ZIDANE: ani moji, ani mužovi rodiče v pokojích svých dětí neuklízeli, akorát trvali na tom, aby si ty děti pravidelně vysávaly koberec a udělaly uličku k oknu.
Co nebylo v koši na prádlo, nedošlo vyprání a to platí i v mojí domácnosti.

Můj stůl měl vždy mnohé geologické vrstvy, do kterých jsem sáhla a vytáhla přesně tu věc, kterou jsem hledala. Dodnes to tak mám. :)

ALEXIS: U nás doma to fungovalo podobně, akorát v mém pokoji máma neuklízela, protože to kdysi zkusila a já pak samozřejmě nemoh tři neděle nic najít.
A proč? No protože to bylo vždycky TADY a maminka to dala na pro ni logičtější místo.
No, chvíli jí to trvalo pochopit, že děkuju za úklid, ale teď se v tom nevyznám, nějakou dobu kroutila očima, že "tam radši chodit nebude, protože ten bordel nemůže vidět".
Jenže to, co mamince připadalo jako bordel, byl bordel tzv. organizovaný - přesně jsem věděl, kde co mám.

Takže to časem (když už jsem končil základku a pak byl na střední, takže jsem se uměl ve vší slušnosti ozvat) skousla, prohlásila cosi ve smyslu "a tu tvoji hromadu hadrů na křesle taky neřeším a pak se nediv, až budeš něco shánět a nebude to vypraný, co do pračky nedáš, to neperu" a bylo to.

A takhle by to, aspoň podle mě, mělo fungovat.
Mladší ségra se taky v pubertě divila, proč nemá vypraný to a to - po pár odpovědích "a dalas to k vyprání?" taky pochopila, že samo to tam nedoskáče a fungovalo to.

A na konec pro odlehčení:

Víte, proč ženy vždycky vědí, kde co je?
Protože to tam přendaly z místa, kde to bylo odjakživa.

TRISSIE: Tak tak, já mám po mámě taky, jak už jsem psal, čtyři, máma tomu říkala "síťovka", ač to přímo síťovka jako že fakt síť, není, když ji zmačkám, v pohodě se vejde do kapsy.
Takže pokud větší nákup (což je málokdy, nakupuju průběžně cestou z práce), krom batohu jedna dvě tyhle síťovky aj vybavené.
Igelitku jestli jsem za těch patnáct let, co tu už maminka není, koupil v jednociferném počtu případů, u nás v krámě máme totiž takový bohulibý zvyk, že je vždycky na stole za pokladnama pár šikovných krabic právě pro zákazníky na nákupy.

Takže když už něco fakt neplánovaného, využiju krabici a je to.

My jsme odjeli do menšího bytu s méně věcmi a pozoruji jak fungujeme.
Další věc je, že ty věci co si chceme nechat potřebujeme zase odvést, což taky snižuje riziko toho nasbírat víc než je nutné.
Má to své mouchy, nechala jsem doma svůj oblíbeny málozubý hřeben a vzala si cestovní dva v jednom - kartáč a hřeben a je naprosto nepoužitelný takže jsem si koupila nový hřeben tady 😣co asi už nikdy jindy používat nebudu…
Děti zas vymýšlejí hry s “nehračkami” protože prostě hraček je fakt omezené množství a jeden syn si dneska na sebe hodil stoličku protože přece si hraje na poštu.

TANKIE_: držím palce! ale ten pocit "zbavila jsem se věcí rychle a jednoduše" je návykovej, takže šance jsou dobré! :-)

Ja se musim jen trochu pochlubit, dik 8).
Jak jsem jiz psala, budeme se stehovat. A novy byt rekonstruovat. Zustal v nem nejakej nabytek, dobrej, ale my ho nechceme. A ja jsem tak dlouho resila, co a kam a komu a po kouskach, az jsem to dala za odvoz frajerovi z Kladna za dekuju. A je mi lip. Nasrat na tech par stovek, co bych utrzila, musela bych tam jezdit kvuli kazdymu prdu zvlast. Tak je to pryc a nemusim to tudiz resit. Tak snad se mi zadari se tak efektivne zbavit i veci, co nam zbydou ze statyho bytu a nechceme je stehovat. Mame totiz i garaz a tam se daj odlozit veci “na nekdy”, co nikdy neprijde. Musim odolat a neschovat nic.

ALEXIS: ok, tak to jo, pokud to funguje, tak v tom pokračuj :-)
mně se strašně ulevilo, když jsem přestala hledat to perfektní uplatnění pro věci a začala se jich zbavovat rovnou. ale to je můj způsob.

Věci, které jsou vytříděné úplně, teda je zvládnu hned vzít a odnést, běžně odnáším do příslušných popelnic a vedle hromádky stojí jen přes noc. :)

TRISSIE: Ne, to je schválně, ta hromádka mě "sere" tím způsobem, že mám motivaci ji vyklidit z bytu. Kdybych to jen měla někde odložené, tak to tam bude čekat ještě dlouho. Hromádka je mechanismus - tohle jsem vytřídila a potřebuji chvíli, abych se s tím rozloučila, protože to nedokážu prostě vzít a odnést, tak to nejdřív nabídnu kamarádům nebo na nyxu a když o to (předem nastavený časový úsek) nikdo neprojeví zájem, tak to odnesu do příslušné popelnice.
Momentálně je tam taška dětských bot (samé BF, to na stromě neroste, ani nejde o to, že bych to musela zpeněžit, ale je mi fakt líto to jen tak odnést "cizím", když to můžu nabídnout "vlastním"), taška vytříděných kvalitních podprd, kterou jsem chtěla nafotit a nabídnout (ale to už trochu přesahuje moji kapacitu, takže ji možná brzy někam odnesu), plata od vajíček, která chtěla kámoška, jen jsou na dovolené, tak čekají, až se pro ně zastaví, atp.

ALEXIS: jinak jestli tě serou hromádky, tak je nedělej. Pokud ten rozdíl za prodanou věc není o tom, že bys nemohla dětem koupit rohlíky, tak investice do vlastní duševní pohody daná tím, že to, co je top, odneseš do nejbližšího charitního kontejneru, a to, co top není, do popelnice, za to stojí, protože efekt vidíš hned.

ALEXIS: potrebuju mit koule na krok "vymest z domu" !

TRISSIE: už ani ty zimy nejsou, co bývaly - tohle si pamatuju z Liberce, tuny sněhu, které jsme furt odhazovali a furt přibývaly nové, až byl najednou březen a stačilo jen odmetat. :D

Já vím, že to půjde, jen nám k tomu všemu na konci června vypadla paní na úklid (zlomila si ruku, takže minimálně 5 týdnů rekonvalescence) a já nemám morál na shánění někoho na záskok, takže kromě debordelizace ještě musím dělat ten běžný úklid, který mě zmáhá a stejně to není ve stejné kvalitě jak by to udělala paní.

KRISKA: Dokud nevyřeším nábytek, tak mám už nejlepší rozložení nádobí ve skříňkách jaké jsem za poslední tři přesuny vymyslela (a muž je furt zmatený, protože si nepamatuje, kde co je, ale aspoň už neremcá, že je to všechno schované, když jsem část věcí vyhodila a část přesunula "ven", aby visela na dosah.
Nádobí není až tak velký problém, největší problém je nedostatek spižírny a malá linka, ze které ještě ubírá to, že nemám další úložné prostory, kde by mohl bydlet třeba multifunkční hrnec nebo mixér - teda věci, které používám často, takže je nechci furt někam zahrabávat a přesouvat, ale zároveň jsou to velké spotřebiče a zabírají moc místa.
Navíc je ta kuchyně úzká nudle, takže nemůžu jen tak přinést další skříňku, protože už by se tam nešlo hýbat.

ALEXIS: nevzdávej to! ono to hrozně dlouho vypadá, že se vůbec nic neděje, že to nemá žádný efekt, ale pak najednou uklidíš jednu věc a wau, prázdný prostor tam je a zůstane!

představ si to, jako bys odhrabávala sníh na velkým dvoře. Je hlubokej, nezajedeš až dolů, bereš to po vrstvách, záda tě bolí, strašně makáš, odtahala jsi toho tuny a stejně, když se rozhlídneš, tak furt nevidíš ani kousek volný dlažby! Ale pak v jednu chvíli hrábneš, a dlažba tam je, a to jsi přitom zvedla centimetr sněhu. A vedle taky stačí cenťák, a o kus dál taky, a pokud nepřijde další sněhová kalamita, tak už ti stačí jen průběžně koštětem odmetat navátý vločky od sousedů :-)

ALEXIS: tak to muselo byt dost vycerpavajici, porad resit cizi hromadeni a doma frustrace z toho, ze jakakoli snaha skoro neni videt...

v kuchyni bybnepomohlo aspon nejak vyresit jine rozlozeni treba nadobi, atd?

jsou pro tebe penize z hromadky stezejni, nebo by to stacilo probral na kontys/charita a zbavit se toho po vetsich objemech, at to nezabira tu mentalni kapacitu?