OVERDRIVE: Okay, budu na tom pracovat. Ale počítej s tím, že se ti to nemusí líbít, postižení se kterýma jsem v kontaktu jsou velmi rebelští, momentálně s námi cloumají diskuse o exoskeletonech, že jsou nahovno, a že schopnost chůze je přeceňovaná.
Opinion: Why the obsession with walking? | AttitudeLive
http://attitudelive.com/blog/red-nicholson/opinion-why-obsession-walking
¨
Believe me when I say this: my wheelchair is a very capable tool and to be honest, the last thing I want is to be strapped to a District 9-esque robot and become a puppet in some corporation’s half-baked execution of an obsession with making the non-walkers walk again. Because the trouble with this narrative, if it wasn’t already obvious, is that the journalists who write these stories are unwittingly invalidating a unique way of life for millions of people around the globe who are really happy with their wheelchairs. The implicit message from the media seems to be, "Wheelchairs suck! Walk in this robot instead!
Problém je v distribuci moci, majorita ji má, kriplové ne, kriplové v USA se pošoupli do pozice poněkud více rovnocenné než my v ČR, a je to znát.
Já se na exoskeleton teším pro mě je je nebo spíš bylo cool.
A proč bylo? Akorát se z toho stává nástroj oprese: Lidi co sou chudí, zústanou zastrkaný v ústavech, vozejk bude člověka nadále stigmatizovat, bude stále problém když polezu na stage nebo v práci po schodech jiným než majoritním stylem chůze. Nejsem v pozici člověka, kterej je vděčněj za "piškoty do kriplíčka", a nedostala sem to zadarmo, ať si to narvou do špic, chci plnou inkluzi, navíc je levnejší udělat jeden výtah než rozdat deset vyřazených armádních mašin, i když jsou cyber a i když jsem o nich četla u Gibsona.