Dokumenty ze zákulisí světové nadnárodní politiky 20. století.
Maurice Joly
Dialog mezi Machiavellim a Montesquiem v pekle.
(podle I. vydání z roku 1864)
...
Absolutní panství už nebude žádné neštěstí, nýbrž se stane potřebou. Jak jsem už řekl, tato pravidla politiky nejsou zcela nová, musí to být jen prostředky. Mnoho těchto cílů se nechá dosáhnout jednoduchými nařízeními na poli policie a administrace. Ve Vašich tak krásně, tak dobře uspořádaných společnostech jste na místo absolutní monarchie postavil monstrum, které se jmenuje "stát", nového Briareuse, obra se stem paží, jehož ruce všude dosáhnou, ohromnou ukrutnou organizaci, v jejímž stínu bude despotismus rozen znova a neustále. Když se nyní tento stát přitáhne na pomoc, nebude nic snadnějšího než dokončit tajné dílo, o kterém jsem Vám právě vyprávěl a ty nejprůbojnější prostředky k jeho uskutečnění budou přesně tytéž, jako u průmyslem ovládaného režimu, který tak obdivujete a o kterém bude známo, jak Vám ho odejmout.
Jenom cestou nařízení zřídím například obrovské finanční monopoly, kde nahromadím národní majetek a od kterých by musel natolik bezprostředně záviset osud všeho privátního majetku, takže by prvý den po politické katastrofě rovněž musel zmizet jako státní půjčka. Jste národohospodář, Montesquieu, odhadněte sám dalekosáhlost této myšlenky.
Jako šéf vlády budu všechny moje výnosy a všechna má nařízení řídit vytrvale na týž cíl: zničit kolektivní a individuelní síly, převahu státu zvyšovat až do nekonečna, udělat z něj suverénního ochránce, mecenáše a odměňovatele.
A potom ještě jiná myšlenka, která je převzata z průmyslového společenského pořádku: V dnešní době zmizela z obrazu aristokracie jako politická síla. Ale velkostatkář je ještě jednou ze součástí odporu, která by mohla být vládě nebezpečná, neboť je nezávislá. Může se tedy stát státní nutností ho nechat zchudnout nebo ho také úplně rozvrátit. K dosažení stačí zvýšit daně, které zatěžují pozemky, udržovat zemědělství v relativní bezvýznamnosti a naproti tomu nadržovat obchodu a průmyslu, ale obzvláště spekulaci; neboť příliš velký rozkvět průmyslu se může opět stát nebezpečným, jelikož vytvoří značné množství nezávislého majetku.
Proti velkoprůmyslníkům a majitelům továren lze účelně postupovat tím, že budou svedeni k takovým nákladům, které nestojí v žádném poměru k jejich příjmům, že budou zvýšeny pracovní odměny a že budou dělány hluboké, vhodně provedené zásahy do pramenů produkce. Nepotřebuji tyto myšlenky rozvádět. Víte velmi dobře, za kterých okolností a pod kterými záminkami se to všechno nechá udělat. Zájem národa, ano dokonce určitý zákrok pro jeho svobodu, pro velké principy hospodárnosti, když to bude vůbec třeba, s lehkostí zastíní pravý účel. Jistě není potřebné k tomu připojit, že stálé udržování armády, která nahání hrůzu, která je trvale vnějšími válkami udržována ve cviku, tvoří neoddělitelnou součást tohoto systému. Musí se k tomu připojit, že ve státě existují jen proletáři, několik milionářů a armáda.
Montesquieu: Jen pokračujte.
Machiavelli: To by bylo, co lze říci k vnitřní politice státu. Navenek se musí od jednoho konce Evropy až k druhému vzbudit revoluční kvas, který se ve vlastní zemi potlačí. Agitace pro svobodu v cizině odvrátí pozornost od útisku uvnitř. Navíc jsou tak jiné mocnosti drženy v šachu, u kterých lze podle libosti zjednat pořádek nebo podnítit nepořádek. Hlavní věcí je kabinetními intrikami tak zamotat vlákna evropské politiky, že je možné mocnosti, se kterými se jedná, rozehrát jednu proti druhé. Nemyslete si, že taková dvojitá hra, když je dobře provedena, může suverénovi uškodit. Alexandr VI. nevycházel při svých diplomatických jednáních nikdy z něčeho jiného než z podvodu a přesto měl vždy úspěch. Tak dobře ovládal umění pokrytectví [14]. Ale to, co dnes nazýváte oficielní diplomatickou řečí, musí k tomu stát v naprostém protikladu. Zde není nikdy duch loajality a vycházení vstříc dostatečně stavěn na odiv. Národy, které klamu uvěří, budou panovníka, který se umí takto chovat, také ještě za jeho slušnost chválit.
Na každý vnitřní neklid musí umět odpovědět válkou proti cizině, na každou hrozící revoluci všeobecnou mobilizací. Ale jelikož v politice nepotřebují nikdy souhlasit slova s činy, musí být panovník v různých situacích dostatečně šikovný, aby ukryl své skutečné úmysly za vytýčením protikladných cílů. Když provádí to, co jeho ruka v tajnosti připravila, musí to vždy vypadat tak, jako kdyby ustupoval tlaku veřejného mínění.
Abych shrnul znázornění celého systému do jedné věty: Revoluce bude státem sama zadržena, na jedné straně strachem z anarchie, na druhé bázní před státním bankrotem, ke kterému dojde v důsledku revoluce a vcelku všeobecným stavem války.
Z krátkých odkazů, které jsem Vám právě dal, jste už mohl převzít, jak významnou roli je povoláno umění živého slova hrát v moderní politice. Já jsem, jak ještě uvidíte, velmi vzdálen podceňovat tisk, ale věděl bych také v případě potřeby, jak si posloužit řečnickou tribunou. Hlavní věcí je, použít proti svým protivníkům všechny bojové prostředky, které by mohli použít proti nám. Nespokojil bych se jen tím opírat se o mohutnou Moc demokracie, nýbrž bych také převzal z právní vědy s jejími vychytralostmi ty nejneupřímnější pomůcky. Když je třeba provést rozhodnutí, která by mohla vypadat nespravedlivá a lehkomyslná, tak je důležité rozeznat jak je vyhlásit krásnými slovy a opřít o vznešené základy morálky a práva.
Moc, o které sním, není v žádném případě spojena s barbarskými způsoby. Musí k sobě přitahovat všechny síly a všechny talenty kultury, ve které žijeme. Musí se obklopit žurnalisty, advokáty, znalci práv, muži praxe a administrativními úředníky, takovými lidmi, kteří od základu znají všechna tajemství, všechny motivy sociálního života, kteří mluví všemi jazyky, které znají lidé z každého prostředí. Je nutné je vzít odevšad, kde je najdete; neboť tito lidé plní úžasné služby, když jejich duchaplné metody použijete v politice. Mimo toho k tomu patří celý štáb národohospodářů, bankéřů, průmyslníků, kapitalistů, vynálezců, matematiků; neboť nakonec se všechno jen rozplyne ve výpočtech.
Pokud se jedná o nejdůležitější státní hodnosti, hlavní součásti Moci, je nutné to tak zařídit, že budou při každé změně vlády svěřeny jen takovým mužům, jejichž předchozí život a jejich charakter vkládá mezi ně a jiné lidi propast, od kterých by každého při změně vlády očekávala pouze smrt nebo vyhnanství a kteří vidí před sebou nutnost hájit stávající poměry až do posledního dechu.
Představte si nyní, že bych měl tyto různé duchovní a materielní prameny k použití, které jsem Vám právě popsal a dejte mi nyní nějaký národ. Tomu rozumíte! Pokládáte ve Vaší knize o Duchu zákonů[15] za hlavní princip, že se nesmí změnit charakter národa, má-li se mu udržet jeho původní síla. Nuže, nepotřebujete mi dát víc než dvacet let čas a já úplně proměním ten nejnezkrotnější charakter evropského národa tak, že se podrobí tyranii stejně jako ten nejmenší asijský národ.
Montesquieu: Dal jste tu k lepšímu další kapitolu Vašeho pojednání o vládci, abyste se sám sobě vysmál. Jak to nyní může vypadat s Vaším učením, nebudu o něm diskutovat; udělám k tomu jen poznámku: Zřejmě jste v žádném směru nedodržel slib, který jste dal. Použití všech těchto prostředků předpokládá mít k dispozici absolutní Moc a já jsem od Váš požadoval přesné údaje o tom, jak chcete v politických společnostech, které spočívají na liberálních institucích odůvodnit absolutní Moc.
Machiavelli: Vaše poznámka je zcela správná a já nepomýšlím na to se jí vyhnout. Tento začátek byl jen předmluvou.
Montesquieu: Postavím Vás proti státu, který je založen na reprezentativním vládním systému, monarchii nebo republice. Mluvím o národu, který je dlouho obeznámen se svobodou a ptám se Vás jak byste odtud mohl dospět zpátky k absolutismu.
Machiavelli: Nic lehčího jako toto.
Montesquieu: To chceme vidět.
...
http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/joly.htm