COUDAK: Mám a nemálo. Dokonce z nich běžně nestřílím a z některých jsem si nevystřelil ani jednou a asi ani nevystřelím, protože není kde. Mám je rád, protože jsou to historické artefakty, svědci doby, kterou znám z vyprávění a zkušeností svých dědečků. Oproti čtení knih a sledování dokumentů mi dávají možnost se historie fyzicky dotknout. Sbírám nejen typy, ale i jednotlivé výrobní varianty a ročníky, takže mne baví sledovat vývoj konkrétního typu. Co se zjednodušilo, doplnilo, změnilo. Také mne baví o nich debatovat s podobně postiženými sběrateli, vzájemně si je prohlížet a obdivovat. Z každé další méně běžné zbraně, která doplňuje nějakou řadu mám neskonalou radost a dobrý pocit, že je zachráněna před zničením nebo zmrzačením a přežívá u mne ve sbírce jako dokumentace technického pokroku nejen v tomhle oboru. A taky jako svědectví doby, v níž vznikla a bojovala. Nesbírám jenom trezorové krásky, baví mne i zbraně hodně používané, s přirozenou patinou desítek let. Největší radost mám ze zbraní nalezených a amnestovaných, které jsou dochované v dokonale původní podobě.
Směrnici vnímám jako nesmyslnou buzeraci sociálních inženýrů, kteým nezazlívám, že třeba tuhle moji motivaci nikdy nepochopí, ale to, že ji nerespektují. Nenávidím tenhle zakazovací model, kdy si někdo osobuje právo mi vnucovat, co se mi líbit smí a co ne s poukazem na nějaké imaginární "dobro". Solidarizuji s ostatními střelci, jejichž motivace je nesběratelská, ačkoli sám střílím sportovně jenom pistoli a na obranu bych si s ní asi taky v pohodě vystačil. Možnosti vlastnit zbraně si vážím a společnosti jsem za to patřičně vděčný. Je to pro mne určitý barometr osobní svobody a sebevědomí systému, který si může dovolit propůjčit jednotlivci právo disponovat nebezpečnými předměty, pokud dodrží rozumně nastavené podmínky.
Zkus to dědovi podat takhle, jako názor fanouška a sběratele 8-)