DRAGON: vic si hraje se stiny je prave NAPROSTY mazets. Pocita to svetlo a vsechny jeho odrazy, podle fyzikalne naprosto jasnych ale vypocetne extremnich modelu. To co jsi rekl, tak vicemene popisuje to, co jsem ted zazil, kdyz jsem si chtel zahrat novy Carmageddon, a nedarilo se mi to ovladat. Vzal jsem si stary Carmageddon a koukal na hromadu pixelu [kterou jsem nedokazal ovladat naprosto stejne] a rikal jsem si: Tyvole, co vsechno muj mozek v devadesatkach dopocital, to byl rozdil jako mezi filmem a divadlem.
Tzn. ty stiny a jen tak si to s nima hraje, to je asi tak stejne, jako bys mapoval realitu pomoci pohledu cloveka, ktery to kresli a pomoci lidaru. Muzes se rozhodnout, kdo z nic udela presnej celou matematiku prostoru kolem tebe.
Straslive dulezite je, kdyz se pohybujese v opravdu 3d prostoru. Jak jsem tady ted daval link na knizku od Stephensona, on si to uvedomuje.
Predstav si, ze mas unikovou rychlost z nejake gravitacni studne, a spletes se v kteremkoliv rozmeru x, y, z o uhlovou vterinu [i kdyz to je fakt masakr]... nektere jevy musis proste vnimat daleko presnej. Jevy typu stiny jsou vicmenene takovy hodne pokrocily nadstavby veci jako treba echolokace.
Takze treba cela matematika Doom3 je asi neco, co muzes na vedecke urovni pouzivat v uplne extremnich implikacich.
John Carmac to NAPROSTO presne vi, proto taky dela pocitacove hry s tak extemni matematikou a matematickou=dyzikou v pozadi...