(všechno to) mne stejně jako všechny laiky přesvědčilo o tom, že Rudá armáda
představuje mimořádně velkou sílu. ... Německá armáda reprezentovala sílu
organizační a technickou; tato východní armáda působila spíše tak, jako by
nějaká biologická síla - lidská varianta mravenců nebo termitů - nabyla podoby
vojenského útvaru. Jako by válčili termiti, nevypočitatelně, s tajemnými
schopnostmi organické látky.
-- S. Márai, Země, země...!
S komunisty nelze spolupracovat, protože nejsou mezi nimi džentlmeni.
-- S. Márai, Země, země...!
Ale snobství, komplexy méněcennosti, osvětářská přemoudřelost a nábožná úcta
před Duchem, jež v každém Němci doutnají stejně jako vášeň pro "dril",
sebekázeň, "disciplínu" - až mnohem později, mezi Angličany, jsem se naučil, že
dobrovolně přijatá kázeň znamená jistou relativní svobodu!
-- S. Márai, Zpověď
Angličané ukázněně a s účastí ignorují úzkosti a bolestné pocity méněcennosti -
Londýn je vpravdě ideálním sanatoriem pro léčbu středoevropského
Minderwertigkeits-komplexu... Navštěvoval jsem Londýn, jako by to byl nějaký
vyšší ročník, respektive nějaký speciální seminář toho nejvyššího ročníku ve
škole zvané Evropa.
-- S. Márai, Zpověď
"Děkuju ti, že jsi ještě naposledy přišel," řekl mi tak mírně a tak noblesně,
že mi vhrkly slzy do očí. Otec znal to velké tajemství, tajemství zdvořilosti.
Občas si myslím, že je to nejvíc, co může člověk člověku předat.
-- S. Márai, Zpověď
Společenská třída, do které jsem se narodil, pomalu splývá s třídami, jež jsou
právě na vzestupu; úroveň její kultury za posledních dvacet let strašlivě
upadla, náročnost civilizovaného člověka je na ústupu. ... Z celé duši
opovrhuji průměrným vkusem, zábavami i nároky mnohohlavých zástupů svých
současníků; jejich morálka mě naplňuje nedůvěrou... Duchovní člověk je osamělý
solitér přinucený uchylovat se do katakomb, tak jako středověcí mniši se svým
tajemstvím písma před dobyvačnými vandaly. ... V této době musím žít a
pracovat, jak je to bude možné. ... A já chci do poslední chvíle, dokud ještě
udržím pero v ruce, svědčit o tom, že byla doba a bylo několik generací, jež
hlásaly triumf rozumu nad pudy a věřily v odbojnou sílu ducha, který dokáže
zbrzdit sebevražednou touhu stáda. Jako životní program to asi není mnoho, já
však nemohu jinak.
-- S. Márai, Zpověď
Člověk stárne pomalu: nejdřív zestárne jeho chuť do života a zájem o lidi, víš,
zvolna je všechno velice skutečné, poznáš smysl všeho, všechno se strašlivě a
nudně opakuje. I to je stáří. Když už víš, že sklenice není nic jiného než
sklenice. A chudák člověk není nic jiného než člověk a smrtelník, ať dělá, co
dělá. ... Jednoho dne se probudíš a mneš si oči: už ani nevíš, proč ses
probudil. Přesně znáš to, co ukazuje den: jaro nebo zimu, kulisy života,
počasí, denní řád života. Už nic překvapivého se nemůže přihodit: už tě
nepřekvapí ani nečekané, neobvyklé, strašlivé, protože všechny možnosti znáš,
se vším jsi počítal a nic už neočekáváš, ani špatného, ani dobrého. A toto je
stáří. ... Člověk pomalu svět pochopí a potom umře.
-- S. Márai, Svíce dohořívají