Saopaulský, jazzem silně ovlivněný, rapper E.M.I.C.I.D.A. a jeho nové album:

YouTube - Emicida - Ao Vivo - "Outras palavras"
http://www.youtube.com/watch?v=TRkrGFFmswc




E.M.I.C.I.D.A. – album Emicídio (2010) ke stažení:
Mixtape Emicida - Emicidio (2010).rar - 4shared.com - online file sharing and storage - download
http://www.4shared.com/file/U5i00eAh/Mixtape_Emicida_-_Emicidio__20.html

YouTube - The Jolly Boys - Rehab
http://www.youtube.com/watch?v=VZoImzA5iO4


Tohle mě baví - současná hudba předělaná do jamajského menta, klasiky žánru Jolly Boys - od Amy Winehouse, přes Iggy Popa, Doors až po Lou Reeda.

Mento je předchůdcem ska, rocksteady a reggae - na jamajce se od folku oslavující vyděděnce dostalo do pozice, kdy už dekády víceméně přežívá především jako hotelová hudba.



Album - Great Expectations (2010) ke stažení tady - http://www.4shared.com/file/U1W8GswH/The_Jolly_Boys.html

Tak jsem dočetl jeden z mých vánočních dárků - komiks Gaza: Poznámky pod čarou dějin od mého oblíbeného Joe Sacca a co k tomu říct... Sacco je génius, závidím mu kresbu, konsistenci a především odhodlání a vůli se do svých dokumentárních komiksů pouštět. Ta knížka je poměrně těžké čtení - střídavě mě ta knížka naplňovala hněvem a zármutkem, místy to hraničilo až s depresí. Kniha skrz místy zdánlivě repetetivní příběhy řeší konflikt ve dvou rovinách - v historické a v současné. Snaží se o historickou rekonstrukci událostí, které nové a nové fáze tohoto konfliktu vystrnadily do pozadí a zároveň děsivě portétuje dopad izraelské politiky buldozerů na současnou každodenní realitu v Gaze. Pro mě chvílemi těžko stravitelný skvost. Doporučuju!



Mohli by otisknout článek z minulého měsíce - nebo i loňského roku - a kdo by to poznal? Oni totiž z druhé intifády vytěžili každé slovo, vyfotografovali všechny kvílející matky, ocitovali každého ulhaného mluvčího, detailně popsali každé pokoření a co? Dva mrtví! Pět mrtvých! 20 mrtvých Před týdnem! Před měsícem! Před rokem!

...V knize Gaza - poznámky pod čarou dějin se Joe Sacco snaží rozkrýt pozadí zapomenutého masakru z padesátých let. Za Suezské krize, v listopadu 1956, izraelská armáda zastřelila stovky neozbrojených civilistů v Pásmu Gazy, konkrétně ve městech Chán Júnis a Rafah. Tento incident před zapomněním zachránilo pouze pár vět ve zprávě OSN, pozorovatelé Spojených národů totiž v té době nebyli do oblasti vpuštěni. Požadovanou rozpravu v izraelském parlamentu Knesetu neúplným vysvětlením smetl ze stolu tehdejší premiér a ministr obrany v jedné osobě David Ben Gurion a nepomohly ani výzvy generálního tajemníka OSN.

Za dobu palestinsko-izraelských konfliktů přišly o život tisíce lidí, incident z roku 56 se tak může zdát trochu banální. Právě proto se celou knihou táhne (nikterak novátorská) myšlenka, že pokud se zapomene na jednotlivé střípky složité skládanky dějin, nemůžeme pochopit současnost... (Ondřej Píša - http://zpravy.rozhlas.cz/zpravy/literatura/_zprava/829701)

YouTube - Luisa Maita - Alento
http://www.youtube.com/watch?v=kPrKYwz3Q5s

Tenhle bossa pop mě náramně baví!



http://rapidshare.com/files/412022216/UQT2010_LuisaMaita-Lero-Lero.rar
http://hotfile.com/dl/78251371/b3852fd/Luisa_Maita_-_Lero_lero_(2010).zip.html?lang=cz

...debutující Luísa Maita, představuje vyloženě ránu do vazu. Horoucím, nemanýristickým hlasem, svůdnými rytmy a fantastickou autorskou hravostí tryskající z ní jako by šlo o jediný způsob jak myslet a žít, vás totiž táhne ke dnu jako kotva. Kdyby po ránu v rádiích nehráli Ricchi e Poveri, ale Luisiny skladby, nechodila by polovina lidí do práce s nasupenými ksichty, byť by je třeba čekal nekonečně ubíhající montážní pás.
Album Lero-Lero (vyd. Cumbancha) nabízí hudbu odstředivých momentů nutících být neustále ve střehu – i ve stavu blaženosti – už jen z důvodu, aby vám z té čerstvosti nic neuniklo. Osnovu tvoří samba s bossa novou, do nichž Luísa zaplétá rytmus bojového tance capoeira, baile funk, soul, jazz a decentní elektroniku. Nádech budoucnosti, jak tomu říká.

Život jí vložil do rukou silné trumfy, ale znáte to, bez práce a v případě Luísi i pochybností o sobě nejsou koláče. Narodila se před osmadvaceti lety v hudební rodině, do níž patří i dva výrazní exponenti brazilské hudby: Daniel a Benjamin Taubkinovi. Zatímco původ otce Amado Maita míří do muslimské Sýrie, matka Myriam Taubkin pochází z bohaté evropské židovské rodiny. Do třinácti proto Luísa navštěvovala prestižní židovskou školu. Mládí pak strávila v přistěhovalecké čtvrti Bixia, přezdívané Malá Itálie, proslulé také výraznou arabskou komunitou, a v Sao Paulu s nejslavnější školou tradiční samby Vai-Vai. Díky otci se soundtrackem jejího dospívání staly největší zpěvácké hvězdy samby, bossa novy i Stevie Wonder s Billií Holiday. Hudbě oddaný amatér dokonce všechny tři dcery pokřtil po písních legendárního skladatele Antonia Carlose Jobima, architekta bossa novy a tvůrce nesmrtelné písně Girl from Ipanema. Jméno dostala po jiném jeho hitu Ana Luísa. Od sedmnácti let pracovala ve vydavatelství strýce Benjamina, zpívala po barech, s druhým strýcem Danielem a v kapele Urbanda. To už skládala: její písně úspěšně převzaly zavedené pop hvězdy Virginia Rosa a Mariana Aydar. Nakonec Urbanda opustila, založila si vlastní skupinu, natočila několik coververzí od otce, kmotra Fernanda Falcăa, Geralda Espíndoly a přepadly ji pochybnosti. „Najednou jsem si nebyla jistá, jestli mám dál zpívat nebo ne. Všechno jsem stopla a přemýšlela dlouhé týdny o své budoucnosti. Teprve potom jsem začala psát vlastní písně, které vyjadřovaly mé city, to co chci sdělit. S novým zvukem, mou osobností a mým pohledem.“ S programátorem Paulem Lepetitem, kytaristou a producentem Rodrigo Camposem a bubeníkem Kukim Storlaskim na albu Lero-Lero pracovali přes dva roky. Když se pak dostalo do rukou Jacoba Edgara, šéfa labelu Cumbancha, ten se nestačil divit, že mu jeho dlouholetý kamarád Benjamin Taubkin nikdy neřekl o tak velkém talentu své neteře.

Lero-Lero odráží atmosféru života v Sao Paulu, což zní dost povrchně až vznešeně, ale ve skutečnosti to značí mozaiku drobných příběhů – milostné vzplanutí dealera z předměstského ghetta k holce z města, každodenní úděl messengera – ale i osobních vyznání: v úzkosti k sobě samé, oslava ženství a krás Sao Paula. Zvuk převážně Luísina autorského alba stojí na akustické kytaře, její malé čtyřstrunné portugalské verzi cavaquinho, pro sambu prioritního nástroje, a celé řadě perkusí a bubnů zakomponovaných do elektroniky. Z hostů se asi nejvíc v živelné skladbě Fulaninha zablýskne houslista Siba (Sergio Veloso) ze skupiny Mestre Ambrosio, spolu s už nežijícím zpěvákem Chico Science a jeho Naçao Zumbi ústřední postava výbušného mangue beatu z přístavu Recife... (Jiří Moravčík)

http://www.youtube.com/watch?v=kPrKYwz3Q5s