PIKKMA: To je symbol nekonečna, pane. Had, který je zakousnutý do svého ocasu, a tak završuje nikdy nekončící koloběh života.

AMANT: Dvanáctkrát za noc? To neni ženská, ale nymfomanka.

PIKKMA: Proměň tohle v ženskou.

AMANT: Ahoj, jsem genetická mutantka.

Je jako ta figurka terminátora. Má tam jenom umělý spoďáry a výrobní číslo.

Kdyby nebylo mě, tak nebude nosit ani slipy!

PIKKMA: Pět minut - nechám si klobouk.

AMANT: Dovolíte? S dovolením. Někteří z nás mají důležitější věci na práci než vrtět zadkem.

PIKKMA: Už to skoro bude. Tohle je můj speciální extra-dlouhý pozdrav, který je vyhrazen jen důležitým lidem.

AMANT: Oni to nevidí, ale já ano. Já vím, o co jde. Stal se z tebe nebetyčný drzoun!

PIKKMA: Nejde jen o tvou stravu. Ale o tvé zdraví vcelku. Přiznej si to. Jíš svinstvo. Vůbec necvičíš. Kouříš. Piješ. A popravdě začíná to být vidět.

DRASTICS: Stále nedokážu pochopit lidské emoce. Chvilku se raduju a vzápětí bych brečel. Co to se mnou je? Hned jsem dole, hned nahoře, jako párek klokanů v době páření.

AMANT: Žárlil jsi na mě tak, že se ti zasekl celý systém. Protože jsi žárlil jako blázen. To mně jsi tak záviděl! Mě!

DRASTICS, AMANT: Viděli jste to o těch losech?

DRASTICS: Víš, Kocoure, zelená kašmírová košile s jezdeckými keprovými kalhotami, ti zaručí módní vzhled!

AMANT: Promiňte. Promiňte, asi máte spoustu práce, ale já Vám musím říct, že jste můj nejoblíbenější fašistický diktátor v historii. Mám všechny Vaše válečné deníky a to Vaše italské tažení bylo dokonalé!

PIKKMA: Budu teď vzadu, korelovat... tam vzadu.

Hehehe. No už je čas, abych šel. Čeká na mě tučňák, s nímž jdu na procházku.

Nejsem sice psycholog, ale je možné, že ta bezúčelná prázdnota našeho marného pachtění ho začíná nahlodávat.