Střelci nabili ostřejšími, útočí urážkami a manipulací. Obměnili se mluvčí, věcná debata zkolabovala
V české veřejné debatě o střelných zbraní došlo v posledních několika letech k nenápadné, ale markantní změně. Organizace, které vystupují jménem držitelů legálních zbraní, se posunuly od relativně věcné snahy o rozumný kompromis k emocím, ultimativním požadavkům, nátlaku na politiky, dehonestaci oponentů a protizápadní rétorice. V pozadí tohoto posunu byla diskuse o způsobu komunikace, která mezi držiteli zbraní proběhla před několika lety.
„NO RETREAT, NOT SURRENDER. NEUSTOUPÍME, NEVZDÁME SE. NEVER, NIKDY.“
Emotivní výlev s kapitálkami a špatnou angličtinou nepochází ze scénáře béčkového válečného filmu, ale z facebookového statusu členky vedení spolku s poněkud tajemným názvem Liga Libe. Dobře ilustruje změnu, ke které v posledních několika letech nenápadně došlo ve veřejné debatě o zbraních. V té hraje Liga Libe klíčovou roli.
Lidskoprávní a bezpečnostní liga – začátky obou adjektiv tvoří druhé slovo názvu spolku – je dnes suverénně nejúspěšnější a nejvlivnější organizace ze všech, které se pokoušejí na politické scéně prolobbovat své zájmy. Politici mnohých stran a všech úrovní počínaje premiérem se s jejími zástupci nejen ochotně scházejí, ale nechávají se od nich i dekorovat za nevšední ochotu prosazovat její agendu. Nejvyšší ocenění získal i Andrej Babiš.
Liga Libe si o pozornost řekla velmi úspěšnou peticí za to, aby bylo v ústavním pořádku zakotveno právo na zbraň. Podepsalo ji kolem dvou set tisíc lidí. Požadavek v mírné úpravě – jako právo na obranu s použitím zbraně – už prošel Senátem a prvním čtením ve Sněmovně.
A to přesto, že řada ústavních expertů kritizuje záměr měnit ústavní pořádek kvůli tlaku jedné, byť hlasité zájmové lobby. Panují také obavy z většího rozšíření zbraní a menších zábran jejich držitelů je použít. Původně je měla i vláda.
„U určité části laické veřejnosti by přijetí návrhu ústavního zákona mohlo vést k mylnému přesvědčení, že se jím rozšiřují meze nutné obrany, což by v praxi mohlo vést i k excesivnímu jednání a k zvýšení nebezpečí a násilí ve společnosti,“ znělo původně navržené vládní stanovisko k ústavnímu dodatku.
Jenže neprošlo. Babišův kabinet loni v létě kritické pasáže z textu nečekaně vyškrtnul, pominul námitky několika vlastních ministerstev a návrh doporučil ke schválení. Právě za tuto otočku dostal Babiš od Ligy Libe „prestižní“ zlatou medaili.
Kdysi a nyní
Stanovisko vlády ale není jediná věc, kterou dokáže nenápadný spolek změnit jako mávnutím kouzelného proutku. Proměnil také veřejnou debatu o zbraních.
Zájmy českých držitelů legálních zbraní historicky hájila jiná organizace. Ani z jejího názvu – Lex – není příliš zřejmé, čím se zabývá. V běžném hovoru proto střelci občas mluví o „gunlexu“, což je název její internetové domény.
Spolek Lex vznikl už v roce 1998, jeho zástupci tradičně připomínkovali novely zbraňových zákonů, účastnili se odborných debat na ministerstvu vnitra i jinde a vystupovali v médiích. Témata spojená se zbraněmi pochopitelně vždycky vyvolávala kontroverze, Lex se je ale i dle slov svých představitelů vždycky snažil spíš tlumit než vyvolávat.
„Spolek Lex se již od začátku své existence důsledně snaží v problematice legálního vlastnictví a populistických snah o jeho omezení vyhnout osobní rovině a argumentovat vždy v rovině faktické,“ napsal Deníku N prezident spolku Tomáš Trávníček, který patří k jeho zakládajícím členům.
Jenže během posledních několika let Lex a jeho představitelé z médií skoro zmizeli. Naopak čím dál viditelnější jsou lídři o rovných dvacet let mladší Ligy Libe. S jejím nástupem se ale dramaticky proměnil i styl komunikace. Zaplavily ji emoce, útoky a argumentační fauly.
„Profil Lexu komunikuje poměrně stroze, někdy až komplikovaným formalistickým jazykem, zejména v souvislosti se zbraňovou legislativou,“ říká Karel Komínek z Institutu politického marketingu, kterého Deník N požádal o srovnání stránek obou spolků na Facebooku.
„Příspěvky jsou informativní, popisné, seriózněji pojaté – vždy je tedy cílem předat nějaké konkrétní informace, které jsou málokdy rámovány ať už pozitivně, či negativně,“ vysvětluje expert.
Typickým příkladem může být klidně třeba poslední status, který na profilu Lexu byl v době vzniku tohoto článku.
„Snažíme se veřejnost informovat výhradně pomocí faktů a kvalitních textů. Zpravidla jsou delší, detailnější a popisnější, což může krátkodobě vypadat jistě nudněji než expresivní prohlášení, nicméně v dlouhodobém horizontu s ohledem na výsledky v legislativní oblasti se naše strategie ukazuje jako správná,“ hájí komunikaci spolku jeho prezident.
Komunikace Ligy Libe vypadá zcela jinak.
„Z hlediska jazyka i obrazových materiálů stránka uměle vytváří konflikt lidí, kteří podporují vlastnictví zbraní, a skupiny, která je na druhé straně barikády. Je to typické jádro komunikace populistických hnutí. Skupina ‚těch druhých‘ je v některých příspěvcích zesměšňována, což je jeden z typických argumentačních faulů, který umožní vyhnout se konfrontaci v rovině názorů,“ popisuje ji Komínek.
Držitelé a obhájci zbraní na Facebooku Ligy Libe jsou tak vesměs zobrazení jako spořádané a šťastné rodiny, krásné ženy nebo atraktivní muži. Naopak odpůrci střelných zbraní a přívrženci politických stran či ideologických proudů, které prosazují jejich regulaci, čelí urážlivé stereotypizaci s dehonestujícími narážkami na sexualitu, vzhled a další osobní vlastnosti.
Agresivní rétorice také v reálu čelí politici, kteří požadavky spolku odmítnou podpořit. Deníku N ji po loňských volbách do Senátu popsal například bývalý předseda horní komory Milan Štěch.
„Kdo nesplňoval jejich názory, byl nepřítel, tak to vyznívalo,“ řekl Štěch, proti jehož znovuzvolení do Senátu Liga Libe velmi tvrdě agitovala. Štěch ve druhém kole skutečně křeslo senátora za obvod Pelhřimov neobhájil.
Brnkání na rasovou i xenofobní strunu
Liga Libe se ale neomezuje jen na téma vlastnictví zbraní. Sdílí i obecně protizápadní a protievropskou propagandu běžnou v dezinformačních a extremistických médiích. Například obligátní koláže idylických scenerií z Prahy, Varšavy či Budapešti vedle záběrů z demonstrací a nepokojů v západních metropolích, které často používá třeba Tomio Okamura. A stejně jako extremisté se ani Liga Libe nevyhýbá xenofobním nebo rasistickým narážkám.
„Některé příspěvky brnkají na rasovou strunu – Arabové, Romové –, což je opět téma spojené s velmi silnými emocemi,“ říká marketingový expert Komínek. „Obecně se domnívám, že profil je pro cílovou skupinu vedený velmi atraktivně a z tohoto pohledu tedy správně a efektivně. Mix novinek, emocí a odlehčeného obsahu je zabalený do koherentního světonázoru, který bude jistě velká část sledujících sdílet a pozitivně kvitovat,“ uzavírá.
Přesně to se děje. Liga Libe vytlačila dříve dominantní mluvčí držitelů zbraní z centra pozornosti, na Facebooku má téměř dvojnásobek sledujících oproti stránce Lexu a veřejně nyní ke zbraňovým tématům mluví prakticky výlučně její představitelé.
A to především její prezident – bývalý policejní instruktor Pavel Černý, který cvičil speciální jednotky v řadě zemí světa. Nejnověji má šanci usednout i v Radě ČT, kam ho Liga Libe nominovala. Volební výbor Sněmovny ho vybral mezi dvanáct finalistů. Stávající Rada ČT současně řeší jeho stížnost na veřejnoprávní televizi, která podle Černého ve zpravodajství neoprávněně použila video z jeho webu. Spor často používají dezinformační weby k útokům na ČT.
Další relativně známou tváří v prezidiu spolku je bývalý brněnský zastupitel za TOP 09 Bohumil Straka. Ten musel z politiky odejít v roce 2018. Časopis Respekt tehdy zjistil, že Straka organizoval údajně „spontánní“ protesty proti dočasnému ubytování sociálně slabých rodin v brněnské čtvrti Červený kopec. Straka je také členem zahraniční komise Českomoravské myslivecké jednoty a myslivce dokáže velmi úspěšně přesvědčit, aby podporovali stanoviska Ligy Libe. Právě to se zřejmě na myslivecky aktivní Vysočině stalo osudným i Štěchovi.
Vedení spolku doplňují další dva členové – a to je taky víceméně vše, co se o něm dá z veřejných zdrojů zjistit. Není zřejmé, zda má vůbec nějaké další členy, k dispozici nejsou ani žádné informace o jeho financování apod.
Deník N poslal prezidentovi Pavlu Černému otázky týkající se všech témat tohoto textu, ani po několika urgencích ale nepřišla žádná reakce, přestože Černý potvrdil, že otázky dostal.
Spor o styl komunikace
Jak ale došlo k tomu, že za komunitu držitelů zbraní začal mluvit někdo nový? Podle zjištění Deníku N za tím byl právě spor o styl komunikace.
Že mezi oběma spolky nepanují vřelé vztahy, je zřejmé z řady náznaků, byť to ani jeden z nich přímo nepotvrdil. Vzhledem k tomu, že oba zastupují zájmy majitelů střelných zbraní, je nápadné, že například vzájemně prakticky nesdílejí svoje příspěvky na sociálních sítích.
„Jako v každé komunitě jsou jistě i v komunitě majitelů zbraní názorové rozdíly. To Lex nespatřuje jako nevýhodu, ale naopak jako nutnou věc k diskusi, ze které pak vzejde plnohodnotná strategie k obraně práv majitelů zbraní,“ napsal k tomu Deníku N prezident Lexu Tomáš Trávníček. Ke stylu komunikace Ligy Libe se ale vyjadřovat nechtěl.
„Spolek Lex z principu veřejně nekomentuje styl a způsob komunikace jiných organizací v oblasti práva legálního vlastnictví. To je vždy věcí uvedených organizací,“ napsal prezident Lexu Trávníček.
K debatě o komunikaci ale na střelecké scéně došlo, a to na valné hromadě spolku Lex v roce 2018. Zápis z ní Deníku N poskytl Trávníček. Vyplývá z něj, že přítomní členové spolku řešili, zda se má Lex oficiálně vyjadřovat i k jiným tématům, než jsou přímo zbraně.
Valná hromada nakonec schválila usnesení, podle něhož má spolek řešit jen zbraně. Výslovně je v něm uvedeno, že se spolek nebude zabývat „ostatními společenskými tématy jako například členstvím ČR v EU či NATO, migrací a náboženským vyznáním“.
„Bod č. 7 zápisu je důkazem, že prvoplánové konfliktní jednání si nepřejí ani řadoví členové,“ sdělil k tomu Trávníček.
Jenže ze zápisu taky vyplývá, že v tomto zdaleka nepanovala jednota. Naopak, ze všech hlasování na valné hromadě bylo právě toto nejméně jednotné – usnesení nepodpořilo 57 přítomných, tedy více než třetina.
Zda mezi nimi byli i nynější představitelé spolku Liga Libe, který ve stejném roce vznikl, se podle Trávníčka nedá říct, protože hlasování bylo tajné. Nicméně – právě proti tomuto rozhodnutí se Liga Libe vymezuje hned v úvodním prohlášení na svém webu.
„Nelze se slepě soustředit pouze na oblast soukromých zbraní jako jiné subjekty a zavírat oči nad tím, co už asi všichni déle chápeme. Tedy že nemůžeme ohledně našeho boje za práva v této oblasti vytěsňovat témata jako migrace, svobodu slova a čelení tak zhoubné tzv. politické korektnosti atd.“ píše Liga Libe.
Boj pokračuje!
Který styl komunikace vyhovuje držitelům zbraní více, nelze odhadnout. Že by markantní rozdíl byl výsledkem rozdělení rolí, šéf Lexu odmítá. „Lex nemá s jakoukoli organizací žádnou dohodu ve smyslu ‚hry na hodného a zlého policajta‘, tímto způsobem nejedná,“ napsal Deníku N Trávníček.
Spolek Lex má podle údajů, které poskytl Deníku N, zhruba tři tisícovky členů, Liga Libe se ohání tím, že mluví za desítky tisíc signatářů své petice. Pokud jsou mezi střelci vůči jejímu agresivnímu vystupování nějaké námitky, pak nezaznívají veřejně.
Právě tak ve skrytu se odbývají vzájemné vztahy obou spolků. Navenek koexistují vedle sebe, například na valné hromadě Lexu v roce 2019 vystoupil i prezident Ligy Libe Černý. Dnes se organizace vzájemně nijak viditelně nepodporují, současně ale ani nejsou v žádném veřejně vedeném sporu.
O to zřetelněji je ale viditelný hlavní důsledek převahy zastánců nekompromisního přístupu – nahrazení racionální argumentace a snahy o dohodu emocemi, útoky, velkými písmeny a vykřičníky.
„BOJ POKRAČUJE. KAŽDÁ NEZÍSKANÁ BITVA V CELÉ VÁLCE NÁS V LIZE LIBE JEŠTĚ VÍCE MOBILIZUJE!“
https://denikn.cz/...oci-urazkami-a-manipulaci-obmenili-se-mluvci-vecna-debata-zkolabovala/?ref=list