HNILOB: Cornflakey s cibulí jsou senza. Můžeš mi podat tabasco? Chtělo by to víc okořenit.

DRASTICS: Tak jsem tady. Co jsi chtěl?

HNILOB: Nejsou realistické. Ukažte mi chlapa, který by tu práci nevzal a na ni se nevybod´. Slátanina! Nerealistické. Jen jako!

DRASTICS: To je jeden z nejslavnějších vojenských manévrů!

HNILOB: A víte, co se stane s těmi nebohými lidmi, kteří mají tu smůlu, že jsou ve směru říhnutí?

SCHWAB: A nemůžeš vypnout autodestrukční systém?

HNILOB: Výtahy jezdí, hasící přístroje fungují. Což ovšem znamená, že fungují, když je spustíš, a ne, když jdeš kolem a náhodou zakašleš, jako to bylo za Hollyho vlády.

KACHENNA: Děkuju. Konec amatérismu.

HNILOB: Na dlouho ne. Za 90 minut budeme žhavější než já v hedvábnejch adamkách.

KACHENNA: Záda mám úplně zničený! Páteř je prohnutá. Kdybys se mnou někam mrsknul, tak ti přiletím zpátky!

HNILOB: Krytone, lež klidně! Pokouším se udělat čáru.

KACHENNA: Promiňte slečno, ale vašemu ošetřovatelskému umu stále něco chybí.

HNILOB: A proč tě to začalo žrát zrovna teď?

DRASTICS: Ne, ne. Vypadám špičatě, pahejlovitě a odporně.

HNILOB: Jen žádnou paniku, Arnolde. Buď v naprostém klidu. Za chvilku vylezu a chci, abys byl v pohodě. Připraven? Tak já jdu. Ahoj. V šestnáctém podlaží je škvíra ve stázi. Já už jsem mrtvý, ale ty nejsi, a když tě zachráním, tak neumřeš a já taky ne, takže ty nebudeš mrtvý a já taky ne.

KACHENNA: Á, tak je to! Takže jsem byl naživu, zemřel a pak jsem zase začal žít..?

HNILOB: Byl jsem v holografické simulační kabině a dal ti osm měsíců svý paměti.

KACHENNA: Moment... To není naše ošetřovna....

HNILOB: Měli masivní biče, Rimmere. Masivní biče.

KACHENNA: Ani trochu to se mnou nehnulo. Celé to byl nesmysl. Proč by se vzdal všeho kvůli ženě, kterou už neuvidí?