FRK_R23: Netušil jsem, že se zajímáte o umění, pane Rimmere.

KACHENNA: Je to snadné, viď? Nazdárek Králi Leare, sbohem Macbethe, pápá Hamlete.

FRK_R23: Hochu, nemluvíme tu o knihách, v nichž je hrdinou pes zvaný Ben.

HNILOB: Já jenom vysvětluju, že i když časová rovina zmizela, protože je realita nestabilní, tak anomálie z obou rozměrů se sjednotily, aby se ten paradox srovnal.

FRK_R23: Co chceš tentokrát? Podepsat žákovskou? Nebo ti mám vyšít na teplákovou soupravu iniciály?

Copak je to tady? Lidská bytost, nebo něco jí velmi velmi podobné. Kalendářní věk: tak pětadvacet, biologický věk čtyřicetsedm. Trpí nadváhou a je zbytečně ošklivý, jinak bych ho doporučil do muzea. Kromě toho nemá žádnou hodnotu.

FRK_R23: Shakespeare ho měl taky? Einstein? Perry Commo zpíval „Memories are made of this“ s tímhle schovaným v kalhotách?

FRK_R23: No, pominu ten rámus a odpudivý chrčivý zvuk a přejdu rovnou k té nejodpornější fázi, kdy vždycky, skutečně pokaždé, co se vysmrkáte, musíte kapesník rozevřít a prohlédnout si obsah.

FRK_R23: šipky na kozatou rosničku nemaj šanci

HNILOB: Kdepák, já mám rád, když se to jídlo hejbá.

FRK_R23: Takže, a možná se zeptám trochu hloupě, asi nemáte zrovna v lásce jízdu na koni nebo balet

HNILOB: Jsme pasé jako klobouky!

FRK_R23: Jo, ale jestli to přiznáme, tak je s náma konec.

HNILOB: Krytone, copak jsi nic nepochytil z filmů, co jsem ti promítal?

FRK_R23: Ano, pane, tohle je také havarijní zásah. Senzory zaznamenaly nadměrné množství prachu v tomto sektoru a já ho musím utřít.

HNILOB: Celá loď je jeden velký sud s prachem.

FRK_R23: Koukněte na monitor. Cítím něco nového a zrovna to nevoní.

Jsi moc mazanej, Rimmere:

AMANT: Tak ty nevíš, kdo jsme? Proč jsi tady?