REVAN: já si tuhle otázku (Je tohle téma, totemové zvíře a vůbec osobní nejbližší pomocníci, něco o čem šaman vůbec s někým mluví?) položila asi tak 108kráte a pokládat si jí budu nejspíš i dále. vycházím ale z vlastní zkušenosti, která mi o spoustě věcech mluvit dovoluje, taky proto, že to nevnímám jako záležitost mluvit ano/mluvit ne - záleží, kolik toho řeknu a komu a hlavně, jaký z toho budu mít pocit.
narodila jsem se ažiju tady a teď a vnímám jisté rozdíly mezi kulturami a časem, takže třeba práce etnologů a antrolpologů jsou v něčem zajímavé, ale vidím v těch informacích bariéru, symbolika je prostě posunutá (například dnes už vidíme spíš vlak, než železného oře etc., atp.). u sebe třeba cítím nutnost toho, abych se na svoje zážitky dívala prostřednictvím více pohledů, než jen skrze prisma primitivního šamanismu, prostě proto, že nežiju v primitivním společenství. daří se mi profanovat své posvátno, aniž by ztrácelo ducha, naopak, postupně mi to přináší větší pochopení toho, co se děje. a pochybuju, že jsem jediná výjimka na světě:))
není to tak dávno, co tu padla zmínka o Jungovi. přijde mi, že Junga bych klidně mohla nazvat šamanem, přesto mu to nebránilo (imho) dost nekompromisně rozebrat lidskou psýchu na kusy. (a jistě si toho zároveň spoustu nechal pro sebe.)