Problem je v tom, ze Hykes je "star". Nebo se tak aspon sam definuje. On je prece ten, ktery to vsechno objevil, ktery se zaslouzil o to, ze my zapadaci vubec tusime, co to jsou alikvoty. V podstate zije ze sve historie a i kdyby uz nic kloudneho neudelal, vubec mu to nevadi, protoze uz je Pan Nekdo.
Vetsina lidi dost zretelne vnima rozpor mezi vnejsim a vnitrnim, mezi personou, maskou a mezi skutecnou, vnitrni a autentickou osobnosti. U zpevu tohoto typu je to vice, nez zretelne - nemuzes zpivat neco jineho, nez to, co jsi uvnitr. Zpev je rec duse a na rozdil od reci se neda zpivat "jako", na efekt, aniz by to aspon nekdo nepoznal.
Hykes je dle meho nazoru krasny pripad toho, ze navenek je vsechno krasne, nalestene a zdanlive bezchybne, harmonicke, ale lidem, kteri se o alikvoty aspon trochu hluboce zajimaji, nejde prece jen o povrch veci. Nicmene, abych Hykesovi uplne nekrivdil, on to nema uplne cernobile a jakesi naznaky autenticity tam samozrejme jsou.
Jsem taky dalek toho oznacovat alikvotni zpev jako nejakou duchovni disciplinu nebo nedejboze prostredek k duchovnimu vzestupu, i z toho duvodu, ze jsem pusobil ve skupine, ktera toto sveho casu zelbohu vyznavala, a posleze na to doplatila, az zpetne po letech od samovolneho rozpadu skupiny jsem si uvedomil tu jeji duchovni pychu. Sam v sobe jsem si ujasnil, ze pokud to nejde zevnitr a neni to autenticke, pokud si clovek musi na neco hrat nebo se jakkoli vyvysovat, delat neco jineho, nez co je, pak to k nicemu nevede.