Podle AI ukrajinské síly jednají v rozporu s mezinárodním humanitárním právem, protože dělají z civilních cílů vojenské. Šéf ukrajinské diplomacie Dmytro Kuleba označil zprávu za nespravedlivou vůči Ukrajině.

Článek
Reklama


Ukrajinská armáda ohrožuje civilisty tím, že při obraně před ruskou invazí zřizuje základny a umisťuje zbraně v obytných oblastech. S odvoláním na svá zjištění o tom ve čtvrtek informovala lidskoprávní organizace Amnesty International (AI).

Nevládní organizace uvedla, že od dubna do července strávili její pracovníci několik týdnů vyšetřováním ruských úderů v Charkově, Donbasu a Mykolajivu. Z vyšetřování vyplynulo, že ukrajinské síly v některých případech prováděly údery z obytných oblastí a že v uvedených regionech rozmísťovaly jednotky do civilních budov.

„Většina obytných oblastí, kde se vojáci nacházeli, byla vzdálena několik kilometrů od frontových linií a existovaly reálné alternativy, které by neohrožovaly civilisty - například vojenské základny, hustě zalesněné oblasti nebo jiné stavby dále od obytných oblastí,“ uvedla AI s tím, že nenalezla důkazy o tom, že by ukrajinská armáda požádala civilisty o evakuaci z přilehlých budov nebo jim při ní pomáhala.

„To, že se ukrajinská armáda brání, ji nezbavuje povinnosti dodržovat mezinárodní humanitární právo,“ uvedla v prohlášení ředitelka organizace Agnès Callamardová. „Ukrajinská vláda by měla neprodleně zajistit, aby rozmisťovala své síly mimo obydlené oblasti nebo evakuovala civilisty z oblastí, kde armáda působí,“ dodala.

Organizace připouští, že ne všechny ruské útoky na civilní oblasti na Ukrajině měly zasáhnout vojenskou infrastrukturu. Tvrdí naopak, že některými útoky spáchaly ruské síly válečné zločiny, neboť mířily na civilní cíle.

Praxe ukrajinské armády, kdy rozmisťuje vojáky do obydlených oblastí, v žádném případě neospravedlňuje nahodilé ruské útoky proti civilním cílům, včetně útoků mezinárodně zakázanou municí, zdůrazňuje AI.

Ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba označil prohlášení AI za „nespravedlivé“. „Amnesty International vytváří falešnou rovnováhu mezi zločincem a obětí,“ řekl Kuleba s tím, že organizace by se raději měla věnovat „šíření pravdy“ o dnešním Rusku, které „zabíjí civilisty po tisících“.


Reklama
Chytré hodinky nabité funkcemi. V češtině, více než 100 ciferníků, volání přímo z hodinek.
Na případ, kdy Ukrajinci použili civilisty jako lidské štíty, nedávno upozornila i zpráva Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva. Ukrajinští vojáci podle ní v březnu, tedy v počátcích ruské invaze, zaujali pozice v pečovatelském domě, kde byly desítky seniorů. Na místo později zaútočili Rusové a desítky lidí zemřely.

Zpráva netvrdí, že by proruští separatisté nebo ukrajinské jednotky spáchali válečný zločin, ale bitvu v pečovatelském domě označuje za typický příklad, kdy bojující strany používají civilisty jako „lidské štíty“, které mají zabránit vojenským operacím v určitých oblastech. Podrobnosti jsme psali v této zprávě.

Trevor Crowley, a farmer at Lissarda in Co Cork, has watched the debate about Ireland’s climate emissions targets with growing frustration, unable to understand how people could not move beyond the need to cull the State’s cow herd.

Despite Government’s promises in the wake of Thursday’s compromise deal that no such outcome is planned or desired, Crowley, who milks 160 Friesians at his 180-acre holding at Hornhill, is convinced that that is where farmers will ultimately end up.

“There are proposals to encourage afforestation and rewetting of bog lands and the installation of solar panels on farmland but none of the credits for any of these are going to the farmer; it seems the only option for the farmer to cut his emissions is to cull his herd,” he said.

He had always been optimistic that a compromise was achievable that would bridge the gap between Minister for Climate Action Eamon Ryan, who was seeking a 30 per cent reduction in agricultural emissions, and Minister for Agriculture Charlie McConalogue who had argued to keep the 22 per cent target.

[ More than half of climate plans missed as agriculture emissions wrangling continues ]

Farmers, he said, should be given grants to install solar panels on their sheds and wind turbines on their land to feed into the electricity grid, but the emissions credits for such measures and for planting trees to sequester CO2 should be added to Irish agriculture’s account.

Mr Crowley, who won a Bord Bia Dairy Origin Green Farmer Award in 2018, was equally optimistic that farmers could reduce methane and ammonia emissions from their holdings without being forced to cull dairy or beef animals. On his own farm, he cut his carbon footprint from 1.26kg per kg of milk solid in 2015 to 0.83kg per kg last year, according to his most recent Bord Bia audit. And he is not alone. Other farmers are doing the same.

“Nobody in farming is denying climate change, every farmer I meet is the same as myself, we all know our responsibilities to try to reduce our carbon footprint. Every meeting we attend, every publication we pick up, it’s there; you would want to be living under a stone not to recognise it.

“And fellows are willing to meet the challenge but the whole debate has gone against us at the moment, and we feel we are almost being vilified even though if you look at the figures, you can see we are making progress and there should be options open to us other than culling herd numbers.”

[ Rising emissions threaten carbon budget and necessitate deep emission cuts, EPA warns ]

According to last week’s Environmental Protection Agency report, agriculture accounted for 37.5 per cent of Ireland’s greenhouse gas emissions in 2021 — well in advance of transport at 17.7 per cent; energy generation, 16.7 per cent; homes, 11.4 per cent, and manufacturing, 7.5 per cent.

However, the EPA further noted that agriculture’s greenhouse gas emissions last year rose 3 per cent, up 19.3 per cent since 2011, while fertiliser use for 2021 alone had jumped by 5.2 per cent and dairy cow numbers rose by 2.8 per cent. Milk production, for example, increased by 5.5 per cent.

In all, 60.67 per cent of agriculture’s emissions are caused by enteric fermentation (the discharge of methane by ruminants such as cows and sheep), nearly 22 per cent comes from farmland, while the management of manure is responsible for 11.72 per cent.

However these numbers are not fixed in stone, believes Crowley, who uses an aeromix aeration system on his slurry from Galway firm Easyfix, as well as low emission slurry-spreading technology. In all, his ammonia emissions are down by 60 per cent. In addition, he says, the system has a slew of other benefits. The slurry is of a higher quality, the need for synthetic fertilisers is cut by a quarter, and it gets into the ground more quickly, while cattle can be put out to grass sooner. Even grass yields are better.

Agriculture can meet the challenges posed by climate change, Crowley argues, and technological advances are coming along quickly that will better deal with the issues posed by enteric fermentation which accounts for over 60 per cent of emissions.

“That comes down to how do you stop animals belching out methane. The solution to that is in the feedstuff and what additives you put in. There’s great progress being made by Teagasc and others in developing additives from seaweed and enzymes that will cut down such emissions.”

If the national herd, currently standing at 7.3 million cattle, has to be culled then it should be done on a voluntary basis, he said, adding that he believed there is merit in a proposal from the Food Vision Dairy Group to offer farmers €5,000 for each animal culled.

The proposal, reported in this week’s Farmer’s Journal, would be attractive for older farmers who may wish to get out of the industry, though it would hold little attraction for him or for his son, Gavin (24) who is the fifth generation of the Crowley family to farm at Hornhill.

“I’m 61 and I am viable as we stand but if I were to cut my herd by 20-30 per cent, we would be only bordering viable unless there was some of compensation, but you won’t see any big increase in animal numbers from here on because most fellows have reached where they want to be.

“In fact, you are likely to see numbers decrease because of the ageing profile of farmers and that is where this €5,000 payment per animal could prove very attractive for older fellows who want to get out of farming; there are a certain proportion of farmers of a certain age who would take that.

“Farming isn’t attracting young people, it’s as simple as that which is sad and as the age profile increases the inevitable will happen and the numbers farming will start to tail off, so you are likely to get reductions in the national herd anyway — we’ve probably seen herd numbers reach their peak.

“You have to attract young people into farming, and they will be better educated. Gavin has an awful lot more courses done than I ever did but I would imagine his generation will embrace the emissions challenge and drive it to a new level — they will see solutions whereas we see a problem.”

Vláda proto plánuje zavedení zvláštní daně z mimořádného nebo také neočekávaného zisku, která by mohla do rozpočtu přinést několik desítek miliard a pomohla lidem s účty zejména za energie.

V případě Kypru se rozhodlo zapojit do řešení bankrotu této členské země eurozóny samotné kyperské banky, ba i jejich klienty, kteří do nich uložili více než sto tisíc eur. Tato nová strategie pro pomoc kolabujícímu daňovému ráji, jejíž součástí je vynucená „svépomoc“ bank, z nichž krize vzešla, dostala okamžitě jméno: bail-in, aby se odlišila od desítek bail-outů, tedy od pomoci spočívající na ochotě ostatních členských zemí daného celku zaangažovat vlastní kapitálové zdroje do stabilizace postižené země nebo přímo jejích bank v rámci „záchranného balíčku“ a v zájmu společné měny a společné stability.

...pravidla, že při záchraně bank jsou nejprve použity soukromé peníze, tedy prostředky akcionářů či takové, které banka obstará například na finančním trhu. Pravidlo označované jako „bail-in“ mělo původně platit od roku 2018, nyní kompromis počítá s jeho spuštěním v roce 2016.

Je potřeba vědět, že pojištění se nevztahuje na směnky, dluhopisy, akcie, podílové listy, životní pojištění a důchodové spoření.

Výstřel z pistole přehlušil ticho večera. Antonio Bedin se zhroutí mrtvý na zem. Měl 67 let, byl to italský důchodce. Trápily ho zdravotní problémy a zároveň přišel o svoje úspory. Právě spáchal sebevraždu.

Vloni se dostaly do platební neschopnosti čtyři malé italské banky, okamžitě potřebovaly kapitál. Použili nástroj zvaný bail-in. Antonio byl jedním z tisíců drobných střadatelů, kteří byli finančně zlikvidovaní. Přišel o všechno. Nebyl sám. Stejně skončili i další důchodci, další se oběsil ve svém domě nedaleko Říma poté, co přišel o více než 100 000. Jejich příběhy zhmotňují nenávist vůči bail-in. Bail-in znamená, že banka rekapitalizuje sama sebe „znárodněním“ svých věřitelů, včetně vkladatelů, kterým sebere peníze na účtech.

Většina lidí si myslí o svých penězích, které má v podobě vkladu v bance, že představují jejich osobní aktivum, které vlastní. Ale to není pravda. Hned jak provedete vklad v bance, už to není váš majetek. Je to majetek banky. To, co vám zůstane, je jen příslib banky. Není to nijak zabezpečené, jen důvěrou v bankovní systém. Je to něco úplně jiného než vlastnit fyzickou hotovost ukrytou pod matrací. Peníze uložené v bance z vás technicky dělá jen věřitele banky. A když se banka dostane do problémů, může přistoupit k bail-inu.

Lidé na Kypru to poznali na vlastní kůži na začátku roku 2013. Probudili se do jinak běžné soboty, ale čekal je šok. Jejich peníze na jejich účtech byly použité na bail-in pro rekapitalizaci bank. Není divu, že mnoho Italů nechce čekat, až se z nich jednou stanou „Kypřané“.

Nedávno jsem strávil pár týdnů v Itálii zkoumáním probíhající bankovní krize. Mluvil jsem s prominentním právníkem, který mi řekl, že většina Italů bankám nedůvěřuje. Podstatnou část svých úspor drží v hotovosti pod matracemi. Také kupují hodně zlata. Byl jsem v Itálii mnohokrát v průběhu několika let. Ale tentokrát jsem viděl něco nového. Všude visely reklamy na zlaté „pruty“.

Myslím, že to ukazuje na silnou nedůvěru v bankovní systém. Zdá se mi, že pomalu začíná run na banky. To je ta poslední věc, kterou italský bankovní systém potřebuje.

A situace se stále zhoršuje…

Italské banky měly už několik zasedání s ECB ohledně jejich špatného finančního stavu. Netřeba se proto divit, že lidé v Itálii ve velkém vybírají peníze z bank, oprávněně se bojí bail-inu. Tato obava je vede ke stáhnutí svých úspor do hotovosti a případně koupit zlato. To dále odčerpává kapitál bank, a znásobuje pravděpodobnost, že bude potřebné přistoupit k bail-inu, aby banky zůstaly solventní, což povede k ještě větším výběrům. Je to likvidační proroctví.

Jinými slovy, mnoho italských nic netušících střadatelů bude připraveno o své peníze. Představa, že by mnoho dalších důchodců mohlo potenciálně spáchat sebevraždu, protože se ocitnou na dně, má v Itálii obrovskou emocionální sílu. Je to jako politický nitroglycerin. Mohlo by to mít katalyzující politický vliv.

Je to nezáviděníhodný hlavolam, kterému unijní italská vláda čelí. Můžou ponechat bankám bail-in, anebo ho můžou zastavit a nechat celý domeček z karet spadnout. Každá z těchto možností představuje politickou sebevraždu.

V případě Itálie to má navíc i velký psychologický efekt na ostatní země EU, které by rychle mohly začít opouštět euro a vrátily se ke svým národním měnám. Hospodářské vazby a integrace jsou tím, co ještě drží EU pohromadě. Jednotná měna je jako ekonomické lepidlo. Bez eura hospodářské vazby oslabí a celý projekt by mohl skončit. Byl by to konec zemí EU na cestě k největší světové ekonomice. Zároveň by to mohlo přerůst do globálního krachu akciového trhu, jaký svět nikdy neviděl.

Ve Financial Times se nedávno vyjádřili takto: italský výstup z jednotné měny by znamenal totální kolaps eurozóny za velmi krátký čas. To by pravděpodobně vedlo k nejnásilnějšímu ekonomickému šoku v historii, převyšujícího bankrot Lehman Brothers v roce 2008 a pád Wall Street v roce 1929.

Není divu, že nechutný George Soros si je velmi dobře vědom toho, co se děje. Ten se nedávno ohledně Brexitu a událostí v Itálii vyjádřil takto: „Teď se katastrofický scénář, kterého se mnozí obávali, zhmotnil, takže rozpad EU je prakticky nezvratný.“

V půlce se března se objevila informace, že všechny vklady na Kypru budou zdaněny sazbou odstupňovanou podle výše vkladu. Tehdy jsem mluvil o měnové reformě.

Od té doby se situace x-krát změnila, snad poslední verze mluví o tom, že záchranu problémové banky (tzv. „bail-in“) zaplatí zejména vkladatelé s víc než stem tisíc eur na účtu. To, že vkladatelé přijdou o část vkladů a zbylá část jim bude vyměněna za akcie banky, označuje řada komentářů za krádež a podobně. Problém je v tom, jestli uložení peněz do banky považovat za investici.

Většina klientů banky by vložení peněz na bankovní účet za investování asi nepovažovala. Pokud se na ale na „bail-in“ podíváme z pohledu účetnictví, vypadá to trochu jinak. Tipuju, že čas účetní optiky v budoucnu znovu přijde...

...

V současné době Fond pojištění vkladů disponuje zhruba 25 miliardami korun (to je ovšem pouhé zhruba procento hodnoty pojištěných vkladů v Česku). Fond má ze zákona na zahájení výplaty pojištěných vkladů 20 pracovních dní od data vydání oznámení o platební neschopnosti. Zmiňovaných 25 miliard korun by v případě problémů větší banky nestačilo. Proto v červnu 2012 preventivně schválila Česká národní banka desetiletý dluhopisový program fondu v objemu sta miliard korun.

Na začátku dubna oznámil Fond pojištění vkladů zahájení příprav zadávacího řízení na veřejnou zakázku na výběr poskytovatelů syndikovaného úvěru ve výši sta miliard korun.

Co z toho pro vkladatele plyne?

Nenechat se vyšachovat. Pro ty, kteří mají v bance víc než sto tisíc eur, by mělo být samozřejmé rozdělení vkladů mezi víc bank – když tedy odhlédneme od toho, že by rozhodně všechna aktiva neměla jen tak ležet na bankovních účtech.

Z praktických důvodů bych totéž rozdělení bank doporučil i lidem, jejichž prostředky ani zdaleka nedosahují částky sto tisíc eur. Přece jenom i přes pojištění vkladů by se ke svým penězům nemuseli v případě problémů nějaký čas dostat a likvidita je v dnešní době exekucí a podobných věcí klíčovou záležitostí.

...
From Innovation to Revolution | Foreign Affairs
http://fam.ag/1S24qlg

Cisco’s John Chambers and Wim Elfrink on the Internet of Things

The Future of Cities | Foreign Affairs
http://fam.ag/1PDjzVC

The Council on Foreign Relations’ Laurie Garrett on the promises and perils of synthetic biology

http://fam.ag/1niJbkc

The Economist’s Kenneth Cukier and the Oxford Internet Institute’s Viktor Mayer-Schoenberger on the rise and effects of big data

Why Big Data Is on the Rise | Foreign Affairs
http://fam.ag/1WrhMrO

****

The Fourth Industrial Revolutionwill be published on ForeignAffairs.com as part of the magazine’s bimonthly anthology series

...

The Promise and Perils of the Synbio Revolution
By Laurie Garrett
November/December 2013
Germs 2.0: the first self-replicating bacteria made in a lab, May 2010.
Corbis / Thomas J. Deerinck / Science Photo Library

In May 2010, the richest, most powerful man in biotechnology made a new creature. J. Craig Venter and his private-company team started with DNA and constructed a novel genetic sequence of more than one million coded bits of information known as nucleotides. Seven years earlier, Venter had been the first person in history to make a functioning creature from information. Looking at the strings of letters representing the DNA sequence for a virus called phi X174, which infects bacteria, he thought to himself, “I can assemble real DNA based on that computer information.” And so he did, creating a virus based

[... zbytek je za paywall,,, ale zacina to dobre :D ]

The Internet of Everything will Change How We Live
By John Chambers and Wim Elfrink
October 31, 2014

As much as the Internet has already changed the world, it is the Web’s next phase that will bring the biggest opportunities, revolutionizing the way we live, work, play, and learn.

When your mobile phone isn’t mobile enough. Try an implanted microchip.

Thousands of Swedes are having microchips implanted into their bodies so that they don't need to carry key cards, IDs, and even train tickets.

About 3,000 people in Sweden have inserted a microchip — which is as tiny as a grain of rice — under their skin over the past three years, Agence France-Presse reported. The technology was first used in the country in 2015.

The implants have already helped replace the need for a host of daily necessities. Ulrika Celsing's microchip, which is in her hand, has replaced her gym card and office key card. When she enters her workplace, the 28-year-old simply waves her hand near a small box and types in a code before the doors open, AFP said.

Last year, the state-owned SJ rail line started scanning the hands of passengers with biometric chips to collect their train fare while on board.


Passengers on Swedish railway company SJ have started using microchips as tickets. Image: SJ
There is no technological reason the chips couldn't also be used to buy things just like a contactless credit card, but nobody appears to have started testing that yet.

'A slight sting'

The procedure is similar to that of a piercing and involves a syringe injecting the chip into the person's hand. Celsing, who obtained her injection at a work event, told AFP she felt just a slight sting.

But the chip implants could cause infections or reactions in the body's immune system, Ben Libberton, a microbiologist at MAX IV Laboratory in southern Sweden, told AFP.

This clip from 2015 shows a microchip being inserted into a person's hand:


via GIPHY

The rise of 'biohacking'

Biohacking — the modification of bodies with technology — is on the rise as more and more people start using tech wearables such as Apple Watches and FitBits.

About four years ago, Swedish biohacking group Bionyfiken started organising "implant parties" — where groups of people insert chips into their hands en masse — in countries including the US, UK, France, Germany, and Mexico.

Some 50 employees at Wisconsin vending-machine company Three Square Market voluntarily agreed to insert microchips into their hands, which they could then use to buy snacks, log in to computers, or use the photocopier.


An X-ray of a hand with a microchip between the person's thumb and index finger.
Swedes seem more willing to try the technology than most other nations.

The country's 10 million-strong population is generally more willing to share personal details, which are already recorded by the country's social-security system and readily available. According to AFP, people can find each others' salaries by simply calling public tax authorities.

Many of them also don't believe the microchip technology is advanced enough to be hacked. Libberton, the microbiologist, also said the data collected and shared by implants are too limited for users to fear hacking or surveillance.

Bionyfiken founder Hannes Sjöblad told Tech Insider in 2015:

"The human body is the next big platform. The connected body is already a phenomena. And this implant is just a part of it. [...]

"We are updating our bodies with technology on a large scale already with wearables. But all of the wearables we wear today will be implantable in five to 10 years.

"Who wants to carry a clumsy smartphone or smartwatch when you can have it in your fingernail? I think that is the direction where it is heading."

This is episode 6 in a 10-part podcast series that will introduce listeners to the thinkers, entrepreneurs, and innovators who are already spotting the risks ahead, and seeking to guide humanity towards the land of ease and plenty that some believe is now within reach.

Episode 1 - What is the Fourth Industrial Revolution?

Episode 2 - Artificial Intelligence and you

Episode 3 - A Revolution for the Environment?

Episode 4 - Education for the Fourth Industrial Revolution

Episode 5 - Regulation for the Fourth Industrial Revolution

New episodes will be published every Tuesday from January 23, 2018 through March 6 on iTunes, Spotify and SoundCloud.

With advances in genetic engineering, neuroscience, pharmaceuticals and prosthetics, are we poised to enter a ‘post-human’ era? Will we jettison the limits nature imposed, even up to mortality itself? If so, to what end? Who will have access to these powerful tools, and what will become of those that do not?

For episode 6 of ‘Shaping the Fourth Industrial Revolution’, we enter an ethical minefield with Rob Sparrow of Monash University, Melbourne; James Hughes, Executive Director of the Institute for Ethics and Emerging Technologies; Nita Farahany, Professor of Law and Philosophy at Duke University; Aldo Faisal, Senior Lecturer in Neurotechnology at Imperial College London; Lord Martin Rees, United Kingdom Astronomer Royal and founder of the Centre for the Study of Existential Risk; and Meghan O’Gieblyn, a writer and journalist.

To embrace this opportunity, however, we need to change our perspective. We need to understand why this world feels so upside-down, what we can do about it and how, as leaders, we can help others thrive in a world where relentless change is the new norm. We need to take back control, reframe the argument and start putting humans – not technology – first. We need to be more human

...

The power of purpose
Something I’ve noticed about change is that it makes people feel adrift: they lose sight of who they are, what they stand for and where they’re going in life. Yet, when they find their purpose, they feel anchored.

Purpose acts as a reassuring compass that helps us thrive in the storm of change. It connects us to something bigger than ourselves – a core set of values that defines who we are. It also fosters a sense of community and human-to-human collaboration. Research shows that having a purpose even helps us live longer.

...

Just imagine what we can achieve together when we scale this effect. We know that purposeful people work on purposeful brands. We also know that consumers are increasingly drawn to brands and products with an evident sense of social or environmental purpose. And we know that purpose-driven companies are valued more highly on the stock market. So, purpose not only drives us as humans, but it drives business too. Companies with purpose last, brands with purpose grow, and people with purpose thrive.

Tomorrow’s Teachers

Robots will replace teachers by 2027.

That’s the bold claim that Anthony Seldon, a British education expert, made at the British Science Festival in September.