Vilém Barák: Demokracie ničí naši svobodu
Svoboda přestala být hodnotou, inspirací. Je vysmívána, přirovnávána k anarchii, znevažována, vyměňována za plný žlab.
Vilém Barák
Demokracie ničí naši svobodu
Svoboda a demokracie jsou velice často ztotožňovány, ba dokonce zaměňovány, ale přitom se jedná o dva protikladné jevy. Demokracii můžeme přirovnat k džungli, kde o tom, co je pravda, spravedlnost a kdo si koho podmaní, rozhoduje (zdánlivá) politická většina. Nebo k chaosu, kde nic není nemožné, a to právě proto, že je přípustné rozhodovat absolutně o všem.
Přitom nevnímáme nebezpečí. Co bychom nesnesli od vládce s jedním jménem a tváří, schvalujeme pod dojmem iluze, že jsme součástí vlády, částečkou diktátora.
Když hodíte žábu do hrnce s vodou a pomalounku ohříváte, zemře, aniž dá najevo nelibost. Stejně tak demokracie vyprazdňuje naši svobodu na pouhé vhazování lístku do volební urny. A my, jako ta žába, necítíme, že to opravdu podstatné, náš život a majetek, prostřednictvím legislativy ovládá někdo jiný než my sami.
Politické změny v demokratickém systému bývají přirovnávány k pohybu kyvadla. Když se "kýve", konají se volby, politické strany se střídají u moci, parlament schvaluje zákony, zdánlivě je všechno v pořádku.
Moc, opak svobody se však nevrací zpět do rukou občanů, každá nová vláda mohutní a je více aktivistická, kolektivistická než ta předchozí. Spíše než ke kyvadlu se hodí příměr o vlaku, který jede stále rychleji směrem k totalitě.
Svévole, před kterými by nás zákony měly chránit, se v demokracii děje právě skrze zákony, právo se stalo nástrojem bezpráví. Dnes se hlasuje o ceně jízdného, umístění supermarketů...
Co přijde dál? Poslanci mohou v budoucnosti jedenkrát mávnou rukou, dojde ke znárodnění podniků i živnostníků, vztyčí se ploty z ostnatého drátu, vzniknou tábory nucených prací. Vše bude zákonné, legální. Jak varující.
Nad ničím neomezovanou demokracií stále visí Damoklův meč jejího zániku z vůle lidu. Parlamentní cestou nacisté ovládli Německo a komunisté Československo.
Zákaz nošení šátků ve francouzských školách je důsledkem oprávněného strachu z demokracie. Strachu z toho, že rozrůstající se muslimská komunita používáním těchto znaků odolá asimilaci, sama se stane většinou, která společnosti vnutí islámský způsob života. Není ale příhodnější hledat takové uspořádání mezilidských vztahů, kde ani sebesilnější muslimská většina nebude moci zavést šaríju?
Jedinou obranou před diktaturou demokracie je svoboda, stav, kdy každý člověk může činit cokoliv, kromě nevyprovokovaného útoku proti jinému člověku nebo jeho majetku (agrese), kdy právo smí omezovat svobodu jednotlivce pouze v zájmu zachování svobody jiných.
Společenské vztahy nebudou nikdy tak komplikované a globální hrozby terorismu či chudoby tak palčivé, aby se naplnila slova Benita Mussoliniho, že čím složitějších forem civilizace nabývá, tím omezenější musí být svoboda individua. Je tomu právě naopak.
Svoboda přestala být hodnotou, inspirací, světlem, za kterým jdeme. Je vysmívána, přirovnávána k anarchii, znevažována, relativizována, vyměňována za plný žlab, a to občany, politiky i soudci Ústavního soudu.
Čím jsou poslanci inspirováni při svém rozhodování? Co je účelem zákonů, činnosti ministerstev a úřadů? K čemu jinému by mělo sloužit vládnutí, pokud samo o sobě není cílem, než k rozšiřování svobody?
Jaký paradox, když Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech v článku 11 říká, že máme právo na neustálé zlepšování životních podmínek, ale ústava, ani mezinárodní smlouvy, nepřiznávají lidem právo na stále větší svobodu.
Současná vláda, bez ohledu na to, jak se zaklíná demokracií, se nachází v konfliktu se základním právem člověka sledovat své štěstí. Lze souhlasit s výrokem Winstona Churchilla, že liberální demokracie je ten nejhorší, ale jediný možný způsob vlády.
Právě proto, že je nejhorší, musí se stále zmenšovat oblasti vlády lidu nad lidmi (tedy demokracie) a rozšiřovat vláda jednotlivce nad sebou samým. Buď spoutáme demokracii a zamezíme jí ohrožovat svobodu, nebo se od ní jednou dočkáme vlády komunistů, kamenování cizoložnic. Nebo jiných hrůz, které si ani nedovedeme představit.
Autor je krizovým manažerem
http://ihned.cz//1-10073040-14075320-000000_d-99