Tak jsem se - byť na pár týdnů - definitivně rozloučil s johankou, která v onom čase postoupí kompletní renovaci.
Plasty a čelo už jsem odmontoval před nějakou dobou a dohodl se s toyboxkou, že mi namísto renovace původních barev, jenž jsem původně zamýšlel, vytvoří na johanku nějaký zbrusu nový výtvarný kabátek.
Vytáhl jsem ji na sluníčko a sundal výhřevnou plochu,
přizval si známého elektrikáře,
který mi ji pomohl opravit a pietně rozehřát.
dali jsme si poslední kávy,
a mohl jsem se pustit do díla.
Pracoval jsem až do setmění - jakoukoliv část jsem odendal, byť šroubek, jsem nafotil až nesmyslným množstvím fotografií, jen aby se mi nestalo, že bych u jedné jediné součástky netušil, kam patří.
Vše, snad krom oněch šroubů, nakládám do kyseliny citronové, která z nich má vyžrat většinu neduhů a usnadnit mi tak práci s drhnutím, leštěním a podobně.
První den je za námi a johanka jemně posvlečená odpočívá v obýváku,
nutno podotknout, že mne snad žádná činnost za poslední rok natolik nebavila. A tolik jsem si ji neužíval. Možná jsem pošuk, ale rozhýbávání každého závitu bylo jako hladit znovu jakoukoliv ženskou, co mi vám za život utekla. Každejch pár minut se chodím koukat na ty naložené trubky a jsem nadšen, jak z nich prosvítá lesk, johančina dávná sláva.
jsem hrozně rád, že jsem se do toho konečně pustil, a jak jsem tu kdysi doporučoval pořídit starý, polorozpadlý profi kávovar za pakatel a dát si s ním nějakou práci - musim říct, udělejte to.