Od sulovské
Vůdce islámské revoluce Rúholláh Chomejní napsal coby nejvyšší vládce Íránu (1979–1989) jeden jediný písemný vzkaz jinému zahraničnímu lídrovi, a to dopis Michailu Gorbačovovi z ledna 1989.
Byl to osobní dopis jednoho vůdce druhému, nebyl určený pro veřejnost, doručili ho íránští diplomaté sovětským diplomatům a ti jej předali Gorbačovovi. Chomejní v něm vyzýval Gorbačova a potažmo celý Sovětský svaz k opuštění komunismu a přijetí islámu. Je to rozkošné počtení:
„Ve jménu Alláha, Milosrdného a Slitovného
Vaše Excelence, pane Gorbačove,
předsedo Prezidia Svazu sovětských socialistických republik,
dovolte mi, abych Vám i lidu Sovětského svazu popřál štěstí a blahobyt.
Od chvíle, kdy jste se ujal svého úřadu, vzniká dojem, že jste při posuzování světového politického dění, zejména záležitostí týkajících se Sovětského svazu, vstoupil do nové etapy přehodnocování, změn a střetu různých přístupů. Vaše odvaha a iniciativa při vyrovnávání se se skutečnostmi dnešního světa mohou velmi pravděpodobně vést ke změnám, jež naruší dosavadní poměr sil určující světové uspořádání. Považoval jsem proto za nutné obrátit Vaši pozornost k několika otázkám.
I kdyby Váš nový přístup a Vaše rozhodnutí měly sloužit pouze jako prostředek k překonání krize a k vyřešení některých problémů, s nimiž se Váš lid potýká, zasluhuje si Vaše odvaha nově posoudit myšlenkový směr, který po celá desetiletí držel revoluční mládež světa v poutech za svou železnou oponou, bezpochyby uznání.
Jestliže však uvažujete o dalším kroku vpřed, pak tím prvním, co Vám může zajistit úspěch, bude přehodnocení politiky Vašich předchůdců, kteří se snažili ze společnosti odstranit Boha a náboženství — politiky, která sovětskému lidu bezpochyby zasadila jednu z nejtěžších ran. Buďte ujištěn, že právě zde se nachází jediná cesta, jak se realisticky postavit problémům dnešního světa.
Marxisté pohlíželi na islám jako na pozůstatek předsocialistické etapy a v boji proti němu zvolili dva hlavní postupy: buď jej jako cizorodý prvek otevřeně vytlačit z veřejného života, anebo jej pohltit ruskou společností prostřednictvím rusifikace muslimů. Stalin, nejneblaze proslulý ze všech komunistických vůdců, muslimy rozsáhle pronásledoval a celé muslimské národy nechával deportovat na Sibiř a do Malé Asie. Ohromující množství sovětských protináboženských publikací šířených v islámských zemích bylo součástí celosvětového boje sovětské vlády proti islámu. Okupace Afghánistánu pak představovala poslední pokus Sovětského svazu proniknout do islámského světa.
Je ovšem možné, že v důsledku chybných hospodářských politik někdejších komunistických představitelů se Vám západní svět bude jevit jako přitažlivý, jako jakýsi pomyslný ráj. Pravda však leží jinde. Doufáte-li, že dnes rozseknete gordický uzel hospodářských problémů socialismu a komunismu tím, že se obrátíte k centru západního kapitalismu, nejenže tím nevyléčíte žádnou z nemocí Vaší společnosti, nýbrž se dopustíte omylu, jehož následky budou muset napravovat budoucí generace. Neboť jestliže marxismus dospěl ve své sociální a hospodářské politice do slepé uličky, kapitalismus se do ní dostal rovněž — v této i v jiných oblastech, byť jiným způsobem.
Pane Gorbačove,
je třeba pohlédnout skutečnosti do tváře. Hlavním problémem Vaší země není otázka soukromého vlastnictví, svobody ani hospodářství. Vaším problémem je nepřítomnost pravé víry v Boha — tentýž problém, který přivedl, či přivede, Západ k mravnímu úpadku a do slepé uličky. Vaším hlavním problémem je dlouhá a marná válka, kterou jste vedli proti Bohu, Prameni všeho bytí a stvoření.
Pane Gorbačove,
dnes je již každému zřejmé, že komunismus bude napříště možno hledat pouze v muzeích světových politických dějin, neboť marxismus nedokáže odpovědět na žádnou ze skutečných potřeb člověka. Marxismus je materialistická ideologie a materialismus nemůže vyvést lidstvo z krize způsobené ztrátou víry v duchovní skutečnost — z této prvotní pohromy lidské společnosti na Východě i na Západě.
Pane Gorbačove,
možná jste se v teoretické rovině dosud nezřekl některých stránek marxismu a možná mu budete i nadále v rozhovorech vyjadřovat svou upřímnou oddanost. Vy sám však víte, že v praxi je skutečnost jiná. Čínský vůdce zasadil komunismu první ránu a Vy jste mu zasadil ránu druhou — a jak se zdá, konečnou. Dnes již ve světě nic takového jako komunismus ve skutečnosti neexistuje.
Naléhavě Vás však vyzývám, abyste se při bourání zdí marxistických iluzí nenechal polapit do mentálního vězení Západu a Velkého satana. Doufám, že se Vám dostane té cti odstranit z tváře dějin i z tváře Vaší země zetlelé nánosy sedmdesáti let komunistického bloudění. Ti z Vašich spojenců, kterým skutečně leží na srdci osud jejich vlasti a jejich lidu, již dnes nejsou ochotni obětovat nerostné bohatství ukryté v zemi ani zdroje na jejím povrchu jen proto, aby udržovali při životě mýtus o úspěchu komunismu — ideologie, jejíž rachotící pád již zaslechly i jejich děti.
Pane Gorbačove,
když se po sedmdesáti letech z minaretů mešit v některých Vašich republikách znovu ozvalo volání „Alláh je veliký“ a vyznání proroctví Pečeti proroků Muhammada — mír s ním i s jeho rodem — byli všichni následovníci čistého islámu Muhammadova pohnuti slzami radosti a duchovního vytržení.
Považoval jsem proto za nezbytné připomenout i Vám, abyste se ještě jednou zamyslel nad materialistickým a teistickým pojetím světa. Materialisté pokládají smyslovou zkušenost za jediné měřítko poznání a tvrdí, že cokoli nelze poznat smysly, leží mimo oblast poznatelného. Ztotožňují bytí s hmotou a vše, co nemá hmotné tělo, považují za neexistující. Svět neviditelného — Boha Všemohoucího, Boží zjevení, proroctví a zmrtvýchvstání — proto nevyhnutelně pokládají za pouhé výmysly.
Naproti tomu věřící pokládají za prostředek poznání jak smysly, tak rozum a zastávají názor, že vše, co lze poznat rozumem, náleží do oblasti poznání, i když to nelze vnímat smysly. Bytí proto podle nich zahrnuje jak svět neviditelný, tak svět zjevný. Aby něco existovalo, nemusí to mít hmotné tělo. Stejně jako věc hmotná závisí na skutečnosti nehmotné, je také smyslové poznání závislé na poznání rozumovém.
Svatý Korán odmítá samotné základy materialistického myšlení. K těm, kdo říkají:
„Nikdy ti neuvěříme, dokud neuvidíme Boha zjevně,“
praví:
„Zraky Ho nepostihují, On však postihuje všechny zraky; On je Jemný, Vševědoucí.“
Nechci Vám zde předkládat koránistiské důkazy týkající se Božího zjevení, proroctví a zmrtvýchvstání, neboť z Vašeho hlediska mohou být předmětem sporu. Stejně tak Vás nechci zavádět do spletitých cest filosofického dokazování, zvláště filosofie islámské. Spokojím se s jedním či dvěma prostými, intuitivně pochopitelnými příklady, které mohou být srozumitelné i politikům.
Je samozřejmé, že hmota sama o sobě, ať je její podstata jakákoli, nemá vědomí sebe sama. Představme si kamennou sochu: jedna její strana neví nic o straně druhé. Člověk a živočich však zjevně vnímají své okolí a jsou si ho vědomi. Vědí, kde se nacházejí, a uvědomují si, co se kolem nich děje. V člověku a živočichu tedy musí existovat něco, co hmotu přesahuje a co je od ní odlišné, něco, co žije životem přesahujícím život hmoty.
Člověk svou přirozeností touží dosáhnout absolutní dokonalosti. Jak dobře víte, usiluje o absolutní moc nad světem a žádná moc, která je omezená a nedokonalá, jej nemůže plně uspokojit. Kdyby měl ve své moci celý tento svět a dozvěděl se o existenci světa dalšího, přirozeně by zatoužil vládnout i jemu. A jakkoli může být člověk učený, dozví-li se o dalším oboru poznání, přirozeně v něm vznikne touha osvojit si i tento obor.
Musí tedy existovat Absolutní Moc a Absolutní Poznání, k nimž člověk tíhne. Je to Bůh, jehož všichni hledáme, třebaže si toho nemusíme být vědomi. Člověk usiluje o dosažení Absolutní Pravdy, aby v Bohu nechal zaniknout své vlastní já. Sama touha po věčném životě, která je vrozena každému člověku, je v zásadě důkazem existence věčného světa, do něhož nemůže proniknout zánik.
Pokud by si Vaše Excelence přála o těchto otázkách získat hlubší poznání, můžete uložit svým učencům, kteří se v této oblasti dobře vyznají, aby vedle děl západních filosofů prostudovali také spisy představitelů peripatetické filosofie, al-Fárábího a Avicenny — mír s nimi. Ukáže se jim pak, že zákon příčinnosti, na němž spočívá veškeré poznání, není zákonem smyslovým, nýbrž rozumovým. Stejně tak poznání obecných zákonů a pojmů, na nichž spočívá každé usuzování, nepochází ze smyslové zkušenosti, nýbrž z rozumového poznání.
Vaši učenci se mohou rovněž obrátit k iluminacionistické filosofii Suhrawardího. Ta jim může objasnit, že tělo, stejně jako každá jiná hmotná skutečnost, potřebuje Čisté Světlo, jež samo není hmotné, a že člověk nepoznává pravdu o sobě samém prostřednictvím žádného smyslového orgánu.
Mohli by se rovněž obeznámit s transcendentní filosofií Mullá Sadry — nechť je s ním Alláh spokojen a nechť jej vzkřísí spolu s proroky a spravedlivými — aby pochopili, že podstata poznání je odlišná od podstaty hmoty a že rozum, jenž je od hmoty oproštěn, nemůže být svazován zákony, které platí pro hmotu.
Nebudu Vás již dále unavovat odkazy na díla mystiků, zejména Muhjiddína Ibn al-Arabího. Chcete-li se seznámit s učením tohoto proslulého mystika, vyšlete několik svých vynikajících učenců, dobře obeznámených s touto oblastí, do Qomu. Tam mohou, opírajíce se o Boha, po několika letech alespoň nahlédnout do hloubky jemných stupňů duchovního poznání, k nimž bez podstoupení takové cesty nebude možné dospět.
Pane Gorbačove,
po těchto úvodních poznámkách a otázkách bych Vás chtěl vyzvat, abyste se vážně a s opravdovým zájmem zabýval islámem. Ne proto, že by islám a muslimové potřebovali Vás, nýbrž proto, že islám v sobě nese vznešené a všeobecně platné hodnoty, které mohou přinést pokoj a spásu všem národům a odstranit základní obtíže lidstva.
Skutečné porozumění islámu Vás může jednou provždy zbavit problému Afghánistánu i dalších podobných záležitostí. Na muslimy celého světa pohlížíme stejně jako na muslimy vlastní země a vždy budeme sdílet jejich osud.
Tím, že jste v některých svých republikách poskytl určitou svobodu v otázkách náboženské praxe, jste dal najevo, že náboženství již nepovažujete za „opium lidu“.
Jak by také mohl být islám opiem lidu — islám, který učinil Íránce pevnými jako hora tváří v tvář velmocím? Může být opiem lidu náboženství, které usiluje o nastolení spravedlnosti ve světě a o osvobození člověka z pout hmotných i duchovních?
Opiem lidu je pouze takové náboženství, které dovoluje, aby hmotné i duchovní bohatství islámských i neislámských zemí padalo do rukou velmocí i mocností menších, a které hlásá odluku náboženství od politiky. Takové náboženství však nelze nazývat pravým náboženstvím. Náš lid mu říká „americké náboženství“.
Na závěr otevřeně prohlašuji, že Islámská republika Írán jako největší a nejmocnější opora islámského světa může snadno vyplnit prázdnotu, kterou ve Vaší společnosti zanechala absence náboženské víry. V každém případě bude naše země, stejně jako dosud, dbát dobrého sousedství a vzájemných vztahů.
Pokoj těm, kdo následují správné vedení.
Rúholláh al-Músaví al-Chomejní
11. 10. 1367 podle solárního hidžretského kalendáře
1. ledna 1989 dle vašeho kalendáře“
Odpověď vypracovali sovětští diplomaté z orientální sekce ministerstva zahraničí a do Teheránu ji doručil v únoru 1989 ministr zahraničí Eduard Ševarnadze. Gorbačov v ní poděkoval za podněty a označil dopis za bohatý a myšlenkově hluboký. Sovětský svaz respektuje výběr každého národa, a proto „přivítal islámskou revoluci 1979 proti tyranii šáhova režimu sloužícího cizím zájmům“.
Navzdory odlišným východiskům mohou obě země společně usilovat o mír a prosperitu pro lidstvo. Sovětský svaz potěšilo nedávné ukončení írácko-íránské války, je připraven na spravedlivé řešení afghánského konfliktu a se znepokojením upozorňuje na pokračující přítomnost Spojených států v Perském zálivu. Sovětští islámští učenci jsou připraveni přijmout nabídku a přijet se vzdělávat do Qomu. Gorbačov také přeje Chomejnímu dlouhý život a službu pro blaho íránského národa.
Chomejní byl formálním tónem sovětské odpovědi, kterou očividně nepsal Gorbačov, zklamán a komentoval ji slovy: „Ať žije ve zdraví, ale řekněte mu, že jsem chtěl otevřít větší prostor... Dveře do většího světa, tedy světa po smrti, který je věčný. To byl hlavní smysl mého dopisu. Doufám, že se o to znovu pokusí.“ Gorbačov později mluvil o Chomenejního dopisu s jistým obdivem a litoval, že se tímto zvláštním projevem upřímnosti v mezinárodní politice (zřejmě v narážce na neupřímnost západních lídrů, kterým bylo dobro sovětského lidu u zadku) opravdu nezabýval trochu osobněji.
Soudě dle svých pamětí zemřel Gorbačov jako věřící, sice ne muslim, ale nejspíš pravoslavný křesťan, což by snad Chomejní považoval za o něco menší pomýlenost než ateismus.