SCHWAB: A nemůžeš vypnout autodestrukční systém?

HNILOB: Výtahy jezdí, hasící přístroje fungují. Což ovšem znamená, že fungují, když je spustíš, a ne, když jdeš kolem a náhodou zakašleš, jako to bylo za Hollyho vlády.

KACHENNA: Děkuju. Konec amatérismu.

HNILOB: Na dlouho ne. Za 90 minut budeme žhavější než já v hedvábnejch adamkách.

KACHENNA: Záda mám úplně zničený! Páteř je prohnutá. Kdybys se mnou někam mrsknul, tak ti přiletím zpátky!

HNILOB: Krytone, lež klidně! Pokouším se udělat čáru.

KACHENNA: Promiňte slečno, ale vašemu ošetřovatelskému umu stále něco chybí.

HNILOB: A proč tě to začalo žrát zrovna teď?

DRASTICS: Ne, ne. Vypadám špičatě, pahejlovitě a odporně.

HNILOB: Jen žádnou paniku, Arnolde. Buď v naprostém klidu. Za chvilku vylezu a chci, abys byl v pohodě. Připraven? Tak já jdu. Ahoj. V šestnáctém podlaží je škvíra ve stázi. Já už jsem mrtvý, ale ty nejsi, a když tě zachráním, tak neumřeš a já taky ne, takže ty nebudeš mrtvý a já taky ne.

KACHENNA: Á, tak je to! Takže jsem byl naživu, zemřel a pak jsem zase začal žít..?

HNILOB: Byl jsem v holografické simulační kabině a dal ti osm měsíců svý paměti.

KACHENNA: Moment... To není naše ošetřovna....

HNILOB: Měli masivní biče, Rimmere. Masivní biče.

KACHENNA: Ani trochu to se mnou nehnulo. Celé to byl nesmysl. Proč by se vzdal všeho kvůli ženě, kterou už neuvidí?

HNILOB: To nám promítali ve středu večer. Celý jsem to viděl. Celý ty tři zničující hodiny. Byl to fakt děs.

KACHENNA: Je zmatenej. Až ti bude chtít ukázat svoji sbírku fotek, tak ti radim, aby si zdvořile odmítnul.

DRASTICS: Když už o tom mluvíme, ráda bych věděla, proč moje podprsenky jsou v takovém tvaru jako... jako... tvoje hlava?

KACHENNA: Ano, abyste si vy dva mohli hupsnout do horké mydlinkové koupele a hrát „Kdo najde ponorku“.

AMANT: Jestli tím myslíš, že respektuji své nadřízené a že slepě a bez otázek poslouchám rozkazy ... ano! Ano, je to tak!