Jdu sem se svým problémem. Momentálně jsem zas na vrcholu křivky frustrace, že doma furt něco dělám a není to vidět. Navíc pět minut poté, co nějaký povrch uvolním, na něj jiný člen domácnosti něco položí.
Poté, co jsem před pár lety vyklidila byt po rodičích (celoživotních hoarderech ještě v úrovni bez odpadků, ale zároveň žijících v bytě s neskutečným množstvím úložného prostoru ve vestavěných skříních, ve kterých hromadili všemožný crap z celého života), jsem se pár měsíců psychicky sbírala, abych dokázala aspoň provozně udržovat svůj byt, kam jsem si následkem musela nastěhovat všechny ty věci, které byly deponované v mém starém pokoji u rodičů (a to jsem toho dost vyhodila už při tom vyklízení, včetně pár věcí, které mi teď trochu chybí). Když jsem konečně trochu pohla s debordelizací, přišla zima a všichni jsme byli furt nemocní. Těšila jsem se na jaro, načež zemřela teta (taky hoarder) a musela jsem postupně vyklidit byt po ní, abychom ho mohli pronajmout. Z toho se konečně pomalu oklepávám a je na čase zas pohnout horami všcí v našem bytě, jen nějak nevím pořádně kde začít.
Fotky nemám, zatím jsem ve fázi "vytřídila jsem nějaké věci a udělala z nich hromádku v rohu obýváku, která mě sere a postupně z ní kousky prodávám nebo odnáším do odpadu, když o ně nikdo nestojí". Až hromádka zmizí, vytvořím novou, ale je to pomalý způsob a nikdo jiný v domácnosti s tím nepomáhá, spíš naopak generuje víc entropie, kterou musím furt poklízet (snažím se o flylady přístup, každý den jednu místnost a rotovat), abych aspoň někdy viděla prázdné plochy.
Vlastně mě to docela sere, ale nemám energii vést další boj s větrnými mlýny.
Momentálně mě nejvíc páli kuchyň, která je blbě disponovaná, ale bydlím v nájmu, tak s tou dispozicí nic neudělám (kromě změny lokace) a tak spíš zkouším vymyslet nějaké chytřejší uspořádání a úložní prostory.