Každá banka v EU musí podle III. direktivy proti praní špinavých peněz při navázání obchodního vztahu provést tzv. "hloubkovou kontrolu klienta." Ta mimo jiné zahrnuje identifikaci skutečného vlastníka a informace o účelu a zamýšlené povaze obchodního vztahu. Co přesně to znamená a jak se to provádí se liší stát od státu a banku od banky.
Výsledkem je, že v někkterých státech a některých bankách je zakládání účtů snažší než v jiných. Obdobně je také praní špinavých peněz v některých státech a ústavech snažší než v jiných.
EÚ navíc nemá jednotnou úpravu danění úroků a kapitálových výnosů a s účtem cizince může být spojený dost složitý reporting, který se při malých obchodech bance nevyplatí.
Banka pochopitelně nikomu do očí neřekne, že důvodem odmítnutí je podezření, že je socka nebo naopak mafián, a tak zpravidla volí metodu "skleněná hora" s tím, že to dotyčného po čase přestane bavit.