KEMAL: Druhá část lepší než první, nicméně se nemohu ubránit pocitu, že autor "zbrojí na minulou válku". Chci tím říci, že podle mě výrazně přeceňuje možnosti dnešních národních (i nadnárodních států) a velmi podceňuje sílu nadnárodních korporací (z nichž leckteré disponují větším obratem než je HDP i středně velkých zemí). Tzn. zatímco ve 20. století byly totality vedeny čistě politicko-mocensky, u těch budoucích vliv nadnárodních firem nemůžeme zanedbat. Scénáře jsou v zásadě tři: buďto mocní hráči na trhu totalitě ve vlastním zájmu zabrání nebo ji budou podporovat či přímo budovat anebo se z regionu stáhnou a pak teprve přicházejí na řadu klasické scénáře. Čtvrtý scénář, při kterém by nadnárodní korporace byly potenciálním diktátorem donuceny k ústupkům, odehnány či přímo zlikvidovány (znárodněny), by vyžadoval mimořádně neúplatného politika, který by navíc byl ochoten jít do rizika mezinárodního konfliktu, mez. sankcí či izolace.