Jak jsem psal o těch douk-douk z toho francouzského eshopu, že jsem si je měl blbec přihodit k objednávce... no, tak jsem si je přihodil k té druhé teďka. Krom toho jsem si udělal předčasné Vánoce v inzerci na Knifu, tak to sem teď budu asi postupně sázet, až se mi taky podaří trochu rozumné fotky a ochmatat si ty nové kusy natolik, abych o nich byl schopen něco říct.
![](/files/000/022/2201089_72af54517f22d1a35f59/original.jpg"Pravý" douk-douk mám teda přísně technicky vzato jenom jeden, ten s tou spear point čepelí á la švýcarák se jmenuje "L)
Douk-douk má plech stonewashed a černěný (že by brynýr? :-) - vypadá to tak) a čepelka se dala vybrat uhlíkovka nebo nerez - vzal jsem nerezovou. A dobře jsem udělal, ta uhlíková veverka rezne jako... eh :-) Prostě je to rezavá veverka.
Pár postřehů: Pružina na obou kusech silná a spolehlilvě držící, přitom ještě pořád umožňuje pohodlnou manipulaci bez použití nehetníku. Ale čtyřletý synek to neotevře, což považuji za výhodu. Je to lehké, tenké tak, že o tom v kapse nevím (o tom celonerezovém, co jsem dával naposledy, v kapse vím, i když je taky tenký, tohle je prostě jiné), přitom otevřené v ruce to budí dojem pořádné a schopné kudly. Z fabriky to přišlo nepěkně tupé (řízlo to plastovou láhev, volební lístek už ne), fest jsem je prohnal přes sharpmakera a kůži a řežou teď jak ďasi.
Další report po čase, zatím jsem z těchhle low-end klasik tak odvázanej, že je určitě ponosím a budu pak moct zase něco napsat.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
No a pak tady mám second-hand sedláčka od Hloha: Taky jsem se hned zamiloval, je to takový roztomilý mazlík. Než s ním teda zkusíte nakrájet březové polínko, pak se začne chovat jako nekompromisní profík. Kdo zná Hloha, ví, že čepel může být prakticky z čehokoliv, co někde sebral ze země, mně tohle připadá jako nějaká pružinovka. Od předchozího majitele to přišlo úplně tupé, vzal jsem to na kámen 1000 grit a pak na kůži a po tomhle to dnes krájelo tu suchou břízu napříč vlákny (kolmo na endgrain) jako řezbářský nůž.
Super na tom je, že se to dá ovládat jednou rukou a dá se s tím hrát jako s jakýmkoliv jiným zavírákem, není to sice automat, ale mě osobně baví taky hodně. A na rozdíl od slipjointu to nemá žádnou pružinu, která to nemehlu jako já při tom hraní zavře na prsty.
Hlohova práce na první pohled vypadá jako punk, ale ten nůž je perfektně spasovaný, vyladěný, vycentrovaný a s přesným chodem - čepel chodí téměř bez odporu a při zatlačení do plného otevření se ten prasečí ocásek zakousne za stop pin a zvýší na něm tření, takže se to úplně samo nezavře. A podle toho, jak se to brousí, to bude taky dobře zakalené. Čistá radost.
.jpg)
.jpg)