KBN: Jde o tabuizované téma, nehodí se pro hovor, který vedeme při zdvořilé konverzaci.

CREMAC: no a co to je?

To je banán, banán to byl a vždycky bude!

HNILOB: To je... to je... to je... pomocník tasmánského policisty mimo službu.

Vy jste lékař?

HNILOB: Ne, to je kuře.

LOVE_DALI: Dyť o tom mluvim už víc jak čtvrt hodiny.

HNILOB: Ty se nikdy nezamyslíš nad tím, proč jsme tady? Jaký vyšší smysl to má?

LOVE_DALI: Skafandr s manžetovými knoflíčky.

CREMAC: Ukažte mi to. Vždyť jsem android pro Boha svatého. Mně se jen tak něco nezhnusí.

LOVE_DALI: K takové nádheře se jen tak nedostaneš, tak jsme se utábořili přímo pod palivovým čerpadlem. Užili jsme si tam legrace, ale to až jindy. Protože, když nezrychlíme, nikdy se nedostaneme k pětkám. Další!

CREMAC: Moje vtipy o jejím nose nepadly na úrodnou půdu.

LOVE_DALI: Copak je to tady? Lidská bytost, nebo něco jí velmi velmi podobné. Kalendářní věk: tak pětadvacet, biologický věk čtyřicetsedm. Trpí nadváhou a je zbytečně ošklivý, jinak bych ho doporučil do muzea. Kromě toho nemá žádnou hodnotu.

CREMAC: Jó, napsal jsi, že seš ryba.

LOVE_DALI: Postupně se váš vztah vyvine v románek přemáhající čas, vesmír, smrt a realitu.

HNILOB: Nikdy Freda neopustí a my to víme.

LOVE_DALI: Jo, ale je víc než jasný, že jsme v nějakým průšvihu. Jinak se neukážeme, ne?

HNILOB: Vy lžete!

LOVE_DALI: Vím, že tyto dny jsou pro Vás specifické. Nechcete raději hrát tenis v těsných bílých džínách?

CREMAC: Spal mé vojáčky!