.“
Maršál: „Tolik práce mu to nedalo, podobné případy řeší často. Markýz Q říkal, že po návratu už Olond seká dobrotu. Dali ho tam do figury.“
Leopard se protáhne, přiběhne ke královně a nechá se pohladit.
Mezi tím v Nus El I
Áron Šebánek odloží hoblík a otře si zpocené čelo.
Do dveří dílny vstoupí vojenský nákupčí jejího veličenstva.
Áron: „Dobrý den, je mi velikou ctí. Co vás přivádí do mé skromné dílny?“
Královský nákupčí: „Máme zájem o výrobu vozů. Vojsko jich teď bude potřebovat velké množství a naše kapacity jsou omezené. Budeme potřebovat každého řemeslníka.“
Áron: „Ano, opravuji vozy, i stavět je umím. O jaké vozy budete mít zájem?“
Královský nákupčí: „Především vozy na přepravu menáže pro mužstvo. Umíte postavit i vojenské vozy?“
Áron: „Máte na mysli lehké vozy pro lukostřelce.“
Královský nákupčí: „Ano, právě ty.“
Áron: „V Egyptě je naše rodina kdysi stavěla. Stavěl jsem i nějaké lehké vozy pro řecké vozataje.“
Královský nákupčí: „Pro začátek budou stačit ty pro převoz menáže. Budeme vám možná vozit i nějaké vojenské vozy na opravu. Práce budete mít nad hlavu.“
Áron: „Je mi velikou ctí, ale budu muset zrušit civilní zakázky.“
Královský nákupčí: „Všichni poddaní jejího veličenstva se budou muset načas vzdát luxusu. Nemějte o to starost. Pošleme Vám pro vaše zákazníky výnos, dle kterého se zbytné práce na čas odloží. Jde o zájem země i koruny. Dále k vám pošleme i nové učně, ať se mládež učí řemeslu. Máte celkem dobrou pověst, jen omezte to pití.“
Áron: „Bratr má hostinec, takže…“
Královský nákupčí: „To je nám známo, jen teď nebude mít nikdo z nás na radovánky čas.“