Před pár dny jsem dočetl knížku Synové gulagu (Les fils du Goulag) od Armanda Maloumiana, která původně vyšlo samizdatem a následně ji počátkem 90. let vydalo nakladatelství Konsultace, a musím rozhodně doporučit. Knížka se dá myslím bez nějákých větších obtíží sehnat po antikvariátech za přijatelný peníz - pokud by se někomu nechtělo ani tohle a chtěl si oči vypalovat monitorem, tak tady je k mání online
http://www.cs-magazin.com/2008-12/view.php?article=articles/cs081237.htm
Pokud pominu obligátní formát "co jsem zažil" v kontextu gulagu z pohledu uvězněného dvacetiletého arménského francouze, tak zvlášť zajímavé jsou především vzpomínky a informace, které se točí kolem soužití politických a kriminálních vězňů, světa vorů a suk a především pak svědectví o stávkách a rebeliích které (především) po Stalinově smrti začali zmítat tábory jako byly ty ve Vorkutě, Norilsku, Kengiru a dalších.
Armand Maloumian se narodil 4. května 1928 v Marseille, kam jeho rodiče přišli po arménském masakru v Turecku. Jako šestnáctiletý se dobrovolně účastnil bojů za osvobození Francie v Druhé obrněné divizi. V roce 1947 se Sovětský svaz těší ve Francii, jako i jinde dobré pověsti a velkým sympatiím jako vítězná mocnost, která po boku Spojenců porazila fašistické Německo a zaplatila za to 20 milióny mrtvých. Protože má nedostatek pracovních sil a kádrů, snaží se tato "vlast socialismu" lákavými způsoby přivésti do země mozky, ruce a specialisty ze všech odvětví, Rusy, Gruzínce, Ukrajince a Armény, kteří emigrovali na Západ. Ve shodě s kulturní dohodou "de Gaulle - Stalin" z roku 1946, nabízí výhodné pracovní smlouvy profesorům, výzkumným pracovníkům na sovětských univerzitách. Nabídka je také učiněna Jean-Baptistovi Maloumianovi, profesorovi traumatologie z Paříže. Se svojí ženou a dvěma syny opouští na dva roky Francii a odjíždí do Arménie. "Zkušený devatenáctiletý bojovník", Armand Maloumian, nejmladší syn, objevuje nový svět: svět hrůzy, teroru a bídy. Nedozírné galeje, kam je mladý dobrovolník francouzské armády neodvratně vtažen. Odsouzen na smrt jako zrádce vlasti, která není jeho vlastí, stráví Armand Maloumian 2685 dní ve spárech všemocného a všude přítomného MGB, pozdějšího KGB. 88 měsíců, z toho tři měsíce v očekávání smrti, hodinu za hodinou, den za dnem. Devět dalších měsíců utajeného vězení jako "politický" a 55 měsíců galejí a táborů v ledové poušti polárního kruhu na nejzazším konci Sibiře.