Chtela jsem prohrabnout veci v kuchyni, beru to jako špatný nápad, hlavně po koupeli a takhle na večer. Ale jo, část veci vyházeno, prohrábnuto, ale porad jen pověstná kapka v moři. Zita mam velké plany a dopoledne nejsem ani doma.

TANKIE_: držím palce! ale ten pocit "zbavila jsem se věcí rychle a jednoduše" je návykovej, takže šance jsou dobré! :-)

Ja se musim jen trochu pochlubit, dik 8).
Jak jsem jiz psala, budeme se stehovat. A novy byt rekonstruovat. Zustal v nem nejakej nabytek, dobrej, ale my ho nechceme. A ja jsem tak dlouho resila, co a kam a komu a po kouskach, az jsem to dala za odvoz frajerovi z Kladna za dekuju. A je mi lip. Nasrat na tech par stovek, co bych utrzila, musela bych tam jezdit kvuli kazdymu prdu zvlast. Tak je to pryc a nemusim to tudiz resit. Tak snad se mi zadari se tak efektivne zbavit i veci, co nam zbydou ze statyho bytu a nechceme je stehovat. Mame totiz i garaz a tam se daj odlozit veci “na nekdy”, co nikdy neprijde. Musim odolat a neschovat nic.

ALEXIS: ok, tak to jo, pokud to funguje, tak v tom pokračuj :-)
mně se strašně ulevilo, když jsem přestala hledat to perfektní uplatnění pro věci a začala se jich zbavovat rovnou. ale to je můj způsob.

Věci, které jsou vytříděné úplně, teda je zvládnu hned vzít a odnést, běžně odnáším do příslušných popelnic a vedle hromádky stojí jen přes noc. :)

TRISSIE: Ne, to je schválně, ta hromádka mě "sere" tím způsobem, že mám motivaci ji vyklidit z bytu. Kdybych to jen měla někde odložené, tak to tam bude čekat ještě dlouho. Hromádka je mechanismus - tohle jsem vytřídila a potřebuji chvíli, abych se s tím rozloučila, protože to nedokážu prostě vzít a odnést, tak to nejdřív nabídnu kamarádům nebo na nyxu a když o to (předem nastavený časový úsek) nikdo neprojeví zájem, tak to odnesu do příslušné popelnice.
Momentálně je tam taška dětských bot (samé BF, to na stromě neroste, ani nejde o to, že bych to musela zpeněžit, ale je mi fakt líto to jen tak odnést "cizím", když to můžu nabídnout "vlastním"), taška vytříděných kvalitních podprd, kterou jsem chtěla nafotit a nabídnout (ale to už trochu přesahuje moji kapacitu, takže ji možná brzy někam odnesu), plata od vajíček, která chtěla kámoška, jen jsou na dovolené, tak čekají, až se pro ně zastaví, atp.

ALEXIS: jinak jestli tě serou hromádky, tak je nedělej. Pokud ten rozdíl za prodanou věc není o tom, že bys nemohla dětem koupit rohlíky, tak investice do vlastní duševní pohody daná tím, že to, co je top, odneseš do nejbližšího charitního kontejneru, a to, co top není, do popelnice, za to stojí, protože efekt vidíš hned.

ALEXIS: potrebuju mit koule na krok "vymest z domu" !

TRISSIE: už ani ty zimy nejsou, co bývaly - tohle si pamatuju z Liberce, tuny sněhu, které jsme furt odhazovali a furt přibývaly nové, až byl najednou březen a stačilo jen odmetat. :D

Já vím, že to půjde, jen nám k tomu všemu na konci června vypadla paní na úklid (zlomila si ruku, takže minimálně 5 týdnů rekonvalescence) a já nemám morál na shánění někoho na záskok, takže kromě debordelizace ještě musím dělat ten běžný úklid, který mě zmáhá a stejně to není ve stejné kvalitě jak by to udělala paní.

KRISKA: Dokud nevyřeším nábytek, tak mám už nejlepší rozložení nádobí ve skříňkách jaké jsem za poslední tři přesuny vymyslela (a muž je furt zmatený, protože si nepamatuje, kde co je, ale aspoň už neremcá, že je to všechno schované, když jsem část věcí vyhodila a část přesunula "ven", aby visela na dosah.
Nádobí není až tak velký problém, největší problém je nedostatek spižírny a malá linka, ze které ještě ubírá to, že nemám další úložné prostory, kde by mohl bydlet třeba multifunkční hrnec nebo mixér - teda věci, které používám často, takže je nechci furt někam zahrabávat a přesouvat, ale zároveň jsou to velké spotřebiče a zabírají moc místa.
Navíc je ta kuchyně úzká nudle, takže nemůžu jen tak přinést další skříňku, protože už by se tam nešlo hýbat.

ALEXIS: nevzdávej to! ono to hrozně dlouho vypadá, že se vůbec nic neděje, že to nemá žádný efekt, ale pak najednou uklidíš jednu věc a wau, prázdný prostor tam je a zůstane!

představ si to, jako bys odhrabávala sníh na velkým dvoře. Je hlubokej, nezajedeš až dolů, bereš to po vrstvách, záda tě bolí, strašně makáš, odtahala jsi toho tuny a stejně, když se rozhlídneš, tak furt nevidíš ani kousek volný dlažby! Ale pak v jednu chvíli hrábneš, a dlažba tam je, a to jsi přitom zvedla centimetr sněhu. A vedle taky stačí cenťák, a o kus dál taky, a pokud nepřijde další sněhová kalamita, tak už ti stačí jen průběžně koštětem odmetat navátý vločky od sousedů :-)

ALEXIS: tak to muselo byt dost vycerpavajici, porad resit cizi hromadeni a doma frustrace z toho, ze jakakoli snaha skoro neni videt...

v kuchyni bybnepomohlo aspon nejak vyresit jine rozlozeni treba nadobi, atd?

jsou pro tebe penize z hromadky stezejni, nebo by to stacilo probral na kontys/charita a zbavit se toho po vetsich objemech, at to nezabira tu mentalni kapacitu?

KRISKA: ach, tyhle dokonalé matky, to je strašné zlo. Naštěstí moje skoro-tchyně na tohle přišla už s druhým dítětem a tak všechny děti zapojovala od nízkého věku. Nic se neuklidilo samo a pravidelně jim dávala najevo, jak to vypadá, když si po sobě neuklízí (taky tu věc už nemusí najít, protože ji vymete z baráku na zahradu a ze zahrady do popelnice.

KRISKA: protože Murphyho zákon říká, že týden poté, co něco vyhodíš, to budeš nutně potřebovat. Znám to moc dobře a tátovu skříň s různými více či méně použitelnými součástkami jsem předhodila jeho kamarádovi, ať si z toho odnese, co chce. Odnesl si z toho půlku. Odnesl by si i všechno, ale vyhřezlo to z dílny a manželka mu zbytek zakázala. :D

Jdu sem se svým problémem. Momentálně jsem zas na vrcholu křivky frustrace, že doma furt něco dělám a není to vidět. Navíc pět minut poté, co nějaký povrch uvolním, na něj jiný člen domácnosti něco položí.

Poté, co jsem před pár lety vyklidila byt po rodičích (celoživotních hoarderech ještě v úrovni bez odpadků, ale zároveň žijících v bytě s neskutečným množstvím úložného prostoru ve vestavěných skříních, ve kterých hromadili všemožný crap z celého života), jsem se pár měsíců psychicky sbírala, abych dokázala aspoň provozně udržovat svůj byt, kam jsem si následkem musela nastěhovat všechny ty věci, které byly deponované v mém starém pokoji u rodičů (a to jsem toho dost vyhodila už při tom vyklízení, včetně pár věcí, které mi teď trochu chybí). Když jsem konečně trochu pohla s debordelizací, přišla zima a všichni jsme byli furt nemocní. Těšila jsem se na jaro, načež zemřela teta (taky hoarder) a musela jsem postupně vyklidit byt po ní, abychom ho mohli pronajmout. Z toho se konečně pomalu oklepávám a je na čase zas pohnout horami všcí v našem bytě, jen nějak nevím pořádně kde začít.

Fotky nemám, zatím jsem ve fázi "vytřídila jsem nějaké věci a udělala z nich hromádku v rohu obýváku, která mě sere a postupně z ní kousky prodávám nebo odnáším do odpadu, když o ně nikdo nestojí". Až hromádka zmizí, vytvořím novou, ale je to pomalý způsob a nikdo jiný v domácnosti s tím nepomáhá, spíš naopak generuje víc entropie, kterou musím furt poklízet (snažím se o flylady přístup, každý den jednu místnost a rotovat), abych aspoň někdy viděla prázdné plochy.
Vlastně mě to docela sere, ale nemám energii vést další boj s větrnými mlýny.

Momentálně mě nejvíc páli kuchyň, která je blbě disponovaná, ale bydlím v nájmu, tak s tou dispozicí nic neudělám (kromě změny lokace) a tak spíš zkouším vymyslet nějaké chytřejší uspořádání a úložní prostory.