MATT: když na něco narazíš, tak sem s tím, tohle téma mě enormně zajímá.
***
And now somtehnig completly different:
Ke čtyřicátému výročí ukončení vietnamské války
* Během války, kterou Američané rozšířili do Laosu a Kambodže, zemřely přes tři miliony Vietnamců, asi milion Laosanů a Kambodžanů a 58 000 amerických vojáků. Bílý dům se za inferno spáchané v Indočíně dosud oficiálně neomluvil, ačkoliv se ve Vietnamu stále rodí znetvořené děti, jež má na svědomí chemická válka zahájená právě JFK.
* Americký generál Curtis LeMay navrhoval, aby Spojené státy prostřednictvím masivního bombardování poslaly Vietnam zpět do „doby kamenné“ (tentýž osud měl postihnout Laos a Kambodžu), byl to mezinárodní tlak, který zabránil administrativě prezidenta Nixona svrhnout na destruovanou zemi atomovou bombu
* Dnešní americký ministr zahraničí John Kerry, jenž se osobně války zúčastnil, v roce 1971 před americkým Kongresem svědčil o „válečných zločinech spáchaných v jihovýchodní Asii, a o nikoliv izolovaných incidentech, ale o zločinech prováděných denně, a to s plným vědomím důstojníků všech šarží“. Kerry hovořil o tom, jak se jeho kolegové veteráni „osobně dopouštěli znásilňování, uřezávali uši, hlavy či končetiny svých obětí, vyhazovali lidská těla do povětří a srovnávali se zemí celé vesnice ve stylu Čingischánových hord atd.
* Generál William Westmoreland, jenž velel veškerým operacím americké armády ve Vietnamu v letech 1964 až 1968, prohlásil: „Orientálci nepřikládají stejnou váhu životu jako my na Západě. Život na Východě je laciný“ To ovšem není nic nového pod slunkem, na neevropská etnika s obdobným rasistickým despektem nahlížely koloniální velmoci.
* Asi nejsmutnějším aspektem „války, která neskončila“ je otřesné dědictví chemické války, kterou zahájil prezident Kennedy; symbolem rozsáhlé destrukce přetrvávající do dnešních dnů se stal neblaze proslulý Agent Orange – směs dvou smrtících herbicidů. Panel soudců, který se zabýval dopady Agentu Orange a dalších chemických látek na civilní vietnamskou populaci od roku 1961 do roku 1971, dospěl k těmto závěrům ZDE: Oběti (celkem tři miliony lidí) trpěly rakovinou, kožními chorobami, poškozením jater, plicními a srdečními onemocněními, nervovými poruchami, fyzickými deformacemi; poškozené ženy rodily (a dodnes rodí) deformované děti atd.
* O angažování vlád Spojených států amerických v konfliktu v jihovýchodní Asii v letech 1945 až 1967 se můžeme dočíst v detailní studii o 7 000 stránkách, v takzvaných Pentagon Papers, které na veřejnost v roce 1971 "propašoval" bývalý vojenský analytik Daniel Ellsberg
http://www.archives.gov/research/pentagon-papers/
* Americký historik Howard Zinn v kapitole věnované konfliktu v Indočíně své stěžejní knihy A People`s History of the United States uvádí, že Ho Či Min v letech 1945 až 1946 napsal prezidentovi Trumanovi osm dopisů, v nichž mu připomněl jeho sliby, které se týkaly práva Vietnamců na sebeurčení. Truman tyto vzkazy ovšem ignoroval. V roce 1948 byl Washington již dostatečně srozuměn s tím, že s ním chtěl Ho Či Minův Vietminh navázat spolupráci, avšak nikoliv v roli vazala.
* Američtí plánovači se rovněž obávali, že vietnamská nezávislost by mohla vyvolat protizápadní sentiment, což by v regionu narušilo vztahy mezi místním obyvatelstvem a velmocemi. V tomto případě šlo o Francii a její rozpadající se koloniální panství v Indočíně, čemuž se marně snažila zabránit silou. Z tajného memoranda americké Rady národní bezpečnosti (NSC) z roku 1952 se dozvídáme, že v očích plánovačů v Bílém domě jihovýchodní Asie představovala "hlavní světový zdroj přírodního kaučuku a cínu... producenta ropy a dalších strategicky důležitých komodit", jak dále uvádí Howard Zinn.
* Rozbila by se tak vize takzvané "Grand Area Strategy", podle níž měly USA po 2. světové válce de facto kontrolu nad polovinou přírodního potenciálu planety, již si hodlaly za každou cenu uchovat, jak píše třeba vlivný americký diplomat, prezidentský poradce a historik George Kennan.
http://homepages.nildram.co.uk/~gw/georgekennanpps23.htm
* Spojené státy po zmanipulovaných volbách v Jižním Vietnamu v letech 1955 až 1963 držely u moci prezidenta Ngo Dinh Ziema[12], který v zemi rozpoutal teror proti svým skutečným i domnělým nepřátelům. Ziem dal během krátké doby uvěznit 100 000 osob, především komunisty a socialisty, dále pak novináře, členy odborů i děti. Cílem násilí katolického prezidenta se stali také buddhisté, z nichž se několik na protest proti jeho režimu upálilo (šest let před Janem Palachem). Diktátor Ziem nechal celkem zavraždit přes 80 000 osob a nakonec byl sám usmrcen během puče podporovaného Washingtonem tři týdny předtím, než byl zavražděn prezident Kennedy.
* Když se prezident Kennedy na začátku roku 1961 ujal úřadu, vystupňoval konflikt ve Vietnamu nasazením bitevních letounů a tří set helikoptér, použitím napalmu a defoliantů a plošnou destrukcí úrody místních rolníků. Kennedy v roce 1962 autorizoval chemickou válku prostřednictvím operace Ranch Hand - v Jižním Vietnamu byla defolianty minimálně jednou zasypána asi pětina veškeré lesní plochy. Podle britského historika Johna Simkina bylo chemikálií Agent Blue v letech 1962 až 1969 zamořeno 688 000 akrů zemědělské půdy. V průběhu války bylo asi deset procent území Vietnamu intenzivně "kropeno" celkem osmdesáti miliony litrů chemikálií, z čehož dvě třetiny představoval neblaze proslulý Agent Orange. V současnosti trpí asi půl milionu dětí tělesnými postiženími, jako je třeba rozštěp páteře, kvůli tomu, že jejich rodiče byli vystaveni účinkům smrtících herbicidů
* Před deseti lety na konferenci v Yale přední výzkumníci prohlásili, že "Spojené státy ve Vietnamu vedly největší chemickou válku v dějinách"
http://www.corpwatch.org/article.php?id=7469
* Bombardování a intenzivní bojové operace na vietnamském venkově v roce 1962 vháněly nevinné a vystrašené civilisty přímo do náruče Vietkongu. Kennedyho poradce Roger Hillsman ve spolupráci s jihovietnamskou vládou a CIA vytvořili projekt nazvaný Strategic Hamlet Program. Cílem projektu bylo vytvořit koncentrační tábory, obehnané palisádami a ostnatými dráty, jež měly být hlídány ozbrojenými strážemi a psy. Sem byly nahnány miliony vietnamských rolníků (v létě roku 1963 to bylo až osm a půl milionu lidí v 7 205 vesnicích). Místní populace měla být v rámci tohoto programu separována od "pokušitelského" Vietcongu, který se nadále těšil její velké podpoře, přestože na některé osady útočil. Řada vesničanů odmítala opustit své domovy; docházelo k situacím, kdy jihovietnamská armáda zapalovala domy těch, kteří se vzepřeli "přesídlení", nebo je bez prodlení popravovala.
* Na začátku srpna 1964 měla americká válka díky podivným událostem v Tonkinském zálivu u pobřeží Severního Vietnamu potřebný casus belli. Howard Zinn píše, že prezident Johnson a ministr obrany Robert McNamara lhali, když tvrdili: "Severovietnamci odpálili torpédo na americký torpédoborec Maddox, který plul v mezinárodních vodách." Později se ukázalo, že se nic takového neodehrálo. Ve skutečnosti CIA prováděla utajené teroristické útoky na severovietnamské pobřežní objekty, torpédoborec neplul mírumilovně v mezinárodních vodách, ale byl na špionážní misi, a to ve vietnamských pobřežních vodách.
http://www.historyisaweapon.com/defcon1/zinnimvivi18.html
* V průběhu roku 1965 bylo do jihovýchodního Vietnamu posláno 200 000 amerických vojáků a během následujícího roku dalších 200 000. Na začátku roku 1968 už působilo ve Vietnamu více než půl milionu příslušníků americké armády. Obrovské oblasti Jižního Vietnamu byly prohlášeny za zóny, kde se mohlo beztrestně zabíjet; včetně dětí, žen a starců. Ti byli prohlášeni za nepřátele a bez milosti bombardováni. Bílý dům v březnu 1965 zahájil masivní bombardování Severního Vietnamu v rámci operace Rolling Thunder, která byla ukončena v listopadu 1968. Cílem operace bylo zničit ekonomiku země, neutralizovat vládu v Hanoji a násilím ji přinutit, aby přestala podporovat partyzány z Vietkongu.
* Dne 31. prosince 1967 americké ministerstvo obrany oznámilo, že v průběhu operace Rolling Thunder bylo dosud na Severní Vietnamce svrženo 864 000 tun bomb, tedy větší množství bomb než během korejské války a války v Tichomoří.[31] O necelý rok později to bylo už milion tun bomb. Podle odhadů CIA teror z nebe každý týden připravil o život tisíc Severovietnamců, většinou civilistů.
http://library.usask.ca/vietnam/index.php?state=view&id=1221
* CIA v roce 1965 na území Jižního Vietnamu autorizovala vražednou kampaň Phoenix Program,[33] v jehož rámci bylo "zneutralizováno" přes 80 000 osob podezřelých ze sympatií s Vietkongem a usmrceno více než 26 000 dalších, většinou civilistů.
http://en.wikipedia.org/wiki/Phoenix_Program#cite_note-2
* Před několika lety publikovala univerzita v Yale studii předních amerických specialistů na jihovýchodní Asii Taylora Owena a Bena Kiernana s názvem Bombs Over Cambodia, v níž autoři uvádějí, že ve skutečnosti byly americké útoky na neutrální Kambodžu zahájeny již na podzim 1965 administrativou prezidenta Johnsona. Kobercové nálety ničily zemědělskou půdu, mrzačily a zabíjely farmáře v obrovském množství.
http://www.yale.edu/cgp/Walrus_CambodiaBombing_OCT06.pdf
* Autoři studie uvádějí, že od října 1965 do srpna 1973 shodilo letectvo Spojených států na Kambodžu skoro pětkrát více bomb, než se původně předpokládalo -- téměř 2 757 000 tun při 231 000 náletech na 114 000 cílů (spojenci během druhé světové války svrhli dohromady dva miliony tun bomb včetně atomových pum na Hirošimu a Nagasaki).
* Jaký byl dopad této kampaně? Vyděšení civilisté hromadně plnili řady vzbouřenců, kteří u nich před zahájením útoků měli pouze nepatrnou podporu, vietnamská válka se rozšířila do centrální Kambodže a v roce 1970 došlo v zemi k převratu, kdy se k moci dostal proamerický generál Lon Nol. Demonstrace, jež následovaly, byly krvavě potlačeny -- stovkám lidí byla veřejně useknuta hlava, zatímco západní média psala o novém diktátorovi jako o "příteli svobodného světa".
* Laos, přes jehož území vedla legendární Ho Či Minova stezka, která sloužila k zásobování Vietkongu z Hanoje, byl intenzivně bombardován v letech 1964 až 1973. Během této doby byl zasypán 2,5 miliony tun pum, tedy více než Japonsko a Německo za druhé světové války. V té době žilo v Laosu pouze dva a půl milionu obyvatel, takže na každého z nich připadla jedna tuna bomb! Reportér-veterán z listu Wall Street Journal Barry Wain specializující se na jihovýchodní Asii tvrdí, že každým rokem je kvůli nevybuchlé munici těžce zraněno 20 000 osob, z nichž více než polovina zemře
* (...) Dohoda o ukončení bojů mezi USA, Jižním Vietnamem, Vietkongem a Severním Vietnamem byla nakonec podepsána 27. ledna 1973 v Paříži. Nicméně boje pokračovaly až do dubna 1975, kdy americké helikoptéry provedly evakuaci zbývajících diplomatů, vojáků a civilistů ze Saigonu.
* Spojené státy nakonec dosáhly monumentální destrukce tří zemí za cenu více než čtyř milionů mrtvých, včetně zhruba 58 000 amerických životů. Přesto nebyl "komunistický virus" v jihovýchodní Asii do kořene vyhlazen; ba přímo naopak. Vietnam byl násilně sjednocen pod komunistickým vedením a letecké operace proti Kambodžanům posílily Rudé Khmery natolik, že se zmocnili země a spáchali jednu z nejotřesnějších genocid všech dob. Domino se rozjelo.
http://www.blisty.cz/art/77300.html