SHADDIE: Co jsem tak posbírat od lidí, co to učí: Prioritizovat "nemít v ruce zbraň ani nic jiného," když složky přijedou (zbraň schovat do pouzdra, mobil do kapsy, batoh sundat), hýbat se pokud možno relativně pomalu, ukazovat otevřené ruce, mluvit relativně potichu. Pokud ji seženeš (a už je po nebezpečí), navléknout na sebe reflexní vestu, protože "na ty se nestřílí".
Jinak závisí na situaci - může být potřeba komunikovat s ostatními lidmi a uklidňovat, ale pokud se to stalo třeba v nějaké rozlehlé budově s velkým množstvím lidí, nemusí být od věci se stáhnout někam, kde je klid - do jiné místnosti, třeba. Jednak ti to umožní jasněji přemýšlet (emoce druhých jsou nakažlivé), druhak se ti do hovoru s dispečerem PČR nebudou tolik plést výlevy ostatních lidí, třeťak pokud nějaký kolemjdoucí oznámil střelbu na místě a vletí vám tam zásahovka nebo nadšení pochůzkáři s dojmem, že aktivní střelec pořád ještě řádí, tak je celkem dobré nebýt v davu, který může přetěžovat vyhodnocovací kapacity zasahujících.
Věc k uvážení je, že tě nemusí zaměnit jen zasahující policie, ale třeba taky nějaká část potenciálních obětí. Pokud všichni nevidí situaci od začátku, tak situace "vešel týpek s pistolí, začal střílet do lidí, obránce ho střelil a teď kontroluje dění" se může vizuálně po tomto okamžiku smrsknout na "už se nestřílí, ale uprostřed mrtvých a zraněných stojí chlap s pistolí a rozhlíží se" - a to se dá vyhodnotit různě, tak aby pak na obránce nenastoupil někdo další (jo, já taky o podobném případu nevím, ale nechtěl bych to riskovat). Řvát v takové situaci (už po střelbě) "Policie!" nemusí být od věci. Samozřejmě to myslíš tak, aby ji někdo zavolal - bůh chraň, že by sis chtěl osobovat identitu příslušníka...
IMHO, YMMV, atd.