HAROLD: typické - plnou hubu solidarity (z prostředků druhých), a sám by nechal chudáky pískomily chcípat hlady... :D

PATISLAV: Tak to je super zpráva pro mé pískomilky! :)

HAROLD: Ah... tak pak je ten článek asi tak moudrej, že na to nestačim.

PATISLAV: Mně v tom nic nebrání, jen konstatuju, že se to může stát a že 24 hodin člověka nezabije. :) Kdybych se dostal do situace, kdybych věděl, že neufinancuju týden, tak taky vím, na koho se obrátit. Sociální síť mám velmi pevnou. :)

HAROLD: Jako promiň, ale nedovedu si představit, že by nějaký můj kamarád měl trpět hlady a já mu nepomohl, nekoupil mu jídlo na týden atp. A udělal bych to i pro tebe, kdyby ses ozval. Ale pokud ti v prosbě o pomoc brání nějaká osobní čest, pak se samozřejmě nedá nic dělat. Ale je to pak tvůj boj.

HAROLD: I kdybych měl prohrábnout rohož před sámoškou, tak budu mít dost, abych se trochu najedl. A že jsem to kdysi praktikoval, můžu potvrdit, že si tím člověk přijde na dost chechtáků. Ale samozřejmě, bavíme-li se o lidech, kteří poslední peníze hodí do automatů nebo je prochlastaj v krabicovým víně, tak těm samozřejmě ani pár drobáků nepomůže.

PATISLAV: Někdy není ani to, kamaráde.

Ivan Štampach
Když jsem se r. 1974 chystal vyjet a navázat spolupráci se Svobodnou Evropou, když na to estébáci přišli a dostal jsem čtyři roky natvrdo a do minuty jsem si je odseděl, když jsem pak dalších patnáct chodil po výsleších, měl jsem omezené cestování do zahraničí a nesměl jsem konat povolání, pro které jsem byl kvalifikován, když jsem se přitom aktivně podílel na redigování tří samizdatových časopisů, když jsem "mařil státní dozor nad činností církví" a podílel se na církevních i světských tajných bytových seminářích, tak bych byl pokládal za praštěného kohokoli, kdo by mi tehdy řekl, že r. 2012 podepíšu petici na podporu komunistické radní. Ale vidím kontinuitu. Chtěli jsme svobodné volby a respektování jejich výsledků.