V pevnosti

Markýz Q podá zapálenou dýmku se směsí konopných okvětí ptolemaiovskému generálovi a odkašle si.

Markýz Q: "Co ruka, hojí se?"

Ptolemaiovský generál: "Ano, ale stále to dost bolí. Ta sečná rána byla dost hluboká, ale vaši polní lékaři jsou skvělí.

Markýz Q: "Inu dnes již vám to říci mohu. Jde o náš starý projekt, který začal už za faraona Šabaky v Egyptě. Již za vlády velkého obnovitele ma'at Piye..." Pronese Markýz s nepředstíraným dojetím v hlase. "...se nám podařilo k Núbii přičlenit i část pralesů, odkud mimo jiné pochází i Hrabě Olond de Hustoles (von Blauwald jsem ho pojmenovat nechtěl), kde žilo vtělení Akhekha, kterému místní kmeny říkají převraceč lodí či pořecku Kongamato. Je to tvor připomínající krokodýla s blanitými křídly jako netopýr. Starší jednoho z těchto kmenů přišli na to, jak tvora ochočit a cvičit. Museli jej jako mládě vytáhnout z hnízda ve skalách. Akhekh je silně teritoriální. Naučili se ho chovat v zajetí a užívat jej ke střežení posvátných míst a pohřebišť. Dokonce ho naučili reagovat na zvuk zvláštních bubnů, který není pro lidské ucho slyšitelný. Naši kněží boha Sobeka přijali starší tohoto kmene do svých řad. Od té doby jsme tvora užívaly ke střežení nejvzácnějších pohřebišť a dolů. Naši kněží z Dendery, kteří se naučili pracovat se zvukem pro účely modliteb, vytvořili nástroje, které zvuk dokáží přenášet na velké vzdálenosti. Dále Akhekh reaguje na světelné signály. To nám umožnilo ho navigovat i na vzdálenost stovek stádií. Lidem faraona Tacharky se podařilo celý projekt přenést do Núbie, ještě před tím, než nás ty asyrské zrůdy z Egypta vytlačily. Neníto tak dlouho, co jsme přišli na to, jak ho cvičit létat v hejnu a naše generály napadlo, využívat toto hejno jako létající smečku bojových psů. Není to všemocná zbraň, ale dává nám jisté taktické výhody."

Ptolemaiovský generál podá znovu dýmku markýzi.

Ptolemaiovský generál:"Popravdě řečeno, trochu jsem tušil, že máte podobný kámen na herním poli. V našich archivech byly určité nejasné náznaky, které nám ale příliš nedávaly smysl. Asyřané a Peršané archivy neudržovali a mnoho papyrů se ztratilo, teď už asi chápu proč. Jak jste kongamata naučili neútočit na vlastní jednotky?"

Markýz Q: "Poměrně prostě, výcvikem, světelnými signály a speciální mastí, která Akhekhovi říká, čemu se má vyhnout, dokonce i v bitevní vřavě. Naučili jsme jej, aby si zvykl na naše vojáky, koně, velbloudy a slony. Podobně jako naši sloni, i on má zvláštní pancíř z tvrzené kůže a měděných plátků, kterým neproniknou šípy. Učíme jej z výšky nalétávat střemhlav, aby se vyhnul šípům. Učíme jej děsit jízdu nepřítele i útočit v hejnech na zásobovací kolony."


Ještě mne napadlo zařadit do příběhu postavu Mbemberyho, což je narážka na imaginárního přítele Bemberyho ze hry Jak je důležité míti Filipa od Oscara Wilda. (Měl by to být tvrdohlavý "Skot", protže od Mbembery je jen krok k McBembery. Charileho tetu z Británie, pravlasti medvědů, se mi tam moc dávat nechce.)

Pro lukostřelce by sedla tahle.

Zpívala se za protektorátu. Knihy o Egyptě a Núbii se za první republiky hodně četly, takže celá historie byla známa.

Zeptej se děvče skály,
modravých lesů v dáli
ozvěna tobě řekne jak rád tě mám.
Tam kde se peřej tříští
najdem své štěstí příští
svým šípem k němu cestu
si vyhledám.,
Letí šíp savanou a s ním letí srdce mé,
kam ten šíp dopadne,
tam se sejdeme., ,
Kroky tvé povede po mých stopách dobrý duch
v místa, kde nás navždy
spojí rudý Bůh.,
Až uvidíš v dáli stoupat
nad kaňonem modrý dým,
poznáš místo, kde tě čekám
se svým srdcem toužícím.
Letí šíp savanou a s ním letí srdce mé,
kam ten šíp dopadne,
štěstí najdeme., ,
Až uvidíš v dáli stoupat
nad kaňonem modrý dým,
poznáš místo, kde tě čekám
se svým srdcem toužícím.
Letí šíp savanou a s ním letí srdce mé,
kam ten šíp dopadne, štěstí najdeme.


Červená byla barva egyptského boha Seta (boha pouště, bouří a chaosu, cizinců a pohraničních oblastí, síly a ničivé energie, ale také ochránce sluneční bárky boha Re proti hadu Apopovi). Egypťané rozlišovali:
Černou zemi (Kemet) – úrodné nilské bahno
Červenou zemi (Dešret) – poušť
Poušť byla říší Seta – místem chaosu, sucha a nebezpečí. Červená tedy označovala jeho doménu.

Modrá barva byla ve starověkém Egyptě silně symbolická a spojovala se především s nebem, vodou, Nilskou záplavou, stvořením a znovuzrozením. Odpovídala zejména těmto bohům: 🔵 Amon - Často zobrazován s modrou kůží. Symbolizoval vzduch, nebe a skrytou božskou sílu. Modrá vyjadřovala jeho kosmickou a neviditelnou podstatu. 🔵 Re Spojen s nebem. Někdy zobrazován s modrými prvky jako symbolem nebeské sféry, i když primárně byl spojen se zlatem a sluncem. 🔵 Thovt Bůh moudrosti a magie. Modrá zde symbolizovala poznání a božskou inteligenci. 🔵 Nun Ztělesnění prvotních vod chaosu. Modrá přímo reprezentovala vodní prvek a počátek stvoření.Obecně tedy modrá barva v egyptské symbolice znamenala: nebe, vodu (Nil, praoceán), život a znovuzrození, ochranu. Nejvýrazněji je ale s modrou barvou spojován Amon.

Jezdecké písně existovaly jistě i tehdy, tak jsem upravil jednu, kterou asi znáte. Tehdy ještě neexistovaly třmeny, ale jednoduchá sedla ano.

Na dolní tok Nilu, na vysoký břeh
hnaly naše jezdce, kopyta otřásala zem.
Tisíce bratrů v sedlech, s chrabrým srdcem v hrudi
Tisíce bratrů v sedlech, v ten osudný den.
A pokryly se břehy i široké vody,
těly posekaných, postřílených lidí.

Lehko bratři, lehko, lehko bratři žít,
s našim velitelem nelze smuten být.

A ta první střela a ta první střela
cíl svůj v koni měla.
A druhá střela v hruď poranila mne.
A ta první střela a ta první střela
cíl svůj v koni měla.
A druhá střela v hruď poranila mne.

Lehko bratři, lehko, lehko bratři žít,
s našim velitelem nelze smuten být.

Má žena zapláče, smutna bude chvíli
Vdá se za jiného, snad jí bude milý
Má žena zapláče, smutna bude chvíli
Vdá se za jiného, snad jí bude milý

Lehko bratři, lehko, lehko bratři žít,
s našim velitelem nelze smuten být.

Nelituji bratři, svoboda je drahá,
jen líto je mi máti, a koně z nějž padám.
Nelituji bratři, svoboda je drahá,
jen líto je mi máti, a koně z nějž padám.

Lehko bratři, lehko, lehko bratři žít,
s našim velitelem nelze smuten být.
Lehko bratři, lehko, lehko bratři žít,
s našim velitelem nelze smuten být.

Také jsem dal dohromady projev královny k armádě, alespoň v první verzi: "Vy, núbijští lukostřelci dokážete zasáhnout srdce orla v letu i z hřbetů velbloudů. Let vašich šípů zní jako větrná smršť. Jste chloubou království. Vy, núbijští jezdci jste cvičeni s oštěpem, kopím i meči. Kam savany sahají není lepších. Jen dusot vašich koní zní jako bouře. Usedneme na slony a bojové vozy a srovnáme jejich ležení se zemí. Stáhneme ty vlky z kůže, za naše egyptské bratry, které nechal Augustus přibít na kříže. Ať se hyeny nažerou. Jejich setníky dáme co oběť našim posvátným krokodýlům. Nenecháme je znesvěcovat chrámy a udělat z nás a našich sousedů římské provincie. Nenecháme se vláčet ulicemi Říma v řetězech. Římané se chovají k vlastním lidem hůře než my k našim otrokům."

Zde je malý nástin sci-fi prvku. Jen to potřebuji ještě zpracovat do literární podoby. Představuji si to jako tajný projekt, který vznikl za vlády faraona Tacharky v Egyptě a původně sloužil pro ochranu dolů na drahé kovy. Po Asyrském vpádu se přesunul do Núbie a až těsně před koncem ptolemaiovského období v Egyptě byl integrován i do vojenských sil Núbijského království.

• kongamato.docx

Kapitola první: V Núbiji roste napětí

V hostinci u Šebánků na kraji Meroe se náhle otevřou dveře, až se vývěsní štít s krokodýlem nad nimi rozkývá. Paní hostinská si protře oči, nikoho nevidí. V tom se na pult vyhoupne postavička malého mužíčka.

Hostinská: „Dobrý den, přejete si?“

Olond: „Jmenuji se Olond, Jame Olond. Světlé pivo. Protřepat, nemíchat.“

Z kuchyně do místnosti vstoupí hostinský.

Hostinský: „Pan hrabě Olond, je mi velikou ctí. Dlouho jste se u nás neukázal.“

Olond: „Jen Olond, já si na tituly nepotrpím a u nás jsme šlechtici tak nějak všichni. Jsem teď zavalen prací a trávil jsem nějaký čas v Indii. Jak jde život Ábelesi?“

Hostinský: „Zaplať Hospodin, celkem to jde. Jen se to u mě v pondělí večer dost řeže, ale u nás v Nus El I je to, jak víte, běžné. Bratr musí často opravovat nábytek. Ještě že ten binec ve čtvrtek večer už není tak hrozný.

Olond: „Takže vše při starém.“

Hostinský: „Dáte si hovězí na česneku?“

Olond: „Jasná věc. Máte dobrou paměť. Nebyl jsem tu snad pět let. Děláte je nejlepší ve městě. Ty bifteky u dvora jsou samé koření a já pak můžu na záchodě přelouskat celý Epos o Gilgamešovi i s komentáři.“

Hostinský pokyne hlavou.

Hostinský: „Také jsem jej četl. Máte jej v řečtině?“

Olond: „Ano, ale četl jsem jej i v originále. Našinec má na jazyky hlavu. Za kopcem už se mluví jinak a za močálem zrovna tak. Vyhádat hranice loviště je diplomatické mistrovství.“

Z kuchyně se ozývá zpěv paní hostinské: „Tóčte se pardálové…“

O tři hodiny později v královském paláci.

V sále bylo plno lidí, královnin leopard se líně drbal za uchem a nevěnoval pozornost napětí, které se v hovorech dvořanů silně obráželo.

Ptolemaiovský generál v exilu pohlédne směrem ke královně a otáže se svého hostitele maršála núbijského jezdectva: „Kdo je ten pygmejský hodnostář, co teď tak horečně rozmlouvá s jejím veličenstvem?“

Maršál: „Hrabě Jame Olond, důstojník tajné služby.“

Ptolemaiovský generál: „Ten to ale dotáhl vysoko.“

Maršál: „Není divu. Nejde o žádného protekčního spratka. Má své lidi i v Římě.“

Ptolemaiovský generál: „Jak dlouho je ve funkci?“

Maršál: „Asi rok a půl. Měl být jmenován už před šesti lety, ale měl nějaké sexuální skandály. Ve vesnicích v Horní Núbii ho moc nemusí, tak ho královna poslala služebně do Indie, aby se vybouřil.“

Ptolemaiovský generál: „To z něj musel mít starý Indra radost.“

Maršál: „Tolik práce mu to nedalo, podobné případy řeší často. Markýz Q říkal, že po návratu už Olond seká dobrotu. Dali ho tam do figury.“

Leopard se protáhne, přiběhne ke královně a nechá se pohladit.

Mezi tím v Nus El I

Áron Šebánek odloží hoblík a otře si zpocené čelo.

Do dveří dílny vstoupí vojenský nákupčí jejího veličenstva.

Áron: „Dobrý den, je mi velikou ctí. Co vás přivádí do mé skromné dílny?“

Královský nákupčí: „Máme zájem o výrobu vozů. Vojsko jich teď bude potřebovat velké množství a naše kapacity jsou omezené. Budeme potřebovat každého řemeslníka.“

Áron: „Ano, opravuji vozy, i stavět je umím. O jaké vozy budete mít zájem?“

Královský nákupčí: „Především vozy na přepravu menáže pro mužstvo. Umíte postavit i vojenské vozy?“

Áron: „Máte na mysli lehké vozy pro lukostřelce.“

Královský nákupčí: „Ano, právě ty.“

Áron: „V Egyptě je naše rodina kdysi stavěla. Stavěl jsem i nějaké lehké vozy pro řecké vozataje.“

Královský nákupčí: „Pro začátek budou stačit ty pro převoz menáže. Budeme vám možná vozit i nějaké vojenské vozy na opravu. Práce budete mít nad hlavu.“

Áron: „Je mi velikou ctí, ale budu muset zrušit civilní zakázky.“

Královský nákupčí: „Všichni poddaní jejího veličenstva se budou muset načas vzdát luxusu. Nemějte o to starost. Pošleme Vám pro vaše zákazníky výnos, dle kterého se zbytné práce na čas odloží. Jde o zájem země i koruny. Dále k vám pošleme i nové učně, ať se mládež učí řemeslu. Máte celkem dobrou pověst, jen omezte to pití.“

Áron: „Bratr má hostinec, takže…“

Královský nákupčí: „To je nám známo, jen teď nebude mít nikdo z nás na radovánky čas.“