VIRIK: Myslim, ze o dekomunizaci ( v chapani jednotlivcu) zadne vlade po revoluci neslo a ani nemohlo jit - v pocatku hrozilo, ze by to mohlo prerust v hystericke proverky a v podstate zneschopneni funkce statu - vzhledem k tomu, jak dlouho rezim trval, jak byl zakoreneny, tak skoro kazdy mel doma ci ve sve rodine kostlivce ve skrini. A ti, co ho nemeli, meli zase problemy s odbornosti, diky restrikcim (zjednoduseno). Pozdeji, zase uz bylo pozde - byvali komuniste byli ve vsech stranach politickeho spektra a stvajici legalne volenou parlamentni stranou, ktera by se dala likvidovat jen nedemokratickou cestou.
Takze mnohokrat citovany antikomunismus, byl v nasi politicke spicce, jen transparent, ktery se obcas hodil do kramu, obcas se dal stocit na zerde a schovat. Dusledna dekomunizace ale nebyla v zajmu nikoho, kdo se pohyboval na na politicke spici.
A navic by ji muselo predchazet skutecne, poctive vyrovnani se s nasi minulosti, bez predsudku, s nadhledem a se vsemi velmi bolestivymi dusledky, ktere by to na spoustu lidi melo.
To je vsem milejsi pokrikovani ale v podstate svate uctivani tluste cary.