Pak přišlo jedenácté září. Právě včas, aby to vhodně rozzlobilo
americkou veřejnost a naladilo ji k podpoře války proti - vlastně nikdo
pořádně neví proti komu, ale jistě tady bylo dosti důkazů
naznačujících, že za tím vším byli Arabové. Důkazy, vedoucí k jiným
závěrům, byly americkou vládou včas klasifikovány jako důvěrné. A válka
se rozhořela, přiživena dopisem, který vypadal, že ho psal nějaký pologramotný Arab (ale který obsahoval antrax z amerických laboratoří).

Nicméně, na veřejnosti se brzy objevily první pochyby o smyslu a
důvodech války. Důvody byly těžko propojitelné s Afghánistánem, zvláště
když když vládou oficiálně pojmenováni únosci pocházeli z jiných zemí.
Naštěstí se právě včas objevil video záznam s doznávajícím se Osamou, takže pochyby byly načas potlačeny. Co na tom, že páska se později ukázala jako podvod a ještě k tomu špatně přeložena.

V tomto bodě by už moudrý člověk začal věnovat větší pozornost protiválečným protestům
zaplavujícím ulice světových měst a nutně by musel dojít k poznání, že
světová podpora se vytrácí, jelikož se vytrácí důvěra v oficiální
důvody. Ale Bushovi museli dávat špatné informace. On sám potvrdil, že noviny nečte,
a že se rozhoduje výhradně podle toho, co mu řeknou jeho poradci. A
tito poradci, někteří z nich už sloužili pod Bushem I., pravděpodobně
viděli svět způsobem, jakým si jej přáli vidět oni, a ne takovým, jakým
skutečně byl.

Historie jednou zaznamená, že největší chyba, jaké se Bushova
válečná mašina dopustila, bylo podcenění vlivu internetu. Nerozuměli
mu, neznali jeho kulturu, jeho sociologii, a především to, jak přístup
k němu změnil americkou veřejnost od pasivního příjímání státem
schválených informací k aktivní účasti na informačním procesu. Není
pochyb, že se objevila snaha mávnout nad zdrojem internetových
informací rukou, označit je za hobby několika počítačových geeků. Jistě
není třeba se kvůli tomu zneklidňovat. Blogy nepatří mezi mainstreamová
média, alespoň tak to mainstreamová média tvrdí. Bush a jeho
neokonzervativci ve skutečnosti nevěděli, co si o tom mají myslet, a
tak nedostatek vědomostí nahradili zbožným přáním. Tím přáním bylo, že
internet nehraje velkou roli. To byla kritická chyba. Navzdory tomu, že
výzkumy veřejného mínění potvrzovaly, že většina lidí stále věří spíše
zprávám z televizního přijímače než ze svých počítačů, se ten rozdíl
začínal vyrovnávat. A tyto výzkumy navíc nezahrnovaly skutečnost, že
lidé sledující televizní zprávy nebývají tak mentálně zapojení,
neprožívají tak hluboce přijatou informaci jako uživatelé internetu...
kteří si to pak nenechávají pro sebe a hovoří o tom se svými známými,
kteří internet nesledují.

Takže se stalo, že po pádu Afghánistánu to byly právě blogy, které
přinesly informace o loutkovém afghánském prezidentu Hamidu Karzaiovi a
o zvláštním velvyslanci Zalmaji Khalilzadu. Z blogů jsme se dověděli,
že tito dva mužové pracovali pro speciální skupinu naftařských firem,
která už v roce 1998 doporučovala kongresu změnu režimu v Afghánistánu
za účelem výstavby nového ropovodu. Americká mainstreamová média se o
této vazbě nikdy nezmínila. Udělali to blogeři, a ta informace se
začala šířit. Mnoho Američanů si postupně uvědomovalo, že se ve světě
dějí věci, o kterých jejich televizní přijímače mlčí, a začalo věnovat
méně pozornosti oficiálním médiím a více pozornosti zprávám z internetu.

Vláda a mainstreamová média zatroubila do útoku proti blogům
způsobem, který se dal očekávat. Varovali veřejnost a rodiče, že
internet je rájem pro pedofily a různé úchylky a jen neodpovědní rodiče
a naivní veřejnost by mohla brát informace z něj vážně. Byla najata
operativní skupina PR odborníků, která vypustila na internetu obvyklé
desinformace s úmyslem očernit původní zdroj. Ale stala se zvláštní
věc. Na rozdíl od televize, kde je divák s rozdílným názorem úspěšně
izolován od ostatních diváků, umožnil internet, aby čtenáři, kteří
poznali lež, okamžitě prezentovali celému světu protiargumenty a
nevyvratitelné důkazy. Na rozdíl od ochočeného a udržovaného
televizního trávníku, internet se stal džunglí, kde dokázala přežít
pouze silná fakta. Vláda nedokázala ovládnout internet o nic méně, než
se dařilo starému sovětskému režimu ovládat samizdat - síť kopírek
umožňující sovětským občanům dozvědět se, co jim jejich vláda nechtěla
sdělit.

Z ničeho nic přestalo platit staré historické pravidlo, že "občané
si myslí jen to, co říká jejich vláda". Hlavní televizní média ztratila
monopol na tok informací. Veřejnost se sama mohla rozhodnout, čemu chce
věřit. Bitevní linie ve válce o mínění Američanů se přenesla na
internet a americká vláda začala svou válku prohrávat.

Internet dal lidem kolektivní paměť, kterou vláda nedokázala
kontrolovat. Když televizní stanice Fox odvysílala zprávu o odhalení největšího špionážního centra v Americe, řízeného z Izraele ,
diplomatický tlak Izraele přinutil Fox, aby tuto zprávu ze svých
webových stránek stáhla. Ale stažení nemělo očekávaný účinek, protože v
té době už ji okopírovalo nejméně tucet jiných blogů. A bylo to ještě
horší. To, že stanice Fox zprávu stáhla, jenom zdůraznilo, jak hluboce
Izrael kontroluje hlavní americká média, a přinutilo mnoho lidí
zamyslet se nad tím, co všechno jim jejich oficiální média neřekla.

Mnoho jiných zpráv, hlavními médii přehlíženo nebo odbyto jako
nedůležité, se dostalo do světa díky internetu. Takovou typickou
zprávou bylo např. oznámení, že první zatčení v souvislosti s 11.9.
nebyli arabští teroristé, ale pět izraelských špionů Mossadu
maskovaných jako zaměstnanci stěhovací firmy, jejichž majitel uprchl do
Izraele, jakmile se o něj začalo zajímat CIA. Američané si začali
uvědomovat, že Izrael má i v současnosti v Americe rozprostřenou masivní špionážní síť,
- a co je zvlášť znepokojující -, že americká vláda s tím nemůže nic
dělat. Stanice Fox přiznala, že důkazy vedoucí k agentům Mossadu v
souvislosti s 11. zářím, byly americkou vládou klasifikovány jako
přísně důvěrné. I tato zpráva byla brzy vykázána z hlavních médií a
žije svůj život na internetu.

V posledních několika týdnech se objevuje nový zvláštní fenomén.
Mainstreamová média si začínají uvědomovat, že není možné vyhýbat se
nepříjemným zprávám, aniž by následně unikla tomu, že se sama stanou
zprávou na něčím blogu. Výsledkem je, že blogy nyní ovládají zprávy v
hlavních médiích. Mainstream byl postaven před volbu: buď bude
pokračovat v agendě vytyčené svými majiteli a vůdci, nebo se pokusí
zachránit, co ještě zachránit na své pošramocené pověsti lze, a začne
publikovat zprávy, o kterých se veřejnost stejně prostřednictvím
internetu doví.

I když ještě stále existují společnosti, kterým to ještě nedošlo,
např. Sinclair Group, která své ABC zakázala odvysílání seznamu
mrtvých, jiná média včetně večerních 60 minut II, vysílají nyní i
zprávy nepopulární. Např. ty o zneužívání vězňů. To zcela jistě
podminovává válečné snahy administrativy.

Bush a neokonzervativci jsou jasně zatlačeni do rohu. Doby, kdy
mohli počítat s tím, že jim média budou hrát do noty, jsou pryč.

Bush možná začíná uvažovat o tom, že přišel čas stisknout tlačítko "poslední záchrany".

Co tím míním? Je to poslední pokus zastavit vlastní klesající
preference ve výzkumech veřejného mínění a povzbudit válečného ducha
země sehráním dalšího falešného "teroristického útoku". Narazit do
budovy letadlem už není možné. Opakování této scény by nutně zdůraznilo
zbytečnost těch milionových částek věnovaných na zvýšení letecké
bezpečnosti. Takže tohle škrtněme. Možná by se hodil náklaďák s
výbušninami a odpálit ho v San Franciscu na Golden Gate Bridge. Tamní
obyvatelé mají těch mostů stejně dost a kolem je dostatek skvělých míst
pro televizní štáby. Och, ale to možná není dostatečně šokující. Ne
všechna města mají mosty a Tacoma přežila kolaps své "Galloping Gerty"
bez větších následků. Tááááák, co třeba jaderná bomba v kufříku na
nákladní lodi někde v přístavu? To taky příliš nevystraší, většina lidí
žije na pevnině. Nestarají se o nákladní lodi připlouvající bůhví
odkud. Takže nám zůstává naše osvědčená a nejoblíbenější zbraň -
BIOLOGICKÝ TEROR.

Jsi-li rozhodnut vyděsit lidi k smrti, abys je mohl následně
zotročit, mikrobi jsou k tomu účelu ideální zbraní. Ale je třeba
opatrnost. Nemůžeš použít mikroby, které se eventuálně začnou
nekontrolovaně množit, a začnou zabíjet více vlastního hrubého domácího
produktu než kolik je pro tento despoticky plán nezbytně nutné. Takové
věci pak nevypadají dobře na osobním resumé (CV).

A to je okamžik, kdy na scénu přichází antrax. Antrax není příliš
infekční. Jednoduše řečeno, spory antraxu vyvolají onemocnění u
zasaženého jedince, ale tento jedinec nenakazí snadno jiné osoby. Může
sice, ale infekčnost není příliš vysoká. Antrax není ve skutečnosti
zbraní teroristů, je zbraní vojáků v poli. Má schopnost ochromit
armádu, aniž by se vymknul kontrole. Pochopitelně že skuteční teroristé
by použili patogen s mnohem vyšší infekčností tak, aby lidé v cíleném
státě sami dokončili dílo zkázy tím, že nemoc co nejvíce rozšíří.
Falešní teroristé použijí patogen, který se nezasáhne více, než určitý
počet obětí.

Média pochopitelně předvádějí už léta veřejnosti antrax jako
"nejpravděpodobnější zbraň teroristů". Očkování proti antraxu bylo
povinně zavedeno pro armádu (což velmi obohatilo firmy vyrábějící
očkovací látku), ale otázka, kterou bychom si měli položit zní: Jak
Amerika ví, že z té skupiny nejméně dvanácti vhodných patogenů
použitelných skutečnými teroristy je to právě antrax, proti kterému
bude armáda očkována? Zopakujme to ještě jednou: Skuteční teroristé
mají na výběr nejméně z tuctu vhodných patogenů, mnoho z nich mnohem
účinnějších a snadněji vyrobitelných. Co vede americkou vládu k
rozhodnutí, že armáda potřebuje vakcínu právě proti antraxu a ne proti
něčemu jinému?

Stojí to za zamyšlení, ne?

A ve světle nedávných falešných teroristických útoků v Makedonii
spolu s přiznáním, že nejméně dva podezřelí z bombového útoku v Madridu
byli ve skutečnosti policejní informátoři, je jasné, že žijeme v době,
kdy se vlády stále častěji hodlají uchylovat k teroru jako k prostředku
ke kontrole vlastních občanů.

Podívejme se na to očima neokonzervativců. Jejich válečné tažení se
zamrzlo, svět ví, že důvody k němu byly lživé a postavené na klamech a
podvodech, a Američané sami se začínají ošívat, když vidí, kolik to
stojí peněz, a že krev jejich dětí je využívaná k podmanění Středního
východu v plánech neokonzervativních vládců. Neokonzervativci NUTNĚ
POTŘEBUJÍ událost, která vyděsí občany tak, že z rukou svých diktátorů
přijmou cokoliv.  Aby hrůza byla dostatečně účinná - zvláště v
národě skeptických daňových poplatníků - ohrožení musí být naléhavé a
lidé ho musí pociťovat jako ohrožení svých vlastních životů. Mikrob je
v tomhle ohledu ideálním nástrojem strachu, protože není vidět. Nikdo
si nemůže být stoprocentně jistý, že není ve vzduchu kolem něj. Nikdo
nemůže tušit, zda právě v tom okamžiku se mu nedostává do plic nebo
přes pokožku.

Z toho vyplývá závěr. Stiskne-li Bush příslušné tlačítko poslední
záchrany, čekejme teroristický útok biologickými zbraněmi,
pravděpodobně to bude antrax (jehož zásoby mají právě Spojené státy
největší na světě). Útok bude veden proti mnoha městům od jednoho
pobřeží k druhému současně. Bush a neokonzervativci okamžitě vyhlásí
zvláštní stav, zruší všechny občanské svobody, zatímco budou celostátně
probíhat domovní prohlídky od dveří k dveřím. Budou hledáni
"teroristé", o nichž "se ví, že vlastní ještě další ampulky tohoto
jedu". A protože "teroristé" využívají ke koordinaci svého útoku
internetu, čekejme, že vláda podstatnou část internetu prostě vypne.
Jediné, co z něj zůstane, budou stránky komerčních inzerátů pro některé
firmy.